Všichni mysleli na to, že Spanyer je mazaný chlapík. Dalo se věřit, že dobře ví, co má dělat… Jinak by tmavé Lenniiny vlasy brzy visely v chatce nějakého rudocha.
„Nám do toho přece nic není,“ utrousil Hardy stroze. „Já už bych moc rád zas viděl tu mexickou holku, co na mě čeká v Sonoře.“
„Už to máme jen kousek k Pedregosas a tam je taky jedna tinaja,“ poznamenal Considine. „Tak pojeďme.“
Pobídli koně směrem, kde na ně měla čekat tinaja plná vody; ke stopám, které na stezce zanechali Lennie a Dave Spanyerovi, se otočili zády a rozjeli se do pouště, jež se rozkládala mezi nimi a mexickou hranicí.
Než slunce úplně zapadlo, spatřili ještě jeden sloup kouře. Dým stoupal k nebi hezky rovně, a zpočátku vytrvale a jednolitě. Po chvilce však přišlo dvojí zcela zřetelné a ostře ohraničené přerušení. Tento obrázek jim nešel z hlavy ani během hodin nastávající noci.
V poušti se stmívá náhle a večerní soumrak se rychle mění v noc. Nad nimi se objevil netopýr a chvilku se třepotal ve vzduchu. Pak začaly vycházet hvězdy… Rozeklaný okraj skalisek připomínal zuby zatínající se do temně modré večerní oblohy. Kdesi daleko naříkavě vyl kojot na měsíc, jinak ticho narušovaly jenom povrzávání sedel a klapot podkov jejich koní.
Hardy už nedokázal udržet jazyk za zuby. „V těch brašnách musí bejt takovejch šedesát tisíc. Šedesát tisíc ve zlatě!“
Nikdo na to nereagoval. Čtyři muži obtížení opasky s revolvery mířili k hranici, čtyři chlapi, kteří se rozhodli jít životem se zbraní v ruce… I když přitom někdo bude muset zemřít. Jeden z nich chtěl ženu, kterou poznal v Mexiku; další toužil po tom, aby mohl v tichu a klidu dlouho, velmi dlouho popíjet; a pak tu byl poloviční
indián, který nechtěl vůbec nic. Ty všechny vedl muž, který sám nevěděl, co vlastně chce.
Jenže se právě začal obávat, že už na to přišel.
Kiowa náhle zastavil. „Prach,“ oznámil stručně. „Projíždět tudyma koně.“
Zůstali nehybně sedět v sedlech a čekali v těsně sevřeném hloučku.
Stopy, které nedaleko zanechali Spanyerovi, byly staré několik hodin, a žádný jiný běloch tímto krajem teď neprojížděl. Takže prach museli zvednout koně indiánů… Dalo se předpokládat, že se utábořili poblíž.
„Velká tlupa… Muži na válečný stezce.“
„Ale běž, jak tohle můžeš vědět?“ namítl Hardy.
„Podle pachu,“ odpověděl Kiowa tiše. „Cítit barvy… cítit medicínu.“
Stále tiše čekali a poslouchali. Jeden z koní netrpělivě zadupal. Jakmile na poušť padla noc, výrazně se ochladilo. V čistém, řídkém vzduchu kraje, kde není dostatek vody a vegetace, které by zadržovaly teplo, se denní žár rychle vytratí.
Nakonec pobídli koně k další cestě a zastavili až o několik hodin později v hnízdě z nakupených ohromných balvanů, kde bylo možné dobře se bránit. Až se zítra zase rozjedou pouští, budou muset zachovávat všechnu obezřetnost. Přírodních rezervoárů, kde se ještě uchová nějaká voda, bude málo, a minout místo, kde je ukrytá taková tinaja, pro ně mohlo znamenat tragické následky.
Té noci nezapalovali oheň. Snažili se tropit co nejmíň hluku a nemluvili, takže se ozývalo jen sotva patrné šelestění jejich šatů, když se pohybovali. Před spánkem si ani nezouvali boty. Odložili jen klobouky a opasky s revolvery, ty ale měli položené hned vedle ruky spolu s puškami, které normálně vozili v pouzdrech u sedel.
Nad hlavami jim zářil nespočet hvězd. Kiowa byl neklidný. Nakonec ostatním šeptem oznámil. „Kouř ze dřeva… Oni hodně blízko.“
Nikdo k tomu neřekl ani slovo. Considine si vzpomněl, jak našel dva muže zavěšené hlavou dolů nad ohništi, nad kterými je indiáni opékali, dokud těm ubožákům nepukly lebky… Dutch zase myslel na jiný nepěkný zážitek, když našel chlápka zahrabaného až po bradu kousíček od velkého mraveniště.
Kouř k nim mohl vanout od ohně vzdáleného jen pár set metrů, pravděpodobnější se však zdálo, že to bude půl kilometru a víc.
Considine se cítil unavený, ale spát se mu nechtělo. „Vyspěte se,“ řekl ostatním. „Já si vezmu hlídku.“
Zahalil se do přikrývky a posadil se pod balvan, či spíš pořádné skalisko, které se tyčilo nad jejich malým táborem. Zády se opřel o skálu. Během noci se udělalo hodně zima, ale jinak bylo hezky. Nedaleko jejich tábora musel někdo zlomit větvičky routy, protože cítil pronikavý, zvláštní pach rostliny, které indiáni připisují kouzelné účinky.
Ve skrytu pokrývky si zapálil cigaretu, jejíž drobný rudý ohníček pečlivě ukrýval v dlani. Užíval si suché, horké tabákové chuti na jazyku. Koně spásali trávu a vydávali přitom tiché, konejšivé zvuky. Vzduchem pluly vlny vůně koní, routy a cítil i zatuchlý odér vlastního, dlouho nepraného oblečení. Tohle se rozhodně změní, jakmile se dostanou do Mexika. Při cestě pouští nemá člověk čas, aby si vypral, co má na sobě.
Proč se mu zase myšlenky zatoulaly k Lennie? Co zvláštního bylo na té štíhlé, opálené dívce v kdysi parádních šatech, které však už stačily četným praním vyblednout? Snad se mu vybavovalo, jak na sobě cítil její mladé tělo ukryté jen pod tenkou košilí? Nebo se ozvala