neformálního vzdělávání. Přes to všechno v posledních letech sílí tlaky na sociální sítě a objevují se nové a nové případy a důkazy o tom, že ony propagované klady mají i svou odvrácenou stranu, která možná ovlivňuje reálie dnešního světa více, než jsme dosud byli schopni nebo ochotni si představit. Tato kniha se nechce zabývat otázkou, jestli společenské přínosy sociálních sítí převažují nad riziky, která jsou spjatá s jejich používáním, nebo je tomu naopak. Ostatně zatím se z hlediska dostupných informací na tuto otázku nedá objektivně odpovědět. Například dr. Michaela Slussareff z Ústavu informačních studií Univerzity Karlovy tvrdí, že v rámci snahy odpovědět si na tuto otázku prozkoumala všechny v současnosti dostupné studie a výsledek tohoto zkoumání byl nejednoznačný.(120) Naše společné toulání nočními velkoměsty bude ale záměrně vedeno do temných uliček, skrytých zákoutí a klubů, kde se občas schází podivná společnost. Tento nebezpečný výlet podnikneme za účelem zmapování negativních souvislostí mezi algoritmy zodpovědnými za distribuci obsahu na sociálních sítích a šířením nepravdivých zpráv, což ale nemá vyvracet a popírat dílčí přínosy, které byly naznačené výše.
8.2. Algoritmus Před dalším pokračováním je nutné vymezit samotný pojem algoritmus. Definice algoritmu zní: „Algoritmus je postup skládající se z jednotlivých jednoznačně určených kroků, tzv. příkazů. Každý algoritmus by měl dodržovat následující principy: hromadnost, determinovanost, konečnost a rezultativnost.“(90) Pro jednodušší ozřejmění jednotlivých principů začněme od konce – tedy s principy konečnosti a rezultativnosti. Tyto dva principy totiž neříkají nic jiného, než že každý algoritmus má konečný počet kroků, na jehož konci je požadovaný výsledek. Tzn. algoritmus má konkrétní účel, konkrétní cíl. Princip hromadnosti ukazuje na to, že součástí algoritmu je řešení přesně vymezené množiny problémů, které se odlišují vstupními proměnnými. 96 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527323