Kapitola desátá
Drak jako první vyčenichal Rayne. Postavil se na zadní nohy a předníma strčil do kmene, pak se zakousl do níže rostoucí větve. Několikrát hravě stromem zacloumal a drápy předních tlap zaryl do kmene, až z něho na všechny strany létaly bloky dřeva. Zaplácal rozměrnými křídly, která ho zatím nedokázala zvednout do vzduchu, ale vytvářela větrné víry, v nichž rotovaly opadané listí, větvičky i prach.
Zetta chtěla draka odvolat, ale strachem jako by se jí na jazyku udělal uzel. Se stromy měla zatím pramálo zkušeností, ale počítala s tím, že ten, o který se drak zajímal, brzy spadne, protože kolem Rayne se snášelo k zemi setřásané listí. Strom však zůstával stát, přestože už mu chyběla polovina kmene.
Ashton sebral lopatu, která vypadla Zettě z rukou, a přibližoval se ke zvířeti. Zetta se ještě nepřestala bát o Rayne, a teď na ni dolehla nová dávka hrůzy, když viděla svého malého bratrance, jak se vystavil napospas tomu nepředvídatelně ničivému tvorovi.
„Ashtone Nighte,“ řekla Zetta hlasitým šeptem a v té chvíli si připadala trochu jako svůj otec, „prosím tebe, radši se hned vrať, ještě než…“
Ashton zvedl ke drakovi ruku otočenou dlaní vzhůru. „Kdo je ten nejlepší drak z Endu na celém Overworldu?“
broukal na toho velikého tvora. Drak se na něho zahleděl a ohromnou tlamou se hloupoučce usmíval. Napřed olízl Ashtonovi dlaň, potom obličej, a přitom ho celého oslintal. Ashton při tom ani nehnul brvou. Zamával drakovi před očima lopatou a ten začal švihat ocasem sem a tam, až za ním hlína lítala.
„To je ale hodný drak,“ pokračoval Ashton a hladil zvíře po dlouhém černém čumáku. Zvedl lopatu tak vysoko, jak dokázal, až se přitom postavil na špičky. Drak upřeně hračku pozoroval s hlavou nakloněnou na stranu, a dokonce zadkem žuchl na zem. „Ano, posadil se, to je hodný kluk,“ chválil ho Ashton a dovolil drakovi ožižlávat konec lopaty.
Obří tvor se uklidnil. Ashton ho škrábal za malými šedivými rohy, které mu rašily na hlavě, a drak přitom ve stejném rytmu jednou zadní nohou zlehka bušil do země.
„Vidíš, není se čeho bát,“ řekl Ashton sestřenici. „Ale musíme ho nějak pojmenovat.“
„Tomu stvoření rozhodně nebudeme dávat žádné jméno,“ protestovala Zetta. Vzpomněla si, co jí teta říkala o pojmenování králíků. Nechtěla se k drakovi nijak citově připoutat. Koneckonců teta Meryl se zanedlouho vrátí domů a nejspíš to zvíře pošle zpátky tam, kam patří.
Zetta se odvážila vystoupit zpoza stromu, za kterým se schovávala. Také Rift opustil skrýš za balvanem. Rayne se rozhodla prozatím setrvat na svém nejistě stojícím stromě s lukem připraveným k výstřelu.
„Já tomu nerozumím,“ vzdychla Zetta. „Jak je možné, že tak rychle vyrostl?“
Ashton pokrčil rameny. „To se dá těžko říct, ale já bych řekl, že to bylo něco, jako když domácí zvířata pelichají nebo línají. Šupiny má ještě vlhké. O dracích z Endu se toho nikde moc nedočteš. A jsem si celkem jistý, že endermani si v Endu nepořizují nějaké archivy nebo tak.“
„Kdeže to?“ zeptal se Rift.
„Přece v Endu. To je jeden ze světů, kam je možné se dostat přes portál. Odtud přicházejí endermani.“ Ashton se vytasil se svým zápisníkem a nalistoval stránku nadepsanou velkými tiskacími písmeny CO VÍM O ENDU. Pod tím menším písmem stálo:
Přicházejí odtud endermani.
Není tam voda.
Je obklopený prázdným prostorem (Dávat pozor na to, kam člověk šlape!).
Pravděpodobně místo, kde žije tvor zvaný drak z Endu.
Jsou v Endu města? (Reed si myslí, že bych tam mohl sehnat krovky a pak bych mohl létat. Já bych fakt moc chtěl létat!)
Zetta si upřeně prohlížela malý Ashtonův autoportrét nakreslený pod seznamem poznatků o Endu – jak letí po nebi a na zádech má připnutá křídla, která se trochu podobala peleríně, jakou si na výpravu brala teta Meryl. Pak deník s prásknutím zavřela a vrazila ho Ashtonovi zpátky do rukou. Představivost toho kluka zřejmě neměla žádné hranice. Jí slovo End znělo jako noční můra. Z endermanů měla Zetta pořádný děs. Jak to, že se dokázali během okamžiku přenést z jednoho místa na druhé, jako by pro ně čas a prostor nehrály žádnou roli? Spolu s kamarády je občas zahlédli, jak se courají po poušti v okolí vesnice. Většinou si endermani ničeho nevšímali, jen občas sebrali nějaké bloky, které je zaujaly. V Sienových Dunách se vyprávělo, že kdysi jeden enderman utekl ze vsi s ukořistěným blokem trávy, ale mělo k tomu dojít dávno předtím, než se Zetta narodila.
„Myslím, že jsem něco zahlédla,“ hlásila Rayne ze svého posedu na stromě. Mířila rukou k pasece v lese. Rift se rozběhl do míst, kam jeho sestra ukazovala, a tam se ztratil za