98
DEE ERNSTOVÁ
„To je bergère. Je velmi pohodlná,“ vysvětlil mi Bing. Celé odpoledne vytahoval z hromad nábytku židle, křesla a stoly a dával je stranou, přičemž mi nezřídka poskytoval vysvětlení, o co se jedná, a dokonce i tipy, kam s nimi. „Tahle? Ta by se hodila do čísla dvanáct. Je vyřezávaná stejně jako ten psací stůl tam.“ „Jak si to můžete pamatovat?“ žasla jsem. Pokrčil rameny. „Mám vizuální paměť.“ Samozřejmě. Ubral také trošku ze svého skepticismu, třebaže když jsem se příliš rozvášňovala nad vyřezávaným čelem postele nebo hedvábnou drapérií, pořád jsem v jeho hlase slyšela ten skrytý smích. Zavřeli jsme dveře posledního pokoje, který jsme potřebovali projít. Pro dnešek jsme měli hotovo. „Takže kolik máte dětí?“ zeptal se, když jsme mířili ke schodům. „Žádné. Proč myslíte, že mám děti?“ Naklonil ke mně hlavu. „Totiž, většina bezdětných lidí by hned nepoznala postavičky z knih pro děti.“ „Aha. No, mám čtyři neteře. Nejstarší, Heather, právě oslavila osmnáct. Byla akorát v tom správném věku, když poprvé vyšli Boodily a Flap. Kupovala jsem jí všechny knížky, pak plyšáky… Byla dokonce i nějaká sada se zvířátky na farmě, ne? A pak si je stejně vášnivě oblíbila její sestra Brianne. Nejmenší jsou Mimi a Cara, to jsou devítiletá dvojčata. Ty miluju, to musím přiznat. Viděly jsme spolu Dobrodružství Marnie a Puga. V lednu. Dvakrát.“ „No tedy, děkuju za přízeň, “řekl a ladně se mi uklonil. Bolela mě záda a jeden puchýř na dlani mi praskl, ale cítila jsem se sebejistější než v den, kdy jsem přijela, takže když jsem se na něj usmála, nebyl to nucený smích. „Byla to radost číst s holkama vaše příběhy a dívat se na ně jejich očima. Dokážete hodně dobře zastřít svůj cynismus. “
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS527267