Vystoupali jsme po schodech do kanceláře, kde Chloe připravovala občerstvení. Na Angieině stole stály lahve různých druhů drahých vín a talíř podivně naaranžovaných sušenek. Na policích kolem Angieina stolu byly čerstvě vystavené výtisky Regininy knihy ve všech možných jazycích.
Regina se usadila na Angieině židli a prohlížela si lahve s vínem. Nakonec se rozhodla pro Beaujolais z roku 1994. Juan José vytáhl z brašny otvírák, umně víno otevřel a nalil Regině sklenku.
„Děkuji ti, Juane José, to bude všechno,“ poděkovala Regina, „zavolám ti, až tady skončím.“ Juan José přikývl a vyklouzl z místnosti.
„Je báječný, že?“
Angie se souhlasně zasmála a posadila se na židli naproti Regině. Zůstalo mi jen opěradlo Angieiny židle.
„Dobře, Coco. Tak pojďme na to. O čem je tvoje kniha?“ Regina se zeptala a napila se vína.
„Angie ti to neřekla?“ Překvapilo mě to.
„Poslala mi anotaci e-mailem, ale jak jsem řekla, zapomněla jsem si v Ivy brýle. Neměla jsem možnost si ji přečíst. Řekni mi, o čem to je, prodej mi svou knihu za třicet vteřin...“
Angie přikývla. Otřásla jsem se při představě, co ze sebe dostanu.
„No... je to vlastně neoficiální pokračování Honu na lady Dianu ...“
Vyschlo mi v krku. Odkašlala jsem si. „Myšlenka té knihy je taková, že... no, je to spíš hyperbola... No, myšlenka je, že... Je to o Fergie –o vévodkyni z Yorku Fergie, ne o trenérovi Manchesteru United... ani o Fergie z Black Eyed Peas...“
„Říkáš, že je to humoristické?“ přerušila mě Regina. „Nezní to moc vtipně.“
„K tomu se dostanu.“ Otřela jsem si pot z čela.
„Uplynulo třicet sekund, čas vypršel...“ Regina se ošklivě ušklíbla.
Tváře se mi propadly a do očí se mi draly slzy. Ale zadržovala jsem je, nechtěla jsem, aby ta kráva měla radost. „Dobře, dobře, špionka Fergie... Fergie vévodkyně... a...“ V tu chvíli jako bych měla amnézii a všechno mi vypadlo z hlavy. Regina si lokla vína a podala mi skleničku.
„Cocoina nová kniha je mezi kritiky i čtenáři velmi očekávaná, a to po obrovském úspěchu jejího bestselleru Lov na lady Dianu ,“ skočila mi Angie na pomoc. „Hlavní hrdinka, vévodkyně Fergie, je ve skutečnosti tajná agentka MI6. Něco jako James Bond. Je to vysoce inteligentní špionka, která se v té době nečinně skrývá a čeká na svůj další případ...“
Povzdechla jsem si, trochu se upravila a vzala si ze stolu malou hnědou sušenku nebo perníček, nebo co to bylo. Strčila jsem si ho do pusy, byl strašně nechutný. Chloe, která celou dobu stála v rohu místnosti, vypadala trochu vystresovaně, když viděla, jak sušenku jím.
„Coco,“ zašeptala Chloe mým směrem. „Coco!“
Polkla jsem a podívala jsem se na ni. Ukazováčkem se mi snažila něco naznačit. Ukazovala jím na sušenku. Zavrtěla hlavou.
„Co se děje, miláčku?“ zeptala se Regina, když si všimla jejího vyděšeného obličeje.
„No... přesně jak jste si přála, paní Battenbergová, sušenky na stole jsou pro vašeho psa.“ Regina po mně hodila pohledem.
„Vskutku. Jsem popleta... To jsou sušenky pro Pippina!“ Regina předstírala, že neví, že jím psí sušenky. Vtom se mi v puse rozlila chuť masa ze snědeného sucharu a sevřel se mi žaludek. Angie pokračovala dál.
„Pak je agentka Fergie nasazena na případ, při kterém zjistí, že se někdo pokouší zavraždit královnu Alžbětu během její návštěvy Ameriky. Je to velmi vtipné, satirické... a myslím, že to bude letos
velký hit, zejména v létě v období prázdnin. Každý bude chtít mít svůj výtisk s sebou na pláži.“
Nikoho nezajímalo, že jsem právě snědla psí suchar.
„Dítě!“ Vzpomněla jsem si, že jsem těhotná. „Snědla jsem psí sušenku. Co když se něco stane mému dítěti?“
„Jsi těhotná?“ Regině poklesla čelist. „Mně připadáš dost stará na to, abys byla těhotná.“
Cítila jsem, jak blednu v obličeji, a začala jsem se potit ještě víc. Pot mi stékal po tváři jako Niagarské vodopády, žaludek se mi svíral... Vyběhla jsem z Angieiny kanceláře a utíkala na toaletu na opačné straně chodby. Už jsem to nemohla vydržet, strčila jsem si prsty do krku a tlačila je dolů, až se mi před očima objevily hvězdičky, ale pořád ze mě nic nevycházelo.
Sedla jsem si na zem a na mobilu jsem si vygooglila:
TĚHOTENSTVÍ BEZPEČNÉ JÍST PSÍ SUŠENKY? Na internetu na mě vyskočily samé blbosti, nic normálního. Odhrnula jsem si mokré vlasy z obličeje. Najednou někdo zaklepal.
„Coco?“ volala Angie. „Jsi v pořádku?“
„Ne!“ vykřikla jsem. Vtom jsem uslyšela Reginu.
„Angelo? Je Coco v pořádku? Proč jedla psí sušenky? Je to dost divná ženská, nemyslíš?“
„Coco, zlato. Jsi v pořádku? Jsi ve stavu, abys mohla dokončit schůzku, kterou jsme začaly?“ naléhala Angie.
Byla jsem zděšená, vyděšená a nikdo se o mě nestaral. Pro ně jsem byla jen idiotka, která nedokázala „prodat“ ani svou vlastní knihu. Idiotka, která jí psí sušenky.
„Hmmm, za chvíli se vrátím.“ Zpoza dveří jsem zaslechla nějaké mumlání a pak jejich kroky, jak se vracely do kanceláře. Věděla jsem, že musím k doktorovi, a to bleskově. Rychle jsem si opláchla obličej studenou vodou, a když jsem na chodbě
Ukázka elektronické knihy