a samozřejmě, zase se jí udělalo nevolno. Ale tentokrát se blížilo jasné vyvrcholení. Ihned se rozeběhla na toaletu a stihla to jen tak tak. Veronika jemně zaťukala na dveře. „Jsi v pohodě?“ Ne, nebyla v pohodě. Její žaludek jí to vzápětí potvrdil. „Kruci, já musím,“ řekla Veronika zoufalým hlasem, ale Mar tina objala mísu ještě pevněji. Po několika minutách konečně spláchla a toaletním papírem tak nějak vytřela. Když poté přišla do koupelny, Veronika seděla na bobku ve vaně a močila. „Jsem to nemohla vydržet, no. Jsme toho vychlastaly neúrekom.“ Martině nezbývalo nic jiného než souhlasit. Sousedka se postavila a začala vanu sprchovat. „Jsme dopadly, co? Ty bleješ na hajzlu, já tady čůrám do vany. A to kvůli nějakému pitomci, co ani nedokáže vyzvonit, proč se s tebou rozešel. Hele, neměla jsi být v práci? Nebudeš mít průser?“ „Jasně, že budu. Ježíši. Na Hradě se mi tohle snad nikdy nestalo. Se nepamatuju, že bych přišla pozdě,“ řekla Martina nešťastně. „Musím vyrazit. Okamžitě!“
Roman nedává na výběr Roman spiklenecky zašeptal Daniele, že se za deset minut sejdou na top levelu, patře, kde bývají provizorní šatny. Přišla za dva náct, on už tam nervózně rázoval sem a tam. „Co tady lítáš jak splašenej?“ „Taky budeš. Už o nás vědí.“ „Cože? Kdo? Radka?“ Mávl rukou. „O tu nejde. Jenže to ví hlavas. Igor.“ Daniele spadl kámen ze srdce. „Já už se lekla. Igor to nikomu nevykecá.“
| 98 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527357