Rozesmál se, krátce mě stiskl apustil mě. „Janine strávila bez trička ana stole víc času než ty. Pravděpodobně jsi tím uní stoupla. Navíc dnešek bude spíš ozábavě než opráci. Prostě chci, aby sis prošla klub detailněji, seznámila se se zaměstnanci azjistila, jak to chodí.“
Vydechla jsem astudovala svoje oči vzrcadle. Pak jsem sáhla pro rtěnku.
Alexis se naklonila dopředu akriticky se na sebe zadívala do malého zrcátka umístněného vzadu ve skříňce. Měla rozmazané oči, trochu řasenky vmístech, kde neměla co pohledávat. Vyškubla zkrabičky jeden papírový kapesník arychle nedostatek opravila. Krátce se zadívala na mobil. Mlčky ležel vpřední kapsičce její kabelky. Celou noc. Slyšela novinky, všechny holky je slyšely. Brad byl ve městě apřivezl ji ssebou. Slečinku ctnostnou. Holku, co nikdy nebude vším, co Brad potřebuje. Ale ona to věděla, poznala mu to na očích, když sní byl naposledy. Když vyšel do VIP sekce asledoval ji sMontanou, tvářil se tak, jak ho ještě nikdy neviděla. Popíral to, ani se nad jejím znepokojením nepozastavil aodmávl ho rukou. Ale ona to věděla. Vždycky poznala svoji zkázu dřív, než si pro ni přišla. Při vzpomínce na tu noc krátce zavřela oči. Když nechal slečinku ctnostnou dole avydal se sní do kanceláře.
Zavřela oči azaklonila hlavu, prohnula se vzádech, rozevřela mu své tělo. Předklonil se, rukama jí přejel po těle aobemknul její štíhlý pas. Dlouze přirazil aodpovědí mu bylo zalapání po dechu. Brad vždycky uměl šukat. Měl schopnost ji vzrušit na nejvyšší míru adát jí přesně to, co chtěla akdy to chtěla. Jeho sexualita byla jako bezuzdný oheň, kradl dech ivášeň každé ženy, která se odvážila přiblížit příliš blízko plamenům. Oheň. Člověk nedokáže ovládat oheň. Ajeho nová snoubenka to velice brzy zjistí. Velice brzy.
Alexis milovala Brada De Lucu od prvního okamžiku, kdy ho uviděla. Procházela chodbami Bellagia avhlavě si jako mantru opakovala číslo pokoje, aby nezapomněla: 2314, 2314, 2314. Potily se jí dlaně, což pro ni bylo během této fáze běžné. Nejhorší byla ta velká neznámá, když nevěděla, kdo ty dveře otevře, co ji čeká, jak moc by jí mohl ublížit. Věděla, že se musí soustředit jenom na ten šek, co dostane, ana to, aby ho uspokojila. Potom Brad otevřel dveře aji opustil veškerý rozum.
Právě vyšel ze sprchy, vůně mýdla amužství ji málem srazila zpátky na chodbu. Košili měl zapnutou jen do půlky anezapnuté knoflíčky jí poskytly pohled na opálenou, dokonalou hruď. Opatrně si ji měřil tmavě hnědýma očima, pohledem jí klouzal po těle, načež se vrátil kjejí tváři.
Nervózně přešlápla, stáhla si lem šatů kousek níž apak udveřního rámu vystřihla pózu. „Můžu jít dál?“ zeptala se nakřáplým hlasem, který dle jejích zkušeností zabíral na všechny chlapy.
On byl jiný, ustoupil amlčky jí hleděl do obličeje, dopnul si zbývající knoflíčky azačal si zapínat manžety. „Ztratila ses, nebo tě poslalho tel?“
Ignorovala ránu, kterou jí zasadil, aležérně se na něho usmála, přešla kolem něj do pokoje ausadila se na pohovku tak, aby si mohl prohlédnout její nohy avšechny další přednosti. „Můžeš za mě poděkovat Blakeovi.“ Zavřel dveře acestou kní si nepřestával zapínat rukávy, přitom se na ni mračil. Stál blízko, dost blízko, aby ucítila, jak mu voní vlasy. Vzhlédla kněmu asnažila se dešifrovat jeho výraz – něco mezi podrážděním astarostí. Takhle se na ni muži většinou nedívali. Většinou se setkávala slačností avzrušením. Aty jí taky vnové práci zaručovaly úspěch.
„Kolik ti je?“ zamračil se.