Bůh ví, co A&R lidé dělají dnes, v digitální éře, kdy se velké firmy drží zuby nehty nahoře. Existují ještě vůbec? Pokud ano, myslím, že jsou celý den na svých laptopech, stejně jako my ostatní, a snaží se nové talenty objevit na TikToku a YouTube.
Dobrá věc na smlouvě s velkou firmou byla, že se oni zavázali vám. Když podepsali kapelu, věděli, že to může trvat tři, čtyři i pět alb, než prorazí. To je příjemný rozdíl oproti dnešku, který je zaměřen jen na okamžitý úspěch.
Nicméně když jsme podepsali se CBS, měli jsme pocit, že se s námi nezachází dobře. Všechno se to zdálo příliš neosobní a vzdálené. Nejvíce, a pořád, jsme si stěžovali, že nás honili po všech možných koncertech a nikdo z firmy se na nás nezašel ani podívat.
Bylo to k vzteku. Měli jsme pocit, že musí chodit na naše koncerty a vidět naše fanoušky, aby pochopili, o čem jsou Judas Priest a naše hudba. Ale nikdy nepřišli. Nikdy jsme od nich nedostali žádnou zpětnou vazbu a zdálo se, že jim na nás nezáleží.
Jsem si docela jistý, že někteří z nejvlivnějších manažerů CBS o nás ani nikdy neslyšeli. Vždycky jsem si představoval ta velká zvířata v dozorčí radě, jak zkoumají ceny akcií, grafy a prodeje, a při tom probíhá nějaká podobná konverzace:
„Co je tohle za jméno – Judas Priest? Kdo to je?“
„Jsou u naší společnosti, pane. Už vydali tři alba…“
Tenhle obecný nezájem o nás se doopravdy změnil až ve chvíli, kdy jsme dosáhli komerčního úspěchu. Protože nic nepřiláká pozornost byznysmenů víc než úspěch.
Zvláštní je, že více zájmu a zpětné vazby jsme hned měli od amerického křídla společnosti. Vypadalo to, že mají pocit, že by Priest mohli mít potenciál uspět v Americe, a na rozdíl od CBS v Londýně začali hned sami aktivně vymýšlet, jak by tomu mohli pomoci.
Naše vydavatelství v Americe vědělo, jak je důležité hrát v rádiu, ale také věděli, že nejsme kapela, která by skládala singly – dělali jsme alba, která představovala seriózní, vážné počiny. Jak mohli zprostředkovat to, co jsme dělali, do svižné hudby vhodné pro rádia?
Zalíbil se jim nápad, že bychom na každé album udělali předělávku nějaké známé písničky a tím přitáhli pozornost diskžokejů v rádiích. Tomu jsme byli otevření. Nevnímali jsme to, jako že se prodáváme, protože jsme věděli, že když budeme mít vyšší status v rádiích, dostane se naše hudba k milionům lidí.
Na jejich žádost jsme na Hell Bent for Leather natočili „Better by You, Better than Me“ od Spooky Tooth na Stained Class a „The Green Manalishi (With the Two-Pronged Crown)“ od Fleetwood Mac. Ani jedna nebyla hit, ale možná nám otevřely pár dveří do amerických rádií.
CBS America místo toho přišla s jednou z našich vlastních písní. Když jsme jim předali Screaming for Vengeance, měli jsme jako obvykle ty nejsilnější písničky hned na začátku desky. Říkali jsme si, že „Electric Eye“ by mohla být nejlepším úvodním singlem alba.
„You’ve Got Another Thing Coming“, která byla utopená na B straně singlu, pro nás byla hudebně jednodušší než zbytek desky. Vlastně se sotva dostala na album. Takže jsme byli pěkně nasraní, když ji CBS America vydala jako náš první americký singl z desky.
Nemohli jsme se mýlit víc. Jak si na firmě v Americe uvědomili, právě ta jednoduchost písničky – ten čak-čak-čak rytmus – byla velkou výhodou pro uvedení v rádiu. Jednoduše řečeno, je to písnička, která bude skvěle znít, když vám bude v autě vyhrávat z reproduktorů při jízdě po dálnici.
Naprostý souhlas! „You’ve Got Another Thing Coming“ se dostalo na desátou příčku rockového žebříčku v USA. Byla to písnička, která Priest naplno protlačila v Americe a už nikdy to nebylo stejné. A my si díky tomu uvědomili: „No, v našem vydavatelství nakonec něco opravdu vědí!“
Je ale v lidské přirozenosti zapomínat, jak vám pomohu, a místo toho se soustředíte na to, co nahrávací společnost podělala. A sem tam opravdu něco podělali. Protože na každou pomoc připadl minimálně jeden průšvih.
Někdy to byla špatná vize a neochota myslet netradičně. Když jsme začali ve Španělsku pracovat na Turbo, inspirovali jsme se našimi novými kytarovými syntezátory a přišli jsme se spoustou skvělého materiálu, který jsme chtěli dát na album.
Bingo! V hlavách se nám rozsvítila žárovka. „Uděláme dvojablum!
Můžeme to nazvat Twin Turbo! Bude to skvělý!“ Náš management předal tenhle nápad vydavatelství. Vůbec nesdíleli náš entuziasmus. Vlastně jsme dostali okamžitou odpověď: „Ne!“
Nechápali jsme proč a snažili se jim to vysvětit: „Proč bychom neudělali dvojité album a neprodávali ho za cenu jednoho?“ Nabízeli jsme CBS materiál na celé album zdarma. Měli by nám přece sakra utrhnout ruce!
Ale oni ne! Místo toho nám úředníci ve vydavatelství řekli, že nejsou supermarket, aby dávali dvě věci za cenu jednoho. Náš plán se nehodil do jejich strategie a marketingového plánu pro kapelu. Pořád si myslím, že za to mohla jejich nedostačná imaginace.
Ale byly to v zásadě rozdíly v názorech, kdy vydavatelství může stále tvrdit, že měli pravdu. Daleko horší jsou občasné události, kdy vydavatelství něco totálně posere, a tam jednoduše nemají o co se opřít.
Ta nejzákladnější funkce vydavatelství je distribuce. Jejich práce je, aby zajistili, že vaše hudba bude přístupná na všech platformách, a hlavně dříve, ve všech prodejnách s muzikou. A Když tuhle základní funkci nedokážou naplnit, je to kurva naprosto neodpustitelné.
Priest byli neskutečně pyšní na desku Painkiller, kterou jsme natočili v roce 1990. Pro kapelu to bylo tvůrčí obrození, a když jsme album dokončili, věděli jsme, že je hodně speciální. Bylo pro nás hodně frustrující, když jsme museli jeho vydání odložit, protože jsme si museli projít tou šarádou nesmyslného soudního řízení v Renu, kde jsme museli vysvětlovat, že jsme opravdu nechtěli, aby se naši fanoušci zabíjeli.
Ten dlouhý odklad znamenal, že mělo CBS spoustu času vylisovat a distribuovat Painkiller, takže když jsme se ke konci roku vydali na turné k albu, mohlo být už v obchodech. Neudělali to. Když jsme v říjnu rozjeli severoamerické turné, obchody měly prázdné regály.
Nikde žádný Painkiller.
Byli jsme bez sebe vzteky! Každý řval na každého. Bill Curbishley řval na ty nejvyšší manažery CBS America, protože tohle byla naprostá