„SebraljsiodvahupostavitseSandře?“
„Spíšrezonujevušíchtvárada.Budusvůjanechámvolbunaní.“
„Hodněštěstí!“Vzáštitěsvituhvězdatichanesoucíhosepopoli poklidněodcházídvěvyrovnanépostavy.Bezpláče,deprese,plni odvahy,sílyanaděje.Cosnimibude?Přežijí?Odpověďjeblíž,než tuší...
Zakrátkopolezaplnístovkygarénskýchtěl,zalitékrvavoulázní.
Já to věděla, dnešní směna se povleče, proletí Sandře hlavou. Zobsluhyhostůsestalarutina.Dones,odnes.Vyslechnisiožralecké bláboly.Odmítnutínechutnénabídky.Dělej,žeplácnutípřeszadek nevidíš ani necítíš. Pokud ano, vrať ho opilci svou plácačkou na mouchy.Občassepohádáš.Zdůrazníšmu,žeječasjítdomů.Kdyžse nějaká situace vyhrotí do extrému, zavoláš Alana. Pořád ti samí štamgasti.Prvnírokneskutečnázábava,aleteď?Prácejakokaždájiná. Žádné vzrušení. Pohlédne na hodiny, zmonotónnosti ji vyruší otevírajícísedveře.Konečně!UrčitěsevracíRonald.Omyl!Jenkovář sesvoumanželkoupřišelnapivo...
Zdálkynanizakřičí:„Sandro,jakoobvykle!“
„Samozřejmě,jakjinak,“sušeodvětí.Zatalétajsouzvyklína jednuatusamouvěc.Mnohýmtostačíkespokojenosti,alemněne.
Milujizměny,napětíazvlášťzkoumánínověpříchozích.Ronald.
Hned jak vešel, zaujal všechny. Ten jeho záhadný dlouhý plášť skrývající tvář. Jen odlesk očí se odrážel. Jistý, rázný krok, sebevědomé, naprosto nepřekonatelné vyjadřování sodvahou postavit se dokonce iAlanovi. Kdo si ským vlastně hrál? Ronald zdalekanetahalzakratšíkonec.Paknašeprvnísetkání.Vzrušeníse mohlo krájet nožem. Málem se mi podlomily nohy touhou nahlédnoutpodjehoplášť.Splnilmivysněnépřání.
Nakonci...jakodešel...Muselajsemvyběhnoutzaním.Nenechal mě chladnou a duchem nepřítomnou. Ten jeho větrem vlající
rozepnutý plášť odhaloval nepřekonatelně krásnou vyrýsovanou
postavuskdovíjakýmvybavením.Bylatostínskázbroj.Promladou
nevybouřenouholkupravýzázrak.
Můjlétyvycvičenýpohledsbleskovýmzaškatulkovánímpoprvé vživotě nefungoval. Nevím, kam ho zařadit. Je jednou velikou záhadouajátoužímpochopitkaždičkéjehotajemství.Nikdyvživotě jsemnepoznalazajímavějšíazáhadnějšíosobnost.Jezářícíplamen
poutajícíměsvýmpodmanivýmžárem.Musímpřijítblížanechatse ohřát.Žádnýztěchnáhodnýchobchodníků,kteřísempřiskočilina návštěvu,měneuhranuljakoRonald.Jasně,nabídlikrátkéopojné vzrušenísnezapomenutelnýmkoncem.Aleon?Stínvplnénádheře?
Chodící vybájený zabiják? Může být něco více vzrušujícího?
Ztělesněnádokonalost.Kolikjetakových?Sto?Ne!Beztaksotvadeset imíň vmiliardové populaci! Nemůžu ho nechat jen tak odejít.
Nepotkámnikdydalšíhostína...
Zasekouknenahodiny.Copaknepřijde?Jakdlouhoměnechá čekat?NemělajsemposílatLucase.Dalšítypickýfrajírek!Stejnýjako všichnivevesnici.Uděláproměprvníposlední.Nudnáloutka...
Dveřeserázněrozrazí.Vkročínejvětšízáhadajejíhoživota.„Tati, berusivolno.“
NepřehlédneAlexandrovozamračení.„Pořádnětizamotalhlavu.
Pročsemizdá,žetosnímmyslíšvážnějinežsostatními?“
„Protože...“zarazíse,„jánevím,prostěje...zvláštní.“
„JakoKaren.Mužizníšíleli.“
Ronaldsisednekvolnémustolu.Očimavisíjennaní.„Pustíš mě?“nervózněnaléhá.
Ukázka elektronické knihy