Shangri-La (Ukázka, strana 99)

Refrén

Přicházíš blíž a vůní parfému odkrýváš nejtišší ze svých tich, jsi ve sloce, jsi v refrénu všech písní milostných.

Kam se srdce nakloní, tam vejdeš v přítomnost, jako vůně jabloní, ovoce rodíš pro radost.

Zástava srdce hrozí každému, kdo vdechne obraz tvých pohybů nachových, jsi ve sloce, jsi v refrénu všech písní milostných.

Mám dost všech cizích retuší, jsem tebou na mol zpitý, láskou, jež ani netuší, jak magické jsou její třpyty.

Když s barvami podzimu blesky přicválají na koních, jsi ve sloce, jsi v refrénu všech písní milostných.

Tvé polibky jako Boží dar přijímat bych měl, nic krásnějšího v životě nezbývá, nejsem žák a nejsem ani učitel, jak popsat mám, co v srdci mém se ukrývá.

Jako jediná bóje v bazénu přichází modlitba a s ní i zástup tich, jsi ve sloce, jsi v refrénu všech písní milostných.

Dveře do domu jsou zavřené, a přece procházíš zdmi zlehka jako vůně jarních květin, vítr je ke mně z dálek přivane jak miliony přání dávno předtím.

Přicházíš nahá, oblečená jen v parfému, odkrýváš červánky jako první i poslední svůj hřích, jsi ve sloce, jsi v refrénu všech písní milostných.

Ty a já

Chci se s tebou pořád smát a dřív než roztaji jako sníh, tvou záři nechám putovat nad městem i v ulicích.

Před nádražím, když na mě čekáš, srdce se už předem bouří, mám rád způsob, jak se svlékáš, zahalená jenom v kouři.

Víš a cítíš, proč se ptám, co mě láká a co mě děsí, den je můj a noc je tvá, když sténáš tiše pod nebesy, jsi to ty a jsem to já.

Jasný pohled bez diskusí otevře stavidla pro vlny bouřlivé, miluješ hry na psí kusy, i když je to bláznivé.

Výlet v zimě do laguny, kde ztrácíš sílu k odporu, tvé tělo ladím jako struny, směřujeme k vrcholu.

Víš a tušíš, proč se ptám, touha z tebe vyzařuje, den je tvůj a noc je má, světlo stíny rozsvěcuje, to jsi ty a to jsem já.