98
Andrea Yaryura Clark
„Dovol mi jet s tebou,“ prosil. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Kde ses ubytoval? Sejdeme se tam.“
R Valentina se objevila v jeho hotelovém pokoji dávno po půlnoci a Santiago při čekání na ni usnul. Když otevřel dveře, byl rozespalý, ale ona se na něj tolik těšila. Spěšně se svlékali a přitom se navzájem posévali polibky. Čekání skončilo a oba mohli konečně spočinout v náruči toho druhého. Po milování se Santiago uvelebil mezi jejími prsy. „Chyběl jsem ti?“ zeptal se. „Moc. Copak to nepoznáš?“ „Bez tebe mi bylo mizerně,“ přiznal. Ještě nikdy nebyl k nikomu tak upřímný. S ní nemusel nic tajit; být někým, kým není. „Moc jsi mi chyběl a pořád jsem na tebe myslela, ale taky jsem měla hrozně moc práce. Moje matka asi doufá, že se vrátím na školu sem. Moje pomoc by se jí teď hodila, zvlášť kdyby se její zaměstnankyně rozhodla zůstat doma s dítětem.“ Prudce zvedl hlavu. „To bys neudělala.“ „Tranquilo. Samozřejmě že to neudělám. Miluju Buenos Aires. Chci tam zůstat co nejdéle.“ „A co já, mě nemiluješ?“ zeptal se škádlivým tónem, i když to myslel naprosto vážně. „Ty hloupý. Tebe miluju víc než Buenos Aires.“ Dlouze se políbili a opět se ponořili do ticha, dokud Santiago znovu nepromluvil. „Můžu zítra přijít k tobě domů?“ „Ach, Santi.“ Políbila ho na špičku nosu. „Není to dobře načasované. Bude lepší, když se moji rodiče o tvé návštěvě nedozvědí. Děje se toho až moc. Chápeš to, viď?“