tickém okrese Ústí nad Labem. Zde mladíci opět vystoupili a jeden šel do blízkého lesa, přičemž s sebou nesl napěchovanou aktovku, kterou při návratu z lesa u sebe již neměl. Poté se nechali odvézt do Trnovan v politickém okrese Teplice Šanov.
Po tomto zjištění se hlídka litoměřické pátračky odebrala spolu s okresním četnickým velitelem vrchním strážmistrem Kleslem do nedalekých Trnovan, kde v domě, v němž byla automechanická dílna, za-
drželi jak Antonína Häringa, tak i jeho kamaráda Maxe Reinerta z Teplic Šanova, se kterým předtím cestoval do Děčína a do Chlumce.
Oba mladíci byli zatčeni. Antonín Häring po dopravení na místo činu nejprve zavraždění a oloupení otce popíral, ale po čase se k činu doznal a naprosto cynicky demonstroval, jak jej provedl.
V den činu Häring očekával svého otce v bytě svých rodičů, kam se nepozorovaně vloudil. Když nic netušící František Häring vstoupil do místnosti, tak jej vlastní syn napadl a začal otce rdousit. Ten se pouze zmohl na výkřik: „Hilfe!“ Rdousil otce tak dlouho, až ztratil vědomí a upadl na podlahu. Poté jej zde zanechal ležícího na podlaze a šel se dotázat do II. poschodí domu nájemníků, zdali neslyšeli v bytě jeho rodičů nějaký hluk. Na tento dotaz odpověděla nájemnice Anna Wernerová, že slyšela pouze výkřik „Hilfe!“, avšak tomu nevěnovala pozornost, jelikož byla rozespalá.
Potom odešel Häring zpět do bytu svých rodičů a zde zardoušeného otce položil nejprve na pohovku, kterou si přitáhl ke stolu. Poté otcovu mrtvolu dal na stůl, ze stolu na židli. Na krk mu navlékl smyčku provazu, který si s sebou přinesl. Konec provazu přehodil přes rám okna a bezvládné tělo na něj vytáhl, jako by se tak jeho otec sám oběsil. Z tajné pokladny umístěné za obrazem vybral 40.000 Kč a s uloupenými penězi z domu nikým nepozorován utekl. Peníze poté odvezl pronajatým automobilem místního dopravce do Chlumce u Ústí nad Labem, kde je v lese uschoval.
Na Häringem označeném místě byly jím uschované peníze skutečně nalezeny. Z celkové částky 40.000 Kč, které z otcovy pokladny uloupil, chybělo však 8000 Kč, z nichž Häring zaplatil svoje dluhy.
Jelikož žádný podíl Maxe Reinerta na Häringem spáchané trestné činnosti zjištěn nebyl, mohl být Reinert propuštěn.
Antonín Häring byl spolu se zajištěnými penězi dodán do vyšetřovací vazby ve věznici okresního soudu v Teplicích Šanově.
96
PŘÍPAD PŘEPYCHOVÉ VILY
Na počátku podzimu roku 1933 si praporčík Jan Krakovec, dosavadní zástupce velitele četnické stanice v okresním městě Kroměříž, výrazně polepšil. Stal se velitelem čtyřmužové četnické stanice Kvasice v politickém okrese Kroměříž.
Novopečený velitel četnické stanice si v první řadě musel důkladně osvojit místní a osobní znalost v nově svěřeném staničním služebním obvodu. Ta je totiž, jak stanoví Služební instrukce pro četnictvo, nejdůležitějším a nejúčelnějším pomocným prostředkem a musí si ji ve svém služebním obvodu co nejdříve osvojiti každý četník, tím spíše velitel četnické stanice.
Místní znalostí se rozumí zevrubná znalost přikázaného služebního obvodu, co se týče terénu, znalost všech osad, větších továren a jiných podniků, samot a jiných míst, zvláště pak znalost nocleháren, úkrytů a skrýší nebezpečných osob, a konečně znalost rozdělení obvodu stanice na obchůzkové rayony.
Proto poctivě každý měsíc, jak měl velitelem četnického oddělení v Kroměříži stanoveno, nejméně jednou obešel praporčík Krakovec
97
všechny obce, osady, obydlená místa, samoty a objekty celého obvodu svěřené četnické stanice.
Pokud se týče znalosti osob, má četník znáti všeobecně počet obyvatelů v celém služebním obvodu i v jednotlivých osadách, jejich národnost, náboženství, zaměstnání, způsob života, zvyky a obyčeje. Důležitá je znalost osob, které se při vykonávání svého veřejného úřadu nebo služby s četnictvem stýkají, a o to více je důležitá znalost všech nebezpečných osob a osob, s nimiž se tyto stýkají.
Z toho důvodu a ve snaze, aby se řádně začlenil mezi místní honoraci, navštěvoval četnický velitel pravidelně každou sobotu večer místní hostinec a účastnil se zde spolu s obecním starostou, řídícím učitelem a panem farářem tradiční partičky licitovaného mariáše. Při této příležitosti kvasická honorace zpravidla probrala a projednala vše potřebné.
Počátkem roku 1934 se v Kvasicích objevil válečný invalida Alois Soušek, který si zde zakoupil pozemek. Za krátkou dobu započala výstavba domku, z něhož se vyklubala, byť malá, ale přepychově vybavená vilka.
Díky tomu se o nového souseda začínali zajímat sousedé a samozřejmě i velitel četnické stanice.
Z přihlašovacího lístku, uloženého u obecního starosty, praporčík Krakovec zjistil, že Alois Soušek pochází z obce Křenovice u Kojetína v politickém okrese Přerov, je mu 34 let a jeho původní povolání bylo dělník. Dále bylo zjištěno, že ve francouzských legiích utrpěl zranění a je díky trvalým následkům invalidní.
Dotazem u četnické stanice v Kojetíně byly uvedené informace potvrzeny, ovšem v rodné obci se dotyčný od povolání k vojenské službě za Velké války neobjevil, ani zde již nežijí jeho rodiče ani žádný jiný příbuzný.
Od stavitele Souškovy vily bylo praporčíkem Krakovcem čirou náhodou zjištěno, že na stavbě nevázne žádný dluh a že byla celá zaplacena hotově, a ještě k tomu královsky, jelikož stavebník žádal o co nejrychlejší provedení stavby, aby se do ní mohl co nejdříve nastěhovat.
Neznámá minulost nového obyvatele obce nedávala veliteli četnické stanice spát, a proto se o ní zmínil při nejbližší pravidelné přehlídce četnické stanice okresnímu četnickému veliteli v Kroměříži poručíku výkonnému Bedřichu Bínkovi.
Až prostřednictvím četnické pátrací stanice v Uherském Hradišti se přes Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze a přes Všeobecnou
98
Ukázka elektronické knihy
