98
n o r a
r o b e r t s • p r o m ě n a
Ihned si vzpomněla na Marg a Sedrica a vyslala k babičce zprávu, že už je nablízku. Za zatáčkou k ní však proniklo cosi podivného, a tak znovu zpomalila. „Co je?“ Keegan se otočil. „Už se nemůžu dočkat jídla a piva.“ „Ty trosky. Támhle…“ Breen zahlédla jen jejich temné obrysy. „Žádné živé srdce, ani dech, ale něco tam je. Hlídka?“ „To, co tam bloudí, živé není.“ „Duchové?“ „Někteří nemohou spát a jiní nechtějí.“ „Kameny zpívají. Ne tyhle, ty v kruhu. Slyšíš je?“ „Aye, a dost často, jen ne na tuhle vzdálenost. Teď je slyším asi skrze tebe. To je posvátné místo, stejně jako hřbitov. Posvěcené a očištěné.“ „Ale trosky ne,“ prohodila Breen. „Když se vrátili Zbožní, někteří propadli temné víře. Prolili tam i krev nevinných obětí. Prováděli zakázané rituály. Po těch vždycky zbyde stopa. Říká se, že to, co probudili, teď duchy drží v zajetí.“ „Co si myslíš ty?“ „Slyšel jsem je. Ty prokleté nebo ty mučené a zabité, co tam věznili.“ Breen se ohlédla, protože jí přejel mráz po zádech. „Byl jsi tam?“ „Ano, a viděl jsem je, jak v průvodu vzývají své falešné bohy.“ Ostře pohlédl na Breen. „Ty to radši nedělej.“ Pak znovu popohnal Merlina a Breen se k němu ráda připojila, aby už byli od trosek co nejdál. Lotr se objevil dřív, než na něj stihla zavolat. Když se hnal po cestě proti nim, radostně štěkal, skákal a obíhal koně, z Breen rázem spadly obavy. „Ten už se jistě dobře navečeřel. Jen co vytřeme a nakrmíme koně, taky si něco dáme.“ V oknech svítily lampy, z komína vycházel kouř. Merlin nepotřeboval pobízet, rovnou přeskočil kamennou zídku. Breen zadržela dech, ale věřila Klukovi a přeskočila také.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527347