Tato slečna Kempeová je nepochybně žena dobrého charakteru, zastává
extrémní náboženské názory a je ochotna obětovat vše, aby splnila svou povinnost. Kdysi byla zasnoubena s Tomem Williamsem, a přestože byl tento svazek zrušen, je k němu zřejmě stále velmi upnutá. Asi před týdnem ke mně přišla v cestovním oblečení a vypadala velmi unaveně z dlouhé cesty, kterou prý právě absolvovala přes kanál La Manche. Také se zdála být velmi rozrušená a vzrušeným tónem se mě zeptala, zda jsem někdy četl evangelium a zda vím, koho přišel Kristus hledat a spasit?
“Podívejte se, slečno Kempeová,” odpověděl jsem, “pokud narážíte na celníky a hříšníky, usuzuji, že mi chcete něco říci o tom darebákovi Tomu Williamsovi. Pokud ano, řekněte to, prosím, hned, protože na kázání nemám
čas, to vás ujišťuji.”
“Není to žádný darebák,” řekla rozhořčeně, “je to kající se hříšník a ještě bude, prosím Boha, zařazen mezi vyvolené. Pak mi začala vyprávět velmi neobvyklý příběh. Jak onen Tom Williams přijel do Liverpoolu s úmyslem počkat tam na Lucy; jak čekal a čekal a nakonec se nějakým tajným kanálem dozvěděl zprávu o její smrti a o tom, že diamanty byly vráceny. Ve spěchu, aby unikl, nastoupil na první parník, na který narazil a který náhodou směřoval do Boulogne. Je také možné, že si představoval, že bude v bezpečí spíše za kanálem La Manche než za Atlantikem. Po přistání v Boulogne se zřejmě v opilosti pohádal s jedním italským námořníkem, který ho těžce zranil velkým nožem do stehna. Toma nakonec odneslo
několik kolemjdoucích do klidného podnájmu na nábřeží a paní domu mu projevila velkou laskavou pozornost. Po této příhodě se dostavila horečka a
Tom byl na dně. Zcela bez přátel, v cizí zemi a na pokraji smrti se jeho myšlenky obrátily ke slečně Kempeové jako k osobě, která mu nejspíš
pomůže z nesnází. Obrátil se na ni proto s prosbou, formulovanou velmi kajícným jazykem, a prosil ji, aby mu díky své dřívější náklonnosti pomohla
z jeho hříchu a bídy. Tento dopis poslal v utajení nějakému svému příteli v
Londýně, který ho poslal na adresu slečny Kempeové. Návnada se mu náramně povedla. Žena ihned zamkla svůj pokoj, zbavila se několika
cenností, které měla, a vydala se na cestu do Boulogne.
Když si na nádraží Charing Cross chtěla vzít lístek na noční vlak, zahlédla na nástupišti Vaše zavazadlo adresované do Boulogne. Okamžitě usoudila, že pronásledujete Toma, a rozhodla se počkat a sledovat Vaše počínání. Druhý den ráno však přešla na druhý břeh, spěchala za Tomem, informovala ho o Vašem příchodu a zeptala se ho, co by měl podle jejího názoru udělat.
“Tohle chtějí, Mariano,” řekl a vytáhl prsten zpod polštáře, “vezmi jim ho a vyžebrej pro mě svobodu. To se zřejmě bála udělat a celý den čekala kolem hotelu, než se odhodlala vstoupit. Když k tomu konečně sebrala odvahu, zabloudila náhodou do Vašeho obývacího pokoje a když našla lorda
Hardcastla spícího u krbu, napadlo ji, že mu prsten nasadí na prst, zatímco bude spát, čímž se vyhne nepříjemným otázkám, a myslela si, ubohá
bláhová žena, že když Vám bude navrácen Váš majetek, nebudete už chtít toho darebáka stíhat. Když za mnou přišla, měla dvojí cíl. Za prvé ujistit mě o pravosti pokání toho muže a za druhé zjistit, pokud je to možné, Váš záměr v této věci.
Samozřejmě by nebylo nic snazšího než toho muže postavit před soud. Nemám nejmenší víru v jeho kajícnost, a dále si myslím, že pokud se uzdraví, přiměje tu poblouzněnou ženu, aby si ho vzala kvůli jejím malým úsporám.
Musím Vás, pane, požádat o prominutí za tento dlouhý dopis, kterým jsem Vás nechtěně obtěžoval, a v očekávání Vašich rozkazů zůstávám,
Váš poslušný služebník,
JERVIS HILL
Postskriptum: Od napsání výše uvedeného dopisu jsem obdržel zvláštní
sdělení z policejní stanice v Dunwichi, které by Vás, pane, mohlo zajímat. Týká se odsouzení cikánky a tuláka za krádež. Byl u ní nalezen dlouhý
cestovní plášť a silný závoj. Ten prý našla na plantáži na Vašem pozemku asi před dvěma měsíci, když se tam uchýlila před prudkou bouřkou. Tuto bouřku, pane, si musíme všichni pamatovat, protože se vyskytla v noci, kdy bylo nalezeno tělo slečny Wardenové. Tento plášť a závoj jí nejspíš patřily a umožňovaly jí nepozorovaně procházet ulicemi Dunwiche a nejspíš je odhodila na stranu, když jí unavené a zahřáté dlouhou chůzí připadaly těžké a neforemné. Zůstávají na nádraží v Dunwichi, aby je bylo možné vyzvednout a identifikovat, pokud to bude možné, a mohou být náhodou velmi důležité, kdybyste chtěl kdykoli obnovit vyšetřování, které jsem měl tu čest pro Vás vést.
J. HILL
Na to lord Hardcastle na žádost pana Wardena napsal…
VÁŽENÝ PANE,
pan Warden si přeje, abych Vám poděkoval za Váš dopis a informoval Vás, že Vás nemůže požádat o obnovení Vašeho dřívějšího vyšetřování z toho
prostého důvodu, že slečna Wardenová se vrátila ke své rodině a přátelům a v pravý čas sdělí vše, co si přeje, aby bylo známo.