dostatkemempatie,notovlastnětaky,alehlavněsimyslel,žepaní,co bylanařadě,neví,cochce,aonbudeurčitědalekorychlejší,zvlášť
kdyžsenanimileusmál.Kdyždámypochopily,žejejichnesouhlas neníuLubybránvpotaz,začalysepoohlížetpoSvobičovi,který přecepřišelstímhlehulvátem.
Ten,protoženechtělbýtsLubouspojován,sesnažiluniknouttím, že vtaktickém ústupu vlezl do květináče, kde se celkem zdařile pokusilnapodobitfíkus.
„Dobrýden,“ozvalseLuba.
„Dobrýden,alevypřeceještěnejste…“pokusilasenapomenout Lubuprodavačka.
„Aletojevpořádku,“odpovědělapaní,předkterouseLubavetřel, apřitomzavzpomínalanasvémládí,kdysenaniusmáljistýFrantišek JouzazLibně.Tobylovroce1901,kdydonašichzemízavítalStarej ProcházkaaliasFranzJosefI.
„Tobuderychlovka.Potřebujumasonaguláš,“převzaliniciativu Luba.
„Najakýguláš?“zeptalaseprodavačka.
„Kterýbuduvařit,“odvětilvítězněLuba.
„Alezajakéhotypumasa?“
„No…“LubasenejistěotočilahledaločimaSvobiče,kterýbymu jistěpomohl.Uvidělvšakpouzefíkus,kterýzaposlednídobunějak zmohutněl.
„Takhovězínebovepřový?“pokoušelasemuporaditprodavačka.
„Cobystemidoporučila?“nenechalsenachytat„šéfkuchař“.
„Taknejlépebybylokoupitmasohovězí,“uzavřelaprodavačka.
„Jo,tosivezmu.“
„Akolikhochcete?“
„Asiprodvacetlidí.“
„Alekolikkil?“
„No,asihodně.“
„Třebatenhlekus?“snažilasejižzoufaláprodavačkaLubyzbavit azabodlaprstdopořádnéflákotyhovězího.
„Jo,tojepřesněono,“usmálseLuba,jakobyšlovšechnopřesně podlejehoplánu.
„Dobře, “ odvětila již vyklidněná prodavačka, kterou těšila představa,žesetohootrapyzbaví.
Lubazaplatilavyšelzmasny,kdesekněmuopětpřidalSvobič.
„Tyvole,nemělijsmevzítinějakékoření?“zarazilseLubaanež muvtommohlSvobičzabránit,vyrazilzpátkydomasny.Kdyžtam dorazilbylazrovnanařadětasamádáma,nakterouseLubapoprvé culil.Teďtozkusilznovu,alesvoutaktikuvytunilapřidalizuby, čímžpaníúplněodrovnal.
„Poprosilbychještěnějakékoření, “vyhrklLuba,kdyžzjistil,žese mupodařilozískat,taktřivteřiny.
„Notosnad…Jaké?“vyštěklaprodavačka.
„Nodotohogulášepřece.“
Prodavačkanelenila.Sáhladomisky,hodilapoLubovihrstpytlíků srůznýmkořením,houklaponěmcenuadoufala,žeužhonikdy neuvidí,Lubazpůsobnězaplatilavyšelven,kdechtělsplnitsvou druhoupůlkuquestu.SeSvobičemtedyvtrhlidosupermarketua
pátralipocibuli.Velmirychlejinašli,adokoncesejimpodařilo sehnatiplastovýpytlík,dokteréhojichtělinaházet.
„Koliktohomábýt?“zeptalsepochvilceplněnípytlíkuLuba.
„Eeeeenevím,“odvětilSvobič.
„Takseněkohozeptáme.“
„Chcitěvidět,“odvětilSvobičaotočilsekpřepravkámscibulí.
Kdyžseotočilzpět,uvidělLubu,jaksepřitočilkmladémamince skočárkem.
„Dobrýden,prosímváspěkně.Luba.Potřebujiporaditausoudil jsem,ževybudeteurčitětapravá,“snažilsevlichotitdopřízněmladé dámy.
„Víte,budemevařitgulášachceme,abysetoobzvlášťpovedlo,ale anijedenznásneví,koliktammámedátcibule,abychomsipošmákli.
Můžetenámporadit?“vysvětlovalproblémLubaaukázalsměremke Svobičovi. Maminka skočárkem se svědoucím úsměvem otočila směrem,kdetušilaLubovu„lepšípolovičku“.Poněkudjipřekvapilo, kdyžjejípohleddoputovalkeSvobičovi,kterýseužnestihlvměstnat mezimandarinkyazůstalnanicivět,jakovegetariánnačabajku vzeleninovémsalátu.Překvapení,ževidímuže,aneženudopadlo vtu chvíli ina mladou maminku, která se sponěkud nejistým výrazempodívalanaLubu,kterýsenaniklidnědívalaočekával odpověď.
„Víte,gulášunásvařímanželanejá,takževážněnevím,aleasiby tomělobýtvpoměrukolikjemasa,taktolikbymělobýticibule. Takžetakbystemělsesvýmpřítelempostupovatasiivy,“odpověděla maminka,kterásinaslověpříteldalazáležetaopětsepodívalasměrem