vesnice, v níž vyrostli, se sice nacházela ještě jižněji, avšak už teď měla Alicia pocit, že se vrací domů, protože žádné místo na světě nenaplňovalo její duši tak jako Sicílie.
po přistání se chystali vystoupit z letadla, Alicia se však zastavila nad přistavenými schůzky a rozhlédla se. obloha tu byla jiná než v Miláně, sytě modrá a povědomější. Sotva sešla po schodech na sicilskou půdu, jako by se jejímu srdci ulevilo, že je opět doma.
Cesta z letiště v Catanii do Syrakus proběhla mlčky. Alicia pozorovala krajinu, až po nějaké době vjeli do města a přes most na syrakuský ostrov ortigia.
„Jedeme tam…“ u kázal na překrásný palác v dálce na konci dlouhé ulice. „Jen musíme pomalu, protože místní silnice nejsou uzpůsobené pro auta.“
„Co kdybychom šli pěšky?“ navrhla Alicia.
„odpoledne se můžeme projít…“
„Myslím teď.“
Danta její návrh překvapil – byl zvyklý na ženy, které se nechávají všude vozit a jediný výhled, který dokážou ocenit, je z balkonu střešních apartmá těch nejluxusnějších hotelů ve městě.
Alicia mu svým zápalem připomínala jejich dětství, které strávili přesně takhle – na procházkách kolem kláštera i po okolí vesnice. p rávě na jedné ze svých výprav objevili skrytou zákrutu řeky i chýši, v níž toho později tolik prožili.
ke svému vlastnímu překvapení si uvědomil, že se těší, až jí ukáže maličký ostrov ortigia plný historie, krásných budov a milých lidí.
„Je to úplné bludiště!“ vyhrkla, když poněkolikáté zabočili.
„nemusíš se ničeho bát. ostrov je sice plný klikatých
uliček, ale malý. nedá se tu ztratit,“ uklidňoval ji. věděl, o čem mluví. ostrov si mnohokrát prošel křížem krážem a znal ho jako své boty.
ocitli se na náměstí s fontánou.
„Zítra povečeříme tam.“ u kázal na krásně zařízenou restauraci.
Alicia se ostře nadechla nervozitou. Starosti jí nedělalo luxusní prostředí restaurace, ale vyhlídka na shledání s Dantovou rodinou.
„Jsem se zítřka trochu nervózní,“ přiznala.
„ p ročpak?“
„Chci se jim zalíbit.“ to ho rozesmálo. „ podle mě se jim nelíbím ani já .“
Chtěl ji ujistit, že si ji určitě zamilují a že se nemá čeho bát, věděl však, že se ji chystá dovést do doupěte zmijí.
„Dáme si na začátek koktejl. to ti pomůže se uvolnit,“ slíbil jí.
„to je asi dobrý nápad.“ otočila se. „to je překrásná fontána.“
„Fontána bohyně Diany,“ prozradil jí. „Byla to bohyně lovu. vidíš? na zádech si nese luk a šípy.“
Stáli bok po boku vedle sebe a obdivně si prohlíželi fontánu dávné bohyně.
vzduch mezi nimi praskal napětím.
Dante to nejspíš také vycítil, protože se k ní náhle otočil a zadíval se jí hluboko do očí. Alicii se rozbušilo srdce.
náhle se k ní sklonil a k jejímu překvapení přitiskl rty na její. Líbal ji. h luboce, procítěně, nebezpečně. Byl to polibek milenců, kteří se setkali po nekonečně
dlouhém odloučení.
Zničehonic někdo zvolal jeho jméno.
„Dante!“
Dante se od ní odtáhl a otočil se směrem, odkud přicházel mužský hlas.
„Ahoj, Matteo,“ pozdravil svého bratra. „tohle je Alicia. Alicie, tohle je můj starší bratr Matteo a jeho manželka Rosa…“
„Zrovna jsme si chtěli dát kávu,“ prozradil jim Matteo a na Alicii se mile usmál. „ p řipojíte se?“
„to bychom moc rádi,“ ujistil ho Dante, „ovšem Alicia je unavená. h ned po příletu jsme vyrazili na procházku po městě a ještě jsme nebyli doma.“
„Chápu.“
„uvidíme se zítra,“ dodal Dante a se svým bratrem a švagrovou se rozloučil.
„věděl jsi, že tu jsou, viď?“ zeptala se Alicia podezíravě, když se ocitli z doslechu zvědavých uší jeho příbuzných. „ p roto jsi mě políbil. Aby uvěřili, že jsme doopravdy spolu.“
„ ne. p rávě naopak. kdybych věděl, že tu jsou, nepolíbil bych tě. nechci, aby si o mně myslel, že nedokážu ovládnout své pudy.“ p řimhouřil na ni oči.
„A i kdybych to udělal čistě z vypočítavosti, nemáš mi co vyčítat. Chtěla jsi ode mě taky něco chtěla, a byla jsi ochotná se se mnou kvůli tomu dokonce vyspat.“
na to neměla Alicia co říct.
k ráčeli po dlážděných ulicích mezi starobylými budovami až k jeho domu. na úzkém, příkrém schodišti se zastavila, aby se vydýchala.
„Ach!“ vydechla obdivně. Ze schodiště byl překrásný výhled do dálky. Alicii připadalo, že odtud vidí snad celou Sicílii. Dojetím jí vyhrkly slzy.
Zadívala se na rybářské čluny, jež se pohupovaly na hladině moře, i na výletní lodě v dálce, až stočila pohled na pevninu, na ostrov, který tolik milovala.