III. SLAVKOVSKÝ LES
9. Osídlení Slavkovského lesa
9.1. Sídelní postup
Slavkovský les (Kaiserwald) nebyl dlouho samostatně vnímaným geografickým celkem, jak je definován dnes (obr. 9.1.). Jeho jihozápadní část tvořila pomezní hvozd přiléhající k Tepelsku,496 vrcholové partie někteří starší badatelé nazývali Lysinou.497 Ze středověkých písemných pramenů také plyne, že horský masiv u Žandova a Kynžvartu byl považován za plynulé pokračování hvozdu oddělujícího Bavorsko a Čechy, nazývaného v bavorských pramenech mj. jako Severní les („in silua, que dicitur Nortwalth“).498
O počátcích středověkého osídlení západní části Slavkovského lesa lze soudit pouze nepřímo, neboť archeologická evidence je dosud jen minimální a písemné zprávy o venkovských sídlištích začínají teprve ve 14. století.499 Nedostatek časných písemných zpráv souvisí s absencí držby církevních institucí a s tím, že Slavkovský les ležel mimo hlavní vrcholně středověké komunikační koridory, které fungovaly i jako osy sídelního postupu.500 Významná cesta z Chebu do Prahy vedla po pravém břehu Ohře přes Kynšperk nad Ohří, Sokolov a Loket. V Kynšperku i Sokolově bylo možné odbočit na méně významné cesty vedoucí skrz Slavkovský les do Bečova nad Teplou. Druhá hlavní spojnice z Chebu do Prahy procházela skrz Kynžvartské sedlo čili Žandovský průsmyk, kde se cesta stáčela buď podél jižních svahů Slavkovského lesa na Teplou, nebo pokračovala přes Planou na Stříbro (obr. 9.2.).501
Místní jména říkají, že během osidlování Slavkovského lesa byl primárně realizován německý jazyk. Česká místní jména mohla fungovat jen v rámci jmenných párů, a pokud vůbec existovala, tak beze stopy zanikla.502 Tím se Slavkovský les odlišuje od přilehlých částí Sokolovskochebské pánve, Mariánskolázeňska, Plánska i Tepelské plošiny, kde bylo jádro sídelní sítě pojmenováno nejprve česky a česká místní jména byla teprve později integrována do němčiny.503 Jazykové interferenční jevy dokládají, že
496 Např. A. SEDLÁČEK, Snůška, s. 12. Srov. J. LINZ, Die Grenze, s. 15–23.
497 Např. J. V. ŠIMÁK, Středověká kolonisace, s. 553.
498 ME č. 76, s. 24. Srov. např. J. LIPPERT, Social-Geschichte Böhmens, s. 35; W. FRIEDRICH, Historische Geographie, s. 117–119; A. SEDLÁČEK, Snůška, s. 175–176; J. LINZ, Die Grenze, s. 4.
499 R. FISCHER, Die Ortsnamen, zvl. s. 61–62; R. FISCHER, Namen des Bezirkes Marienbad
500 K vazbě majetků církevních institucí na středověké cesty srov. např. P. MEDUNA, Cesty
501 Např. H. STURM, Eger I, s. 232–233; H. KRAUS, Die Flurnamen, s. 45–46; J. FIALA, Historické cesty; J. KLSÁK –V. PODRACKÝ, Sv. Mikuláš, s. 81–87.
502 Srov. T. KLÍR, Sociální kontext, s. 306–308.
503 České jméno, jež bylo integrováno do němčiny, nesl pouze Vranov/Frohnau. Jazykově český původ by mohlo mít
k integraci českých místních jmen do němčiny mělo v Chebské pánvi a podél Ohře na Sokolovsku dojít do konce 12. století, čímž je dán přibližný terminus post quem pro vznik německé toponymické soustavy ve Slavkovském lese. V rovině německé slovotvorby se Slavkovský les od Chebska odlišoval také absencí mýtebních jmen se základním slovem „reuth“, hojně zastoupeno bylo základní slovo „grün“.504
9.2. Utváření zemské hranice
Prostor Slavkovského lesa byl spravován z hradu v Sedlci, který byl v první třetině 13. století nahrazen Loktem.505 Sídelní postup na západě Sedlecka znamenal automaticky hledání a utváření hranic mezi Čechami a říšským Chebskem. Až do poloviny 12. století na Loketsku chybí doklady o přímých hraničních kontaktech, na rozdíl od jižně navazujícího
Tachovska, kde se hranice posouvala do pomezního hvozdu podél Tachovské cesty z české i německé strany již na konci 11. a v první čtvrtině 12. století.506
Potřeba definovat hranici jinak než „ in media silva “ se na Loketsku objevila poprvé v 50. a 60. letech 12. století, kdy se k českému pomeznímu hvozdu přiblížil sídelní postup vycházející z Chebské pánve. Klášter ve Waldsassenu získal nejprve roku 1154 od Fridricha z Rothenburgu, syna Konráda III., kolonizační újezd podél říčky Plesné s jádrem ve Vackově (Watzkenreuth) a následně v letech 1158, 1165 a 1181 od českých panovníků přilehlou část pomezního hvozdu. Hranice újezdu, jenž byl později pojmenován po centru v Lubech (Schönbach), byla vedena inovativním způsobem liniově a opřela se významnou měrou o vodní toky. O přesném vymezení újezdu se v literatuře vedou diskuse, shoda nicméně panuje v tom, že kníže klášteru daroval i území za rozvodím, což zdůraznila rovněž formulace z roku 1165, že darované území leží mimo Sedlecko (obr. 9.3., E).507 Český panovník
i místní jméno Lobzy/Lobs, které ale povstalo transonymizací z jména vodního toku. Srov. R. FISCHER, Zur Namenkunde; R. FISCHER, Namen der Regio Egrana; J. HACKER, Die Ortsnamen; R. EGERER, Ortsnamen
504 Srov. zvl. R. FISCHER, Zur Namenkunde, s. 75–76; R. FISCHER, Die Ortsnamen , s. 56; E. SCHWARZ, Sprache , s. 129–137; E. SCHWARZ, Die Ortsnamen, Deckblatt 9.
505 Sedlec byl jako kastelánský hrad uveden naposledy k roku 1226, první zmínka o Lokti pochází z roku 1234. Srov. CDB II, č. 281, s. 286; CDB III/1, č. 65, s. 68–69.
506 H.J. NITZ, Mittelalterliche Raumerschließung; T. KÜSS, Die älteren Diepoldinger, s. 95–104; J. DENDORFER, Adelige Gruppenbildung, s. 230–292; R. ŠIROKÝ – K. NOVÁČEK, K počátkům; K. NOVÁČEK, Kladrubský klášter, s. 127–131.
507 ME, č. 74, s. 23; č. 76; č. 98; CDB I, č. 204, s. 192; č. 227, s. 205; č. 295, s. 264. K topografii zejména A. SEDLÁČEK, Snůška, s. 52–54; J. LINZ, Die Grenze, s. 7–8, 31–41, 68–69. Další lit. srov. M. BÄUMLOVÁ, Mincovní depoty, s. 8–10; J. KEJŘ, Císař, s. 11–15; E. ETTEL, Beiträge, s. 64–65, 80–82; H. STURM, Tirschenreuth, s. 19–20, 30; H. STURM, Districtus, s. 30, 32; J.
Obrázek 9.1. Sídelní kontext zaniklého Schwarzenbachu v západní části Slavkovského lesa. Základní přírodní rámec sledovaného území Chebska a Loketska – síť vodních toků a kompaktní lesní celky (cca 1842), které ilustrují zvláště rozsáhlé a neosídlené části Slavkovského lesa.
Podle: Ústřední archiv geodézie a katastru, fond Stabilní katastr, Culturensquellete, k.k. Mappierungs Inspektorats . . ., Cheb (č. 41), Kraslice (č. 42), Bečov nad Teplou (č. 86), Teplá (č. 87) a Tachov (č. 89).
Poznámka: Okruh 15 km od zaniklé vsi Schwarzenbach
Obrázek 9.2. Rozložení centrality na pomezí Čech, Vogtlandu, Horních Frank a Horní Falce v pozdním středověku. Hlavní komunikační síť, města, městečka a tržní vsi.
Podle: Komunikační síť, srov. T. KLÍR et al., Knihy, s. 615, obr. 2 (zde i literatura); H. STURM, Eger I, s. 232–233; V. PODRACKÝ – J. KLSÁK, Sv. Mikuláš, s. 83.
Poznámka: Zobrazeny lokality, které získaly právo trhu, popř. další městská práva v průběhu vrcholného a pozdního středověku (tj. do počátku 16. století). Nápadná je okrajová poloha zaniklého Schwarzenbachu. 1 – Marktneukirchen; 2 – Kraslice; 3 – Nejdek; 4 – Luby; 5 – Krajková; 6 – Jindřichovice; 7 – Karlovy Vary; 8 – Sokolov; 9 – Kynšperk nad Ohří; 10 – Horní Slavkov; 11 – Krásno; 12 – Bečov; 13 – Arzberg; 14 – Markt Konnersreuth; 15 – Waldsassen; 16 – Dolní Žandov; 17 – Kynžvart; 20 – Mitterteich; 21 – Planá; 22 – Lestkov; 23 – Bärnau. Nezobrazen Boršengrýn mezi Kynžvartem a Dolním Žandovem.
