„A přispěli jste všichni?“ zeptal se další z Pearsonových právníků. „Ano, určitě. V okamžiku, kdy si o to řekla, jsem sáhla po tašce. Patrick u sebe nenosí hotovost. Zaplatila jsem. Přispěla jsem na ten výherní tiket.“ „A existuje smlouva, která by potvrzovala, že jste uzavřeli syndikát?“ zeptala se právnička Greenwoodových. Carle se pohled té ženy nelíbil. Patřila k těm, kteří se neobtěžují vydat ze sebe maximum, což Carla považovala za plýtvání. „Ne, samozřejmě že ne. Přátelé mezi sebou nesepisují smlouvy.“ „Nějaká písemná korespondence? Jakýkoli text? Třeba e-mail?“ pokračovala advokátka s kudrnatými vlasy. „O ničem takovém nevím,“ připustila Carla. „A existuje nějaká korespondence, která by naznačovala, že smlouva byla vypovězena?“ zeptal se jeden z Carliných právníků. Usmála se na něj. „Ne.“ „Myslel bych si, že něco tak důležitého, jako je vystoupení ze syn dikátu, by si zasloužilo přinejmenším textovou zprávu,“ povytáhl obočí. Carla si pomyslela, že peníze, které Patrick platí svým právníkům, jsou dobrou investicí. „Neexistují žádné zprávy o vystoupení ze syndikátu, protože k ničemu takovému nedošlo.“
* Když do místnosti vstoupila Jennifer Heathcoteová, pan Elliott byl první na nohou. Vstal tak rychle, že všichni ostatní právníci působili opožděně, ačkoli se právě zvedali ze židlí. „Jennifer, je mi potěšením jako vždy,“ pronesl, naklonil se přes stůl a políbil ji na pravou a pak na levou tvář. Jejich pohyby byly sladěné a synchronizované, jejich brýle se nesrazily, protože takhle se zdravili už léta, sehraně, bez nehody a bez dlouhého uvažování. Měl pro 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527269