„Sousedovicsynovijsempřejelkočku.Plakal.Nemohljsemsicezato, skočilamitam,aleskutečnětenklukhodněplakalaříkal,žejsemzlý.Takže asijemu,“pomyslelsiOtakar.Papírzůstávalprázdný.
„Nefungujeto,“hlásíOtakaručiteliatenjensušeodpoví:„Stoukočkou zatonemůžete.Fakttamvběhlasama.Cojsteměldělat?“
„Žeano,“souhlasněpokyvujeOtakaraPetrdodává:„Jetojinak.Zkuste přemýšletnadněčímjiným,“adívásezoknaučebny.
Komujsemtakasikdyublížil?Otakarpřemýšlí.Hlavousemuhoní desítkylidí,kterýmvživotěudělalmenší,čivětšípříkoří.Připomínalsi různéudálosti,alepapírbylstáleprázdný.
„Žebymoježenaamojenevěryjí?“dívalseOtakarnařádek.Pořádnic.
„Achjo,poradímvám,“vzdychlPetr,kdyžvidělOtakaratrápícíhose nadpapírem.Došelkněmuadotklseřádku.Objevilosetamjméno:Martin Kubíček.
„Kdotoje?“nechápeOtakaraPetrpovídá:„MartinKubíčekjeVáš podřízený.Kdyžjstedělalnahotelu.Pamatujete?“
„Jo,Martin,tenhle.Nonatohosivzpomínámmatně.Tobyltenpodivín navedlejšísměně.Acojesním?“
„Podivín?Ano,tosedí.Nebylmocšikovný,adokoncekdysispadldo drog.Alezatozasehodněmohlijehorodiče.Otomnemluvme.Mluvme ovás. Potřeboval jste jeho místo pro svého kamaráda. Atak jste řekl vedoucímu,žeMartinkrade.Tenjejvyhodil,protoževámvěřilanajeho místojstedosadilvašehoznámého.“
„TímjsemtomuMartinovitakmocublížil?“
„Měldluhy.Snažilsejesplatit.Začínalznovaadoufalvto,žetentokrát semutopovede.Vyjstezpůsobiljehovyhazov.Nakonectospustilolavinu okolnostíaudálostí.Martinseoběsil.Mámejejtadyjiždávno.Uvidítese, začas.“
„No,alejátohlesamozřejměnevěděl.Žeseoběsí.Mněšlooflekpro kámoše,“oponujeOtakar.
„Zachovaljstesevelmipodle.Tadytomátenapsané,vtomřádku.Jinak bytamjehojménonebylo,kdybytonebylotak,jakříkám.Jstevinenjeho trápenímasmrtí.“
„Atojemůjnejvětšíhřích?“podivujeseOtakaraPetrseptá:„Atoje vámmálo?“
„Achjo.Tak,cojetadydál?“vzdychneOtakaračtedalšíkolonku.
„Záviděljste?Komuaco?“
„Nejsemzávistivý.Každý,aťsivšímásámsebeajásetakysoustředím jennasebe,“odpovíOtakar,aleřádekjepořádprázdný. Otakarpřemýšlí.Já,žezáviděl?Aco?Akomu?Neví.Paksivzpomene. Majetek.Ano,závidělchalupu.Bratrovi.Mocsemulíbila.Koupilsiji zpenězzdědictvípojejichrodičích.Něcosipřidalakoupiltendům.Byla tozávist?
Otakarkoukáapapírsesámplnívtékolonce.Ano,závidělbratrovi.Ale přibývajítamdalšíjména.KomuvšemuacoOtakarkdyzáviděl.
Otakarsediví.Ano,tohlevšechnojepravda.Alejaktotenpapírví?
„Tadyvímevšechno,“řeknenahlasPetraOtakarseptá:„Takpročto musímjávyplňovat?“
„Abystesitouvědomil,nežlipůjdetetam,“ukázalrukoukamsivenPetr.
„Kradljste?“četlOtakardalšíotázku.
„Nosamozřejmě,přece.Kdone?“mumlásiprosebeadopříslušného řádkusevyplňujíslovaotom,kdy,kdeacoOtakarukradl.
„Moment,cojeto?“ukazujedořádkuOtakar.Jetamjménosouseda.
TomunikdynicOtakarneukradl.
„Půjčiljstesiodnějpenízeanevrátilje.Tojestejné,jakokrádež,“povídá Petr.
SousedsenakloníkOtakaroviapovídá:„Anezapomeňtenanic.Jinak vámtopakvrátíkdoplnění!“
Otakarsesnažísivzpomenout.Ano,tadyukradltoto,tadytoto.Paksi vzpomenenajednupříhodu.Kupovalsinatrhujablka.Nafarmářskémtrhu. Jablka,hruškyašvestky.Prodavačbylpopleta.Napočítalmupouzejablka, naostatnínákup,kterýmělOtakarjižvtašce,zapomněl.Navícmuvrátilna dvousetkorunu.AleOtakarplatilstovkou.
„Dnešnídensevydařil,“usmívalsepakradostněOtakarnadnečekaným ziskem.Ateďneví.Mátotamtakynapsat?
„Jistě!“řeknemusousedaOtakarsediví:„Jakvíte,nadčímpřemýšlím?“
„Tadysevívšechno,“odpovísousedaOtakarsediví:„Alejánevím,nad čímvypřemýšlíte.“
„Protožejsičerstvákrev.Jájsemtadyjiždlouho,“vysvětlujesoused vlavici.
Otakarkoukánadalšíotázku:
„Lhaljsteněkdy?“
„Ano,“vzdychneOtakaraodpověďsevyplní.
„Staloseněkdy,žejstecíleněněkomuublížil,aťslovně,čičinem,nebo fyzickýmatakem?“
„Ano,stalo,“povídápochvilceOtakar.Vípřesně,comáteďnamysli, alenechcesemuotommluvit.Nežiljinak,nežližilijinílidé.Mělsvoji minulost.
„Proč?“zněladalšíotázka.
„Co,proč?“nechápeOtakar.
„Pročjstesechoval,jakjstesechoval?Tojekminuléotázce,“vysvětluje soused,anižbybylvyzván.
„Aha.No,proč?Protožesetakchovalkaždýjiný,přece,“odpovídázcela
vsouladusesvýmpřesvědčenímOtakar.