Možná nedostal přesně to, co objednal, ale hamburgerů, sýru v housce a hranolků bylo dost pro všechny.
Lukáš pustil televizi a naladil nějakou komedii.
Edita se nacpala a rozseděla, najednou se jí vůbec nechtělo pokračovat v úklidu a byla ráda, že už chybí jen srovnat pár věcí a vytřít podlahu.
Po filmu a poté, co zjistil, že už nezbývá žádné jídlo, se Lukáš omluvil s tím, že ještě musí jet za kamarádem, a Edita zůstala sama s Honzou.
„Tu podlahu asi nechám na zítra,“ uvažovala nahlas, „Nějak na mě padla únava.“
Honza neodpověděl, jen se zvedl z gauče, aby měla pro sebe víc místa, naznačil jí, aby si lehla a přikryl ji dekou, kterých bylo ve stodole nejmíň deset.
„Natáhni se,“ řekl úplně zbytečně, protože už ležela. „Já zatím umeju nádobí.“
„Nemusíš mi už pomáhat, jestli nechceš, udělal jsi toho dost a fakt to oceňuju.“
„V pohodě, domů stejně nepospíchám. Máma určitě taky uklízí, jenom bych překážel.“
„Tak ještě chvíli zůstaň, ale to nádobí zatím nech.“
Honza se posadil na protější gauč a posléze se také natáhl. Edita sáhla po telefonu a zkontrolovala sociální sítě.
„Ten bordel ráno byl strašnej, ale fotky z pařby jsou parádní. Video, co postla Adéla, má už skoro pět tisíc zhlédnutí a to Andreino, z dovolené v Alpách, jen dvě stě čtyřicet.“
„Zdá se, že naše hvězda instáče zmeškala příležitost na dobrý storýčko.“
„Chudák Andrea.“
„Edito, nešla bys…“
Zbytek už nedopověděl. Otevřely se dveře a v nich stála Sandra ve starém oblečení a se žlutým kbelíkem v ruce.
„Jsem tady na ten úklid.“
Adéla
Do Tomáše byla zamilovaná od prváku a teď, když ji konečně pozval na rande, musela odmítnout. Ze všeho jí zbyla jen ta jediná pusa o silvestrovské půlnoci. Copak mohla chodit s nějakým klukem?
Když vás kluk pozve do kina, nechte ho zaplatit, ale pak mu ukažte svou vděčnost třeba tím, že mu uvaříte dobrou večeři, četla v časopise, který našla na zadní sedačce autobusu. Rada to byla možná dobrá, ale ne pro ni. Mohla snad pozvat někoho domů? A co by mu asi uvařila? Na vztah prostě nebylo v jejím životě místo. Ještě ne.
Věci se začínaly lepšit, bohužel hodně pomalu. Během svátků brala v Mastné housce všechny směny, které mohla, a něco málo měla i na spropitném, ale pořád to znamenalo táhnout z jedné brigády barák a pět lidí.
„Kde mám tu novou bundu?“ fňukala Ema, když se chystala po prázdninách do školy. „A taška od Ježíška je taky pryč.“
Adéle na okamžik přestalo tlouct srdce. První, hodně drahá aktovka, vydržela Emě sotva měsíc, ta druhá jen něco přes týden. Tohle znala až moc dobře, ale na zlomek vteřiny si myslela, že to možná tentokrát není pravda. Okamžitě běžela zkontrolovat věci, které dostali Petr a Michal. Všechno bylo pryč.
Šla k mámě do ložnice, a ačkoli nebyla nijak zvlášť věřící, modlila se, aby našla sílu jí neublížit. Moc to nepomáhalo. Stále viděla rudě.
Strhla z ní peřinu a spustila lavinu sprostých slov a výčitek. Bylo to zbytečné. Neulevilo se jí, ani jí to nevrátilo věci, které matka prodala za trochu alkoholu.
„No co!“ zařvala matka a znovu se přikryla. „Hlavně se nezblázni. Koupím ti nový hadry a můžeš se s nima třeba udávit. Každej po mně furt něco chce…“
Zbytek matčiných lamentací už neslyšela. Musela jednat. Rychle připravila snídani, a zatímco si sourozenci pochutnávali na čokoládových cereáliích, vzácnosti, kterou nejmíň rok neviděli, šla Adéla prohrabat skříně a najít nějaké slušné oblečení.
Další věc, která byla naprosto zbytečná, protože dobře věděla, že nic nenajde. A co bylo horší, nemohli si vzít ani své staré oblečení. Už před prázdninami jim bylo malé, ale teď v něm vypadali doslova komicky.
„Michale,“ oslovila mladšího z bratrů, „ty si vezmi Petrovo oblečení a mazej do školy, a vy dva,“ obrátila se na Emu a Petra, „budete mít o den delší prázdniny. Až máma vystřízliví, napíše vám omluvenku. Zalezte si do postele a pusťte si televizi. Odpoledne vám něco přinesu.“
Sourozenci, zvyklí poslouchat, udělali přesně to, co jim sestra poručila, a ona sama běžela na autobus. Měla jen jedinou možnost.
V Habrovci nad Labem byly dva secondhandy, oba patřily stejné majitelce. To nejlepší vybrala a prodávala v butiku za nekřesťanské peníze jako vintage módu a to, co zbylo v tom druhém, bylo dobré leda tak jako hadr na podlahu.
Adéla však neměla na vybranou. V kapse jí zbývaly všeho všudy čtyři stovky, které musely vystačit na týden, a potřebovala kompletní oblečení a boty pro dvě děti. Byla odhodlaná prohlédnout každý kousek, dokud nenajde něco aspoň trochu slušného, ovšem s obuví to bylo horší. V secondhandu boty nevedli, internetové bazárky byly většinou předražené a na to, že by je ukradla, mohla zapomenout. Do Prahy neměla šanci se dostat a v Habrovci zely obchody a tržnice po Vánocích prázdnotou.