Neodpověděla. Nevěřícně sledovala postavu mladého muže, jak vchází do místnosti a fialovýma očima pozorně zkoumá její tvář. Pak se rozhlédl kolem sebe, jako by byl na pouhopouhé zdvořilostní návštěvě, a popošel blíž.
Sofie se konečně zmohla na jízlivou odpověď: „Mám snad na výběr?“
Zazubil se, spojil ruce za zády a protáhl se.
„V zásadě máš, ale myslím, že by byla škoda neposlechnout si, s čím za tebou jdu.“
Podezřívavě přimhouřila oči. Pravděpodobně se ji bude snažit přesvědčit, aby spolupracovala v rámci nových laboratorních testů. Stále si moc dobře pamatovala na jejich souboj u Žlutého Petea. A soudě podle toho, jak na ni hleděl, ani on nezapomněl.
„Co mi chceš?“
„Jak by se ti líbilo vyměnit tenhle kamrlík za normální bydlení?“
Sofii spadla čelist skoro až na zem.
„Ehm. Cože?“
Znovu se usmál. „Rada IGMETu se rozhodla, že by ses měla začít pomalu adaptovat. Přidělili ti byt a také základní kapitál. I když budeš bydlet pořád v naší centrále, je to tam mnohonásobně lepší. A taky ti určili opatrovníka.“
Sofie zkřivila rty. „Budu hádat. Tebe.“
„Jsem Ichiro,“ mrknul na ni a natáhl ruku.
Nepřijala ji.
„Hm, díky, ale nemám žádný extra zájem se družit. Naposledy jsi mě napadl, zdrogoval a proti mé vůli odtáhl do tohohle…,“ rukou opsala půlkruh, „vyhlídkového apartmánu.“
Stáhl napřaženou paži a s nervózním smíchem si zajel prsty do černých vlasů, čímž je ještě víc naježil.
„Jo tamto… Za to se omlouvám. Dostal jsem úkol, nemohl jsem jinak.“
„Jasně. Posloucháš rozkazy jak nějaký tupý stroj.“
Zarazil se a jeho výraz rázem pozbyl vřelosti.
„Nemluv o tom, čemu nerozumíš.“
Ušklíbla se. „Jo. Asi sis nevšiml, že nerozumím ničemu. Ničemu z tohohle nechutného světa budoucnosti. Nikdo se neobtěžoval mi cokoli vysvětlit.“
„Možná jsem se prve špatně vyjádřil, i když mě ujistili, že současnému jazyku rozumíš dobře a tvoje IQ je průměrné.“
Ukázal na sebe a pomalu artikuloval. „Poslaliměabychtivšechnoukázalavysvětlilaprovedltěpoměstě!“
Nadmula se zlostí. „Máš mě za hlupáka?“
Opět ukázal dokonalé zuby. „Ne. Ale nechápu, na co tady ještě čekáš. Copak ty odtud nechceš vypadnout?“
V Sofii soupeřila touha s hrdostí. Samozřejmě že si přála být volná. Jít kamkoli, jen nebýt zavřená jako nějaká laboratorní krysa. Na druhou stranu nebýt jeho, mohla už dávno pátrat po stopách, které by ji zavedly k její rodině. Nebo alespoň k tomu, co z ní zbylo. Skousla si ret. Předstírat povolnost… Ano. To bude nejlepší. Tvářit se, že je vše v pořádku a že je poslušná. A pak v nestřeženou chvíli využije situace.
„Máš pravdu,“ založila ruce na hrudi. „Takže co teď?“
Kývl směrem do chodby. „Nejdřív ti ukážu nové bydlení. Pak si povíme něco o pohybu a bezpečnosti v IGMETu.
Nejspíš nám to vydrží až pozdě do večera. Zítra bych tě vzal do města. Máš něco, co si chceš vzít s sebou?“
Sofie se zkroušeně rozhlédla po místnosti. Neměla nic. Vůbec nic. Jen neutrální úbor v bílé barvě podobný kostýmku a baleríny. Nakonec pohlédla na sklenici, kterou stále třímala v rukou. Tvarem byla docela hezká. V té prázdnotě ničeho jí náhle tento kus nádobí přišel jako nejdůležitější věc na světě.
„Asi jen tohle,“ zvedla sklenici.
Ichiro pochybovačně zkřivil tvář, ale pak se mu vrátil úsměv, mávl směrem k sobě a vyšel z pokoje. Sofie se nerozhlédla. Jako kůň s nasazenými klapkami opustila svoji celu. Brzy s ním srovnala krok a nechala se unášet nekonečným bludištěm chodeb. Ichiro je vedl neomylně dál, čas od času se po ní ohlédl.
„Neboj, brzo si zvykneš. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe. Vidíš tyhle navigační panely na stropě? Podle nich snadno poznáš, kde se zrovna nacházíš.“
„Co je tohle za místo?“ zeptala se ho.
„IGMET?“
Nejistě přikývla.
„Je to srdce našeho města. Za zkratkou se skrývá původní název Institut genetických modifikací a experimentálních technologií.“
„To je ale šílenej název,“ podotkla suše.
Uculil se. „To teda je. Proto všichni říkáme IGMET. Navíc naše centrála už dávno rozšířila pole působnosti. Řídíme, ovládáme a vymýšlíme všechny technologie, na které město spoléhá. Jsme centrem medicíny, do něhož zamíří každý obyvatel Tersusu. Nic, co se ve městě udá, neunikne naší Radě.“
„Takže technokratická diktatura?“