Hlavou se jí honila stále dokola slova shakespeara, přesto v nich nacházela alespoň nějakou úlevu. významné osoby z historie a literatury jistě také zažívaly podobné pocity jako ona a nějak to zvládly. I když právě Macbeth nebylo to pravé, po čem by toužila. nicméně pochopila, že nejen ona ale mnozí další museli často skrývat své pravé city a dost možná tím byli vlastně chráněni před potupou.
„Dítě je vždycky velký dar, vaše lordstvo. Dokonce i takové, které přijde nečekaně. vaše sestra je mladá, ale zvládne to, a jméno Thorntonových dokáže jistě hodně.“
Potřebovala, aby se jejich hovor stočil zpět k tématu, se kterým původně začali. Měli by mluvit o Lucy a dítěti, o jejich budoucnosti, a ne o tom, jaké city panují mezi nimi dvěma.
„vy se vážně domníváte, že existuje způsob, jak se z něčeho takového dostat bez obrovské ostudy?“
„velké množství lidí dokáže žít bez toho, aniž by bylo nějak svázáno se společností, v níž se pohybujete vy. vaše sestra může začít pomáhat ve Whitechapelu, buď přímo v mé praxi, nebo může učit číst a psát ostatní mladé dívky. Mohla by třeba i…“
„Zadržte. vy vůbec netušíte, oč tu běží. s nemanželským dítětem už nebude mít sestra nikdy možnost žít v bezpečí. Už nikdy ji mezi sebe nepřijmou lidé, které zná. kdo by se s ní také teď oženil?“
„Možná o manželství vůbec nestojí.“ v belle také začínal narůstat vztek. „Možná jen touží po svobodě a vhodných příležitostech, třeba jí nezajímají jiné možnosti.“
„ a vydala by se ve vašich stopách?“
„Manžel nemusí vždy nutně znamenat štěstí, vaše lordstvo.“
„bože.“ To jediné slovo zůstalo viset ve vzduchu a ticho mezi nimi dál narůstalo. a nnabella smithová neměla sebemenší ponětí o tom, jaký způsob života on vedl. nevěděla nic o konvencích, pravidlech, nikdy nevyslovených privilegiích. a le jak by mohla? Její hlas, tělo i zářivé oči ho znepokojovaly, až si říkal, jestli se nezbláznil. Jenže to muselo přestat. Hned teď.
„ kolik bych vám měl zaplatit za to, že budete mlčet o celé této nastalé… situaci, slečno smithová?“
„Prosím?“ vypadala zmateně.
„To je forma vydírání, slečno smithová. c hci si být jistý, že se nikdo nikdy nedozví, co se tady stalo. Jakou částku byste považovala za přijatelnou, abyste na věky dokázala mlčet o tom, co se sestře přihodilo?“
viděl, jak zalapala po dechu. Jeho slova se jí nesmírně dotkla a bylo mu jasné, že jí připadala neuctivá. „Toto je otázka cti, vaše lordstvo. a pokud máte odvahu se mě na to ptát, tak musím připustit, že vy sám žádnou čest nemáte.“
Usmál se, přesto že byl jeho úsměv dost křečovitý. c ítil, jak se mu stahuje hrdlo. „Jen já na své jméno vlastním tisíce liber a hodně z nich může být vaše, pokud mi zajistí vaši naprostou mlčenlivost. Uvažujte o tom.“ Lytton věděl, že mnohdy stačí i podobnou nabídku jen vícekrát zopakovat a dotyčný člověk nakonec neváhá a odhalí mu jeho pravé já. kolikrát to už na vlastní oči během svých obchodů viděl? „ nemusíte myslet na sebe, slečno smithová, ale zkuste přemýšlet o tom, jak by taková suma peněz mohla pomoci Whitechapelu.“
„Domníváte se, že bych dokázala zaprodat svou
duši a podlehnout odporným intrikám, které jsou neslučitelné se vším, čím se v životě řídím? To bych tedy nesvedla.“
„vidíte, a přesto jste neváhala lhát o tom, co moji sestru ve skutečnosti trápí.“ Tu poznámku si nemohl odpustit. nechápal totiž, co ji k tomu vlastně vedlo.
„ neprozradila jsem vám to, protože mě o to vaše sestra sama požádala. a já ctím přání svých pacientů.“
„ a ni když jsem to v tomto případě já, kdo vám platí? a ni tak nemám nárok o všem vědět? navíc jsem její bratr. a poručník.“
„vaše lordstvo, já prostě nejsem loutkou dvou pánů. nemohu stát mezi vámi dvěma. To je v podstatě neproveditelné a není to ani vhodné.“
„ a kdo tedy vlastně jste, slečno smithová? Žádný
jiný člověk, které jsem ve Whitechapelu potkal, nemluví královskou angličtinou jako vy. není to zvláštní? a tvrdošíjně odmítáte i mou štědrou nabídku. kdybych se začal poptávat o vaší minulosti, co bych se asi tak dozvěděl?“
strach, který se jí objevil ve tváři, ho poněkud znejistěl.
„ nechtěl bych vám v žádném případě ublížit, ale potřebuju, aby má vlastní rodina byla v bezpečí.“
„v tom případě mě nechte dělat mou práci, vaše lordstvo. a uvidíme, jestli mě bude vaše sestra ještě potřebovat, a jak dlouho. To je celé. Pokud nebudou mé služby déle nutné, pochybuju, že se ještě někdy shledáme.“
Přikývl a cinknutím přivolal sloužícího. Úleva, která se jí zračila v očích, když odcházela z knihovny, byla více než zřejmá. Ukázka elektronické knihy