860 × 1220
1/8 A3 297 × 420
1/16 A4 210 × 297
1/32 A5 145 × 205
700 × 1000
B4 245 × 340
B5 170 × 240
Formáty stránek novin složených ze šířky kotouče novinového papíru
v mm:
420 × 594
297 × 420 840, 1260, 1680
210 × 297
315 × 470 315, 630, 945, 1260
U deníků byl dříve rozlišován formát tzv. světový (430 × 595 mm), ve kterém
vycházelo např. Rudé právo a Pravda, a evropský (297 × 420 mm); 3. označení datových a obrazových souborů: bitmapová data slouží k ukládání
obrazových předloh nasnímaných
⇾skenerem nebo bitmapových grafik vytvořených v bitmapových grafických programech; vektorové formáty se užívají k ukládání vektorové grafiky a postscriptových písem;
4. na rozdíl od ⇾žánru jde o ustálené programové bloky. Stručně řečeno, formát může obsahovat různé žánry, přičemž termín se používá především v audiovizuálních médiích. (js, bo)
formát rozhlasový – termín popisující určitý typ rozhlasového ⇾programu na základě rámcově stanovených zobecňujících, typických znaků. Základním kritériem je např. cílová věková posluchačská skupina ve vazbě na převažující hudební žánr nebo druh mluveného slova. Např. nejběžnějším českým (a evropským) formátem je program AC (adult contemporary), orientovaný na nejproduktivnější věkovou skupinu 20 až 40 let a pre-
ferující tzv. zlatý hudební fond, tj. směs nových a tradičních ověřených hudebních pop hitů. Podle poměru novinek a tzv. trvalek se dále člení na několik variant (HOT AC věk do 30 let převažují nové písničky, ostatní nejsou starší více než 15 let, MODERN AC 20 až 35 let převažují osvědčené hity s generačním přesahem, méně nejnovější hudby, GOLD AC věk do 40 let, novinky jen výjimečně, převažují tzv. Oldies atd.). Vedle několika obecných formátů lze vysledovat tzv. okrajové formáty, určené specifickým poslechovým skupinám, např. zájemcům o vážnou hudbu (Classic), instrumentální melodie (EL Easy Listening), jazz aj. Ve vztahu k mluvenému slovu jsou základními formáty programy typu All News (dominuje zpravodajský program), Talk/News (vedle zpravodajství zábavné talk show, soutěže, besedy ap.), sportovní programy, náboženské stanice ad.
J. Maršík: Úvod do teorie rozhlasového programu, Praha 1994; J. Maršík: Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby, Praha 1999. (jm)
formát televizní – 1. technický princip televizního záznamu a přenosu (⇾analogový, ⇾digitální), který je možno rozlišit podle typu záznamového zařízení (film nebo videozáznam, typy kazet U-matic, BETAcam, BETAcam SP apod.), v případě barevného vysílání podle norem rozkladu barev (NTSC, PAL, SÉCAM); 2. pořad či koncept pořadu, který je možno zakoupit pro televizní výrobu i pro vysílání formou ⇾licence. Při naplňování formátu je třeba dbát podmínek licence a zároveň jej přizpůsobit kulturní a zkušenostní situaci diváka. Nejčastě-
ji jsou takto licencovány reality show, zábavné nebo dramatické pořady. V oblasti publicistiky a dokumentaristiky byly v České televizi realizovány pořady Největší Čech (2005) na základě licence BBC 100 Greatest Britons (2002) nebo série Tajemství rodu (2013–2015) na základě britského formátu Who Do You Think Are You? (2004–2015).
M. Štoll: Is Kafka Greater Czech Than Freud? The Global TV Format 100 Great Britons in Czech Translation, Czech and Slovak Humanities 1, 2017. (mšt)
foto CD viz photo CD fotografická agentura viz agentura fotografická
fotografická aktualita viz aktualita fotografická
fotografická kompozice viz kompozice fotografická
fotografický portrét viz portrét fotografický
fotografie (z řec. fós = světlo a grafó = kreslit, malovat, psát; doslova: kreslení/psaní světlem) je způsob zobrazování objektů působením světla na fotografickou citlivou vrstvu ⇾CCD čip prostřednictvím fotografického přístroje; objektiv fotoaparátu zachycuje světlo odražené fotografovaným předmětem a promítne jeho obraz do těla přístroje na citlivou vrstvu filmu u analogové fotografie nebo na CCD čip u digitální fotografie. V prvním případě se obraz zaznamená tak, že na emulzi filmu, v níž jsou rozptýlena zrna halogenidů stříbra, dopadá při expozici světlo, jeho působením dochází ke změně uvnitř krystalů a vzniká tzv. latentní, skrytý obraz, který již nesmí být dále osvětlen a je nutno jej chemicky zpracovat (v negativním
a pozitivním procesu). U digitální
fotografie je klasický film nahrazen plošným senzorem, který převádí dopadající světlo na elektrické signály. Plocha senzoru je pokryta miliony ke světlu citlivých prvků, tzv. ⇾pixelů (picture elements), obrazových bodů, které jsou digitální obdobou halogenidů stříbra klasické fotografie.
Výsledný obraz vzniká okamžitě a je bezprostředně po zmáčknutí spouště viditelný na displeji fotoaparátu. Technologické proměny samotného vzniku fotografického obrazu s sebou přinesly principiální změnu fotografie jako „obrazu zastupujícího realitu“.
Zatímco nezbytnou podmínkou vzniku klasické fotografie je přítomnost zobrazovaných jevů v zorném poli objektivu v okamžiku expozice tak, aby mohly být pomocí světla zaznamenány na citlivou vrstvu (což předpokládá přítomnost fotografa), u digitální fotografie nemusí jít nutně o záznam skutečnosti, obraz je možné snadno vygenerovat na počítači. Takto vzniklé fotografie mohou být vytvořeny pouze na základě fotografovy představy a nevztahují se k žádnému určitému předmětu ve skutečnosti. Tyto změny vedou v teorii k nahrazení pojmu fotografie termínem postfotografie.
Viz také aktualita fotografická, fotografie agenturní, digitální a žurnalistická, fotoreportáž, kompozice fotografická, portrét fotografický atd. Vynález fotografie je výsledkem práce generací badatelů z oblasti fyziky a chemie (fyzika vysvětluje, jak lze přeměnit vnější trojrozměrný svět v plošný obraz, a chemie, jak tento obraz zachytit a uchovat).
Princip promítání obrazu vnějšího světa pomocí dírkové komory používal při práci již Leonardo da Vinci. Nedokonalou dír-
kovou komoru nahradila camera obscura, temná komora s čočkou, která celé 17. a 18. století sloužila jako pomůcka malířů. Zachytit promítaný obraz bylo možné až s rozvojem chemie v 19. stol., kdy byly objeveny změny, které v solích stříbra vznikají působením světla. Francouz Joseph Nicéphore Niépce (1765–1833) objevil citlivost na světlo u asfaltu, který nanášel na různé podložky. Roku 1822 kopíroval na skleněnou desku s vrstvou asfaltu rytinu obrazu papeže Pia VII., 1826 pořídil první fotografický záznam na světě; jeho expoziční doba trvala osm hodin a zachycuje pohled na dvůr statku v Gras. Tyto snímky jsou nazvány heliografie (sluneční obrázky). Majitel pařížského světelného
divadla dioramatu Louis Jacques Mandé Daguerre (1778–1851) vypracoval postup zachycení obrazu vykresleného camerou obscurou na měděných deskách potažených vrstvou jodidu stříbrného. Exponovaný snímek vyvolával parami rtuti a ustaloval roztokem kuchyňské soli. Byl autorem první v praxi užívané fotografické techniky daguerrotypie. Vynález byl ohlášen 19. srpna 1839 francouzskou Akademií věd a předán „lidstvu k volnému využití“. V roce 1841 patentuje Angličan William Henry Fox Talbot kalotypii (talbotypii), první proces systému pozitiv-negativ. Autorem termínu, který se vžije pro označení nového zobrazovacího způsobu – fotografie –, je anglický královský
astronom John Herschel.
F. Láb – P. Turek: Fotografie po fotografii, Praha 2009. (al)
fotografie agenturní – obrazová
⇾zpráva, jejímž pořizováním, šířením a archivací se zabývají tiskové a fotografické ⇾agentury. Jejím specifikem je tržní charakter; je zbožím, které agentura na smluvním podkladě za
předem sjednanou cenu poskytuje zákazníkům (⇾abonentům), především ⇾deníkům a ⇾týdeníkům zpravodajského charakteru. Z různorodosti zákazníků a jejich požadavků vyplývá obsahová i obrazová univerzálnost agenturní fotografie, která musí zachytit důležité události v jejich podstatných aspektech všemi způsoby, jež mohou být pro odběratele zajímavé. To může vést, zejména v záběrech pravidelně se opakujících událostí na stejných místech se stejnými aktéry, k obrazovým klišé, k podvědomému používání ověřených, s velkou pravděpodobností akceptovatelných vizuálních schémat. Nedílnou součástí agenturní fotografie je ⇾popisek, doplňující ⇾fakta a ⇾informace, které nelze vizuálně vyjádřit; srozumitelně informuje o tom, kdo je na snímku, kde, kdy, s kým, za jakých okolností a proč. Musí být tak obsažný, aby si z něj každá ⇾redakce mohla vybrat fakta důležitá pro „své“ čtenáře. Pořizováním, prodejem a distribucí agenturních fotografií se zabývají obrazová oddělení tiskových agentur (Česká tisková kancelář, Reuters, Associated Press a Agence France-Presse), dále specializované fotografické agentury (Magnum Photo, VII Photo Agency, Zuma Press, také European Press Photo Agency, Contact Press Images, Getty Images, Black Star a další). Viz také agentura fotografická. (al)
fotografie digitální – označení ⇾fotografie vzniklé záznamem obrazu digitální cestou na magnetické záznamové ⇾médium. K jejímu pořízení slouží digitální fotoaparáty, které se od klasických liší tím, že místo filmu obsahují ⇾CCD čip (Charge-Coupled