„Jenže to právě děláte chybu!“ vzplanul pan Finsterwald. „No právě,“ odvětil s naprostým klidem Hyman Kaplan. „Já pokrokávám, i když dělám chypu.“ Než se třída vzpamatovala, ujal se slova profesor Parkhill: „Chcete-li, pane Kaplane, vyjádřit, že dosahujete jistých pokroků, musíte použít dvou slov.“ A napsal na tabuli: Dělám pokroky. „Dvou slof,“ přisvědčil pan Kaplan, polichocen, že na jeho studijní úspěchy nestačí slovo jediné. „Se slovem dělat se ve slovních spojeních setkáváme často,“ pokračoval pedagog, „a to nejen v původním významu »pracovat« nebo »zhotovovat«, ale i ve významu obecnějším, například »dělat radost«, »dělat dojem« —“ „Dělat potíže,“ ozval se pan Blattberg. „Výborně,“ pochválil ho pan profesor. „Dělat zkoušku,“ přidala se slečna Pomeranzová a po ní, k potěše pana profesora, i další vnímaví žáci: „Dělat vtipy — dělat starost — dělat drahoty — dělat čest…“ Pak přispěl svou troškou do mlýna pan Trabish, mistr pekařský. „Dělat vola,“ pravil. Profesor Parkhill se musel bleskově rozhodnout. Pojednat „vola“ jako vulgarismus a otevřít takřka bezednou kapitolu? Anebo se ošemetné půdě vyhnout? „Ano,“ zamanévroval. „Například dělat… z komára vola. Nebo z komára velblouda. Neúměrně nějakou věc zveličovat, že? … Ale vraťme se k dopisu pana Kaplana. Kdo má další připomínku?“ Slečna Mitnicková opravila slova de a chip a jásny. „Výborně… Paní Yanoffská?“ „Jak on má pravopis v tom ůblně! Já z toho zblázním!“ vykřikla dáma v černém. „Proč?“ „Je to špatně.“ „A jak to má být správně?“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS525900