viděl ve čtyři hodiny odpoledne, mohl mu pomoci. Ale přísahati měl, Bohem se dokládati! Pojala ho hrůza, nevěděl, jak mu je; i ten prach, který vířil ozářen vniknuvším paprskem slunečním, zdál se mu posvátným, hrozivým v tomto dusném ovzduší. A u sousedního stolu sedělo pět pánů vážných, nehybných; předseda mluvil přísně – tak Hospodin bude mluviti v den posledního soudu. Není možná, nesmí lháti… A pověděl pravdu, plnou pravdu a nic nežli pravdu, jak byl přísahal; povídal, jak teprve za soumraku Michl k nim přišel, jak druhého dne časně zrána od nich odběhl a jak našli v lese na pustém místě finančníka zbitého, smyslů zbaveného, který jim označil Michla jakožto pachatele. Co mluvili státní návladní a obhájce, hořely již blikavé lampy. Josef tu stál pořád a poslouchal, ač stěží rozuměl řeči státního návladního, jenž v konání starého podloudníka spatřoval pokus úkladné vraždy, i řeči obhájcově, který rozhodně to popíral a nanejvýše připouštěl zločin těžkého poškození na těle, a i ten měl za ne zcela dokázaný. Soud uznal Michla s třemi jmény, řečeného Špagát, za vinna zločinem veřejného násilí, poněvadž se zprotivil úřední osobě, a odsoudil ho na tři léta do těžkého žaláře. „Namítáte něco proti tomuto rozsudku?“ tázal se předseda. „Je vám na vůli odvolati se k vyšší instanci.“ Michl zatřásl záporně hlavou. „Je dobře,“ pravil, „já nastupuji trest.“ Vedli ho kolem Josefa; zamžoural naň, ušklíbl se – mladík sklopil oči, a když pohlédl, právě se za odsouzeným zavřely těžké dubové dveře. Venku plakaly dvě ženy, stará a mladá. Když se k nim Josef přiblížil, odvrátily se.
V Odvrátily se od něho; stará zlostí, že věci tak smutně dopadly – přičemž ovšem zůstavuji úsudku čtenářovu, zda smutnější byla ztráta tří set kromě soudních útrat neboli osud manželův –, mladá pak, že se vezdy řídila vůlí matčinou. Dobrá Annamirla byla tvor rozhodně trpný, nechala se milovat i lásku si vymluviti; germánské Brunhildy a Fredegundy jsou u nás řídké, a já povah nevynalézám, netvořím, jako činívala nebožka Marlittka, květ romancierek německých, jež se české ženské mládeži tak ohromně líbí, že ji nepřestávají překládati.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527312