Marina zrudla.
„Neboj, já to tvé kamarádce pošlu. A nikomu neřeknu, co obě
čtete,“ dál si pobaveně prohlížel obálky a ještě je s povytaženým obočím ukazoval Ishanovi. Už to byl zase ten starý Arthos.
Marina měla radost, že Arthose na Anetu upozornila, takže jeho smích nad romantickými knihami jí nevadil. Ideální by bylo, kdyby Anetě knihy donesl osobně, ale to bych vážně chtěla nemožné, pomyslela si.
„Svět je naruby. Tisková mluvčí si dělá z krále kentaurů pošťáka,“ kroutili hlavou především kluci, zatímco dívky se nad Marininou akcí s knihami zasněně usmívaly.
„Když ho vidím, štve mě, že nejsem kentaurka. Myslíš, že jí je donese osobně?“ přemítala Kydippé a bylo jí fuk, že ji slyší Aidan.
„To asi těžko,“ zamlouvala to Marina. „Říkal, že tam někoho pošle, a přesně to taky potřebuju. Ty knížky jsem jí vážně slíbila.“
Fakt? Já myslel, že sis je sbalila na své čtení? divil se Rowan.
Taky že jo. Ale tohle je další z mých geniálních bleskových pletich, snažila se Marina tvářit jakoby nic. A potom se zarazila. Průšvih, Ro. Jedna kniha je sice anglicky, ale ta druhá je v češtině a Aneta umí česky jen pár vět. Z toho bude trapas… upřela na Rowana výmluvný pohled.
Vzal ji kolem ramen. Třeba to Arthosovi nedojde.
A tobě by to došlo?
Samozřejmě.
