Uvažujíce, kterak tou dobou, co království uherské těší se úplné samostatnosti ústavní, správní i státní: toto naše neméně slavné a důležité království pozbaveno jest až i posledního stínu někdejší své samostatnosti, aniž by národ náš za to doznával jiného, než bídy nejkrutější a úkorův neustálých; i slyšíce nad to, kterak strojí se většina parlamentu nám cizího uvaliti na zuboženou naši vlast již zase nová, všech dosavadních krutější břemena:
My, věrní synové národa českého, shromáždění dnes na patě posvátného Řípu, projevujeme, jakož nám svědomí káže, že žádných nových břemen snášeti nemůžeme, aniž rozumíme, odkudž většina vídeňského onoho parlamentu osobuje si práva rozhodovati o nás bez nás.
Z té příčiny ohražujeme se nejen proti všemu zvyšování daní vůbec, ale žádáme při tom důtklivě, aby snížena byla ohromná břemena posavadní a ve všem, co tkne se nás, aby šetřeno bylo vůle tohoto království.
Chceme býti konečně šťastni a svobodni ve vlasti své, jako bývali otcové naši;
chceme, aby svobodný a slavný druhdy národ český opět stal se pánem svých osudů a rozhodoval o všech věcech svých toliko sám s korunovaným králem svým;
chceme, aby neplatilo v Čechách jiného zákona, než který vypracuje řádný český sněm a potvrdí korunovaný český král;
chceme, aby tedy v Čechách žádná daň nemohla být ukládána a žádné vojsko sbíráno než po takovémto ústavním snešení sněmu českého s králem českým.
Takto aby obnoveno bylo naše právo historické, které neznamená než svobodu, samostatnost a neodvislost slavného království Českého: tohoto
jediného rukojemství šťastné budoucnosti, síly a blahobytu, aby domohl se národ náš, žádáme se vším důrazem vůle utvrzené přesvědčením
nejhlubším:
Předně: aby nynější nespravedlivě sestavený sněm český co nejdříve byl rozpuštěn;
druhé: aby vypsány byly volby pro nový sněm království Českého, a sice volby na základě nejspravedlivějším, aby celý národ dle všech tříd byl zastoupen-tedy volby na základě všeobecného hlasování;
třetí: aby takto zřízený sněm vedle starých našich práv vypracoval
ústavu pro království České, ústavu pojišťující vlasti naší stejnou samostatnost a svobodu, jaké se těší vlast uherská.
Minulost našeho státu v dokumentech, Praha 1971, s. 276-277.
Jednímzproblémunašichdějinbylyčasodčasuobdivnépohledy navýchod,konkrétnědoRuska,nebopozdějikjehonástupcům.To sestaloivroce1867,kdyněkteříčeštípoliticiodjeli20.květnana Pouť na Rus,konanoupřipříležitosti Všeruské etnografické výstavy v Moskvě.ZčeskýchzemísedoRuskavypravilo27účastníků,kteří sealesvýminázoryněkdyvelmiodlišovali.Bylimeziniminapř.
František Palackýsesvýmzetěm FrantiškemLadislavRiegerem a Juliem Grégrem, dalším známým účastníkem byl Karel Jaromír
Erben.26.květnajeosobněpřijalruskýcarAlexanderII.Nikolajevič.
Těžkořícicosiúčastnícitétomisepředstavovalijakojejívýsledek,ale jedinýmpolitickýmefektem,atourčitěnežádoucím,bylozvýšení
podezření znekritického rusofilství nejen ze strany RakouskoUherskévlády,aleiodpředstavitelůliberálníademokratickéEvropy.
Do8.červnasetrvalavýpravavMoskvěaod9.do15.června pobývalavPetrohradě.Díkyrusképoutianepříjemnýmvýsledkům rakousko-uherskéhovyrovnáníseRuskodostávalovícedopovědomí českéspolečnostiatatoslovanskáschůzedokoncepřispělakrozšíření panslavismuarusofilství.VětšinaČechůsevraceladomůspokojena sdosaženými výsledky. Žádné žádoucí výsledky moskevský slovanskýsjezdstejně,jakoo19letdřívepražský,všaknepřinesl.
bylaodcarskévládyinformovánaotom,žesenechce vměšovat do vnitřních otázek habsburské monarchie.
přístup měli také ruští slavjanofilové, kteří odmítali české snahy orusko-polské smíření a údajné kulturní poslání Čechů ve slovanskémsvětě.VýznamcestyshrnulFrantišekPalackývněkolika větách: „Nemáme jiného účelu, nežli uvedením vědy a literatury všeslovanské v rozkvět, tužiti a buditi vědomí kmenové solidárnosti mezi Slovany. ... Je nás tolik, že se dále rozšiřovati nám netřeba a jak Němci a Maďaři činí – rozmnožovati se renegáty. Jen když těmto zamezíme ubírati nám síly a živiti se jimi, poněmčovati a pomaďaršťovati nás, tak bude dosti činěno pro počátek. ... My v tichosti jen zatím postupme a dozrajme, aby v čas, kde cizí ruce nám na hrdlo sáhly, Slované, co obr se jevili, jehož netušené síly a velikosti vrah se lekne. Tedy v tichosti k jednotě, světlu a síle.“
Vednech21.až23.června1868přijelcísařFrantišekJosefI.na svoušestouoficiální,atentokrátkrajněnevydařenounávštěvuPrahy.
Nevybralsizrovnanejvhodnějšídatumpříjezdu.Trefilsepřesněna