z něj, kvůli jeho oddanosti Ebi, ale jemu to bylo jedno. Tělem i duší patřil jen Ebi. Vzali se, větší štěstí ho nemohlo potkat. Ale jeho lehkovážnost zabila jejich syna, a nakonec přišel i o ni.
Ne, na žádnou romantiku už nebyl prostor, bez ohledu na to, jak sladká nebo krásná Kemi byla, jak moc se mu třásla v náručí nebo jak dobře si jejich těla rozuměla. Čekala jejich dítě a on je odhodlaný se o ně postarat, o ně oba.
Nic víc udělat nemohl, a přesně to si opakoval, když si všiml, že se Kemi blíží k němu. Nesla koš s jídlem –
čerstvě upečeným místním chlebem, máslem, ovocem a tenkými plátky studeného masa – a konvici čaje tak silného, že jej bylo cítit i na tu dálku. Postavila koš na malý stolek opodál, přitom se na Lukea ani nepodívala, posadila se na nejbližší skládací lehátko a složila své drobné ruce v klíně.
„Zmizet takhle brzo ráno, to bylo nezdvořilé,“ vyčetla mu.
Bezděky zalapal po dechu. Na sobě měla jedny z těch tenkých, průsvitných šatů, které si tak oblíbila. Tyhle jí splývaly přes plné boky a spadaly až dolů, lehce se vlnily při každém pohybu a odhalovaly nohy. Pohledem jí přejížděl přes hladké, dlouhé nohy, nemohl si pomoct. Vzhlédl k ní, ale ona téměř fascinovaně pozorovala kapky vody, které mu stékaly z hrudníku na břicho a dál až k okraji plavek. Odkašlal si. Kemi se začervenala.
„Přišla jsem, protože bych nerada, abys měl nějaké obavy. To včera –“
„Nemám obavy,“ ujistil ji blahosklonně a nevšímal si bušení v hrudníku. Zvládne to. Nasnídá se, nebude si všímat, jak něžně se na něj jeho žena dívá, a pak se postará o to, aby po zbytek dne neměla volnou ani chvilku. Naplánoval toho pro ni hodně.
Ze všeho nejdříve se postará o její noční můry. Nemůže noc co noc spát v jejím pokoji, ne po tom všem.