v Miřeticích při návštěvách paní Anny Vaškové. Ta s úsměvem dodávala, že si její manžel Jindřich pochvaloval: „Ten kluk Knězů je jako štír. Co ten dokáže zařídit, nelze svěřit a neprovede ani leckterý dospělý.“ A tak Jaroslav několikrát zajel do Chrudimi k rodině Kotábových, do Medlešic k Hromádkovým, kde pobývali i „mladí“ Vaškovi a jednou i do Pardubic do rodiny Františka Vaško. Cestu dobře znal, protože do Medlešic i do Pardubic jel několikrát vlakem s otcem, který byl oblečený v civilu. Z dalšího vyprávění Jaroslava
že
docházel při cestách do školy za Rudolfem Ferdinandem z Chrasti.
Vždy prý dostal také něco „od cesty“, protože Ferdinandovi měli obchod a řeznictví.
Pomoc mladých hochů byla nenahraditelná. Ve Vrbatově Kostelci mezi ně patřil také Jan Tříska. Tehdy jako devatenáctiletý mladík jezdil pravidelně na kole za svou dívkou do nedaleké Dřeveše nebo na tréninky a fotbalové zápasy do Miřetic. Protože se v této oblasti pohyboval velmi často, vybral si ho Karel Kněz jako spojku a posílal po něm vzkazy i dopisy do Švandova mlýna. Jan Tříska věděl, že se za cestami do mlýna skrývá něco protiněmeckého a nebezpečného, ale nikdy ho nenapadlo podívat se do obálky, kterou od Kněze mlynáři předával. Nevěděl nic o odboji a parašutistech. Přesto se dostal po zatčení odbojářů do rukou gestapa. Prodělal těžké výslechy a po pěti dnech bití byl konfrontován s již velmi zmučeným mlynářem Švandou. Ten řekl, že mladíka nezná a zachránil mu tím život. Jan byl propuštěn, ale dny strávené na gestapu se mu z mysli nikdy nevytratily.
Tříska na Karla Kněze vzpomínal jako na dobrého a přímého člověka i četníka. Byl to prý muž na svém místě a už jako hoch si ho velmi vážil. Se synem Jaroslavem byl v přátelském kontaktu až do smrti.
