„ACO KDYBY,“ NAVRHNE Charlie, „jsme si zahráli kulečník.
Když vyhraju, tak mi řekneš, co tady doopravdy děláš, a když vyhraješ ty, řeknu ti, proč to byl takovej pitomej den.“
Hlasitě odfrknu a podívám se jinam, abych schovala dolíček, který prozrazuje, že lžu. Nacpu telefon do kabelky, Libby mi akorát napsala, že bezpečně dorazila domů. „Kulečník nehraju.“
Respektive nehrála jsem od vysoké školy, kde jsme to s mou spolubydlící pravidelně natíraly klukům ze školního bratrstva.
„Tak šipky?“ navrhne Charlie.
Nadzdvihnu obočí. „Nebojíš se dát mi do ruky zbraň, i když víš, čím jsem si tenhle večer prošla?“
Nakloní se ke mně blíž a oči mu v tlumeném barovém osvětlení září. „Budu hrát levou rukou.“
„Možná že ani já ti nechci dávat do ruky zbraň,“ provokuju.
Zvedne oči v sloup, ale jen nepatrně, spíš jako drobný pohyb mimoděk. „Tak kulečník a já budu hrát levou.“
Pozoruju ho zblízka, ani jeden z nás nemrkne. V podstatě hrajeme přetlačovanou očima jako děti ze šesté třídy, a čím déle to trvá, tím víc mám pocit, že vzduch kolem nás hučí jakousi metafyzickou energií.
Sklouznu ze stoličky a napiju se z druhé lahve piva. „Tak dobře.“
Dojdeme k jedinému volnému stolu. V téhle části restaurace je tma o něco větší a podlaha o něco lepkavější rozlitým chlastem, ze zdí vzlíná pach piva. Charlie popadne tágo a triangl a začne rovnat koule vprostřed stolu. „Pravidla znáš?“ zadívá se na mě, zatímco se naklání přes zelené plátno na stole.
„Jeden z nás má celý a druhej má ty půlený?“ nadhodím.
Vezme z hrany stolu modrou kostičku křídy a začne si mazat tágo. „Chceš začít?“
„Ale naučíš mě to, že jo?“ snažím se vypadat nevinně a stejně jako Libby zuřivě mrkám řasami.
Charlie na mě zírá. „Vážně by mě zajímalo, co to právě provádíš s obličejem, Stephensová.“
Pohled se mi zúží a on udělá naschvál přehnaně to samé.
„Proč tak potřebuješ vědět, proč jsem tady?“ zeptám se.
„Chorobná zvědavost. Proč ty chceš vědět, jakej byl můj blbej den?“
„Vždycky je užitečný znát slabý stránky svýho protivníka.“
Podá mi tágo. „Začni.“
Vezmu si ho, položím na kraj stolu a ohlédnu se přes rameno na Charlieho. „Není náhodou teď přesně ta chvíle, kdy bys měl ke mně zezadu přistoupit a ukázat mi, jak se to hraje?“
Ústa se mu roztáhnou v úsměvu. „Přijde na to. Nemáš u sebe nějaký zbraně?“
„To nejostřejší, co mám, jsou zuby.“ Nakloním se nad tágem a držím ho tak, že to vypadá nejenom, že jsem předtím kulečník nikdy nehrála, ale dokonce že jsem snad teprve teď objevila, že mám vůbec ruce.
Když si za mě Charlie stoupne, vnikne mi do chřípí jeho vůně –teplá a záhadně známá –, přestože se mě sotva dotýká. Ucítím, jak mi jeho svetr přejede po odhalených zádech, kůže mě v místě doteku začne brnět. Jeho paže sevřou ty mé a ústa šeptají u mého ucha.
„Trošku ten stisk povol,“ zarezonuje ve mně jeho tichý hlas, na tváři cítím jeho teplý dech, zatímco mi uvolní prsty svírající tágo
a přemístí je do správné pozice. „Ruku vepředu použiješ k míření. Vůbec s ní nehýbej. Pohyb“ – přejede mi dlaní po předloktí, chytne za zápěstí a posune mi ruku po tágu směrem k bokům –„vychází tady odtud. Snaž se jenom držet to tágo rovně. A miř na kouli, kterou chceš poslat do díry, tak aby byla v jedné rovině s tágem.“
„Chápu,“ opáčím.
Odtáhne ruku a já počkám, než mi zmizí husí kůže z jeho dotyku, zatímco se chystám k prvnímu šťouchu. „Jenom jednu věc jsem zapomněla zmínit“ – odehraju bílou kouli tak, že pošle modrou rovnou do díry na druhé straně stolu – „že jsem kdysi kulečník hrávala.“
Projdu kolem Charlieho a nachystám se k dalšímu šťouchu.
„A já si myslel, že jsem jenom dobrej učitel,“ pronese naprosto nevzrušeně.
Jako další tam pošlu zelenou kouli, ale vínovou potom minu. Když se na něj kradmo podívám, zjistím, že nejenom nevypadá překvapeně, ale dokonce pobaveně. Jako kdybych mu jenom potvrdila, co si už myslel.
Vezme mi tágo, obchází stůl a zvažuje možnosti, než si vybere zelenou půlenou kouli a zaujme pozici. „Hm, a já jsem měl asi zmínit“ – ťukne do bílé koule, která pošle zelenou kouli do díry a za ní hned následuje fialová – „že jsem levák.“
Když ke mně vzhlédne od stolu, zatímco se připravuje na další šťouch, mám rty pevně semknuté. Tentokrát tam pošle oranžovou, pak vínovou a teprve pak konečně mine.
Povystrčí spodní ret stejně, jako jsem to udělala já, když jsem si ho dobírala kvůli špatným vzpomínkám. „Pomohlo by na bolístku, kdybych ti koupil další pivo?“
Vytrhnu mu tágo z ruky. „Kup mi suchý martini s ginem – ty si dej taky jedno. Budeš ho totiž potřebovat.“