Po šesti hodinách dorazili do hlavního města. Victor odeběhl pronajmout automobil na dobu jejich pobytu v Káhiře. Angwin zůstal se ženami v nádražní hale.
„Je lepší, když se tu žena nepohybuje sama,“ kladl na srdce Cleo i Mirandě. „I když je tato země už mnoho let pod britskou nadvládou, místní lidé žijí s velmi hluboce zakořeněnými tradicemi.“
„A ženy jsou nehájená zvěř,“ odtušila Cleo.
Miranda se zděsila: „Jak to můžeš tvrdit? My jsme tu přece v bezpečí?“
„Tvoje přítelkyně má pravdu,“ přisvědčil Angwin. „Zakazuji ti vycházet sama nebo i pouze ve společnosti jiné ženy. Káhira je moloch, který se příliš rychle může obrátit proti tobě.“
Až tak dramaticky Cleo situaci neodhadovala. Jelikož se tu v nádražní hale míhalo opravdu mnoho uniformovaných britských vojáků, rozhodla se Angwinovi neodporovat. Začalo jí docházet, že jí otec možná o této zemi a jejích lidech nevyprávěl tak docela všechno. Pro Alexandra Vansona představovala archeologie život. Co se dělo kolem něj jinak, celkem nevnímal.
Vtom se Cleo polekala. Poprvé totiž uvažovala o svém otci v minulém čase. Rozum jí sice říkal, že po všech těch letech a po tom, co jí o setkání s jejím otcem vyprávěl Victor, nemá sebemenší důvod předpokládat, že by mohl být dosud naživu. Kéž by se jí podařilo zjistit, co se s ním stalo! Pak by se s ním konečně dokázala rozloučit.
Ve foyeru hotelu Royal Doncaster měla Cleo pocit, že právě během jediné vteřiny zanechala egyptský svět za sebou a vrátila se do Anglie. Na stropě se neúnavně otáčel ventilátor, takže byla viktoriánsky zařízená vstupní hala příjemně chladná. Kromě personálu tu byli zjevně hosty výhradně Evropané. Kolem bylo slyšet angličtinu. Mirandě se viditelně
ulevilo. Vtom se před nimi uklonil místní muž, přivítal je v hotelu a pak luskl prsty. Hned nato sem přispěchal snědý chlapec a dobře srozumitelnou angličtinou jim sdělil, že se postará o zavazadla.
Cleo s Victorem se nastěhovali do prostorného apartmá se dvěma ložnicemi v prvním patře, Miranda i Angwin měli pokoje na druhé straně chodby. Do večeře zbývalo ještě dost času, tak se Cleo rozhodla pro koupel.
„Já se porozhlédnu, jestli jsou v hotelu další hosté, kteří plánují v dohledné době cestovat do Luxoru,“ řekl Victor a nechal ji o samotě.
Cleo se právě chtěla svléknout a vlézt si do koupele, když zaslechla klepání. Miranda. Nečekala na vyzvání, prostě vstoupila. Dosud měla na sobě šaty, v nichž cestovala.
„Není to tu nádherné?“ rozplývala se. „Máš v koupelně také mýdla ve tvaru malých labutí?“
„Ano. Právě jsem je chtěla použít,“ odpověděla Cleo. „Nedáš si také koupel, Mirando?“
„Na to je čas. Doufám, že v Káhiře zůstaneme hodně dlouho. Myslím, že tu ve městě je spousta věcí, které se vyplatí prozkoumat.“
„Pyramidy jistě navštívíme,“ řekla Cleo. „Victor míní, že může chvíli trvat, než najdeme průvodce či skupinu, ke které se na cestu do Údolí králů můžeme přidat.“
„Ach, pyramidy.“ Miranda nad nimi bez zájmu mávla rukou. „Jsou to jen hromady starých kamenů. Všimla sis cestou od nádraží do hotelu všech těch zlatnictví? Slyšela jsem, že tu za nevelký peníz dostaneš nejskvostnější šperky. Kromě toho potřebuji takový ten rudý, zlatými nitkami protkaný šátek, jaký nosí místní ženy. Jeden takový bych mohla přivézt i matce. Představa, že by se s ním moje matka promenovala ulicemi Penzance, je ovšem groteskní.“
Cleo se spolu s Mirandou zasmála a pak řekla: „Uvažuji o tom, že bych mohla ukázat svůj náramek některému klenotníkovi. Třeba by mohl rozluštit nápis na něm.“
„Ty sis tu věc vzala s sebou?“ zeptala se Miranda překvapeně.
„Je to poslední dárek od mého otce,“ připomněla jí Cleo, „a navíc je to jediný předmět, který mi zbyl po požáru našeho domu. To se ví, že jsem si jej vzala s sebou.“
Miranda chápavě kývla. „Jestli někdo umí ty znaky rozluštit, tak bude místní. I když si myslím, že ten náramek je nějaká napodobenina.“
„Já také, ale přesto by mě zajímalo, zda ty hieroglyfy dávají nějaký smysl.“
„Zeptej se Victora, jestli někoho nezná,“ navrhla Miranda. „Už tady v Káhiře přece jen byl několikrát.“
„Zeptám.“ Pak Cleo ukázala na dveře koupelny. Obávala se, že jí voda mezitím vystydla. „Já bych si teď ráda dala koupel, abych byla včas hotová.“
Miranda uznala, že by teď bylo lepší, kdyby se i ona odebrala převléknout a upravit, aby nepropásla večeři.
Jídlo bylo vydatné a velmi chutné. Přesto Cleo litovala, že jim nabídli právě toto – jehněčí kýtu v mátové omáčce, k tomu malé brambory opékané ve slupce a hráškové pyré. Tak ráda by ochutnala něco z místní kuchyně, kde už názvy samy o sobě zněly slibně: košarí, falafel, mahši či tirmis. Když Victorovi pošeptala, že by opravdu ráda okusila něco tradičního, odpověděl jí s úsměvem: „Je ti známo, že Egypťané mají v oblibě velbloudí maso?“
Miranda to zaslechla a leknutím jí upadla vidlička na talíř. „Vy žertujete, Victore Milliane!“
„Nikoli, sestřičko,“ podotkl klidně Angwin. „V této zemi se velbloudi užívají jako dopravní prostředek, ale i k výživě, pro mléko, i pro maso. Jejich maso má dokonce být kromobyčejnou delikatesou.“
Cleo by velbloudí mléko klidně ochutnala, maso snad raději ne. Miranda se otřásla odporem. Skepticky si pak prohlížela