98
A l e x a
A s t o n
•
J a k
o d r a d i t
v é v o d u
„Ano, musíte si vydělat tu báječnou mzdu, kterou vám hodlám poskytnout.“ Emery vyprskla smíchy. „Hezky se smějete, slečno Jensonová. Už dlouho jsem neslyšel smích. Válka není veselá záležitost.“ Než se ho stačila na válku zeptat, Harris a stájník jim přivedli koně. „Pomůžete mi do sedla, pane Harrisi?“ poprosila podkoního. Vyhověl jí a ona se chopila Démétériných otěží. Pak se otočila a spatřila vévodu, jak stojí před Diem a tiše k hřebci hovoří. Nato se obrátil a natáhl k ní ruku. „Jablko, slečno Jensonová?“ „Ach, ano, Vaše Milosti.“ Vytáhla ho z kapsy a podala mu ho. Jejich prsty se o sebe lehce otřely a Emery byla vděčná za rukavice, které oba měli. Vévoda nabídl Diovi jablko, kůň ho ihned s chutí snědl a vyplivl jádřinec. „Povídala jsem vám, že je chamtivý,“ usmála se. Winslow se rozesmál. „Nepřeháněla jste.“ Nasedl a pokračoval: „Zkuste se mnou držet krok, slečno Jensonová. Chci Diovi protáhnout nohy.“ A s tím vévoda i kůň zmizeli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527349