„Panebože, co to dělá?“ zírala Kája vyjeveně.
„Vždyť se chová jako blázen!“
Žokej konečně Andrease znovu ovládl a ten s ním doběhl do cíle. Bohužel, jako předposlední. Zklamání pohltilo celou tribunu. Nikdo nečekal, že favorit dostihu dopadne až
tak špatně.
„Ten se teď určitě neprodá,“ špitla Adélka
a zvedla se ze sedátka. „Kájo, pojď, půjdeme se tam podívat.“
Kamarádky se vydaly k boxům, kam měli
přivést i Andrease. Cestou si neřekly ani slovo, ale oběma bylo jasné, že tohle je velké neštěstí.
U boxů narazily na Simču.
„To je, co?“ podívala se na ně Simona zdrceně.
„Tohle tedy nikdo nečekal.“
„Asi mu ten můj odznáček nakonec moc
štěstí nepřinesl,“ posmutněla Adélka.
„Myslím, že ten odznak za to vůbec nemůže, zlatíčko,“ uklidňovala ji vedoucí. „Andreas
prostě nezvládl svou roli favorita a úplně pohořel. Nevím, čím to bylo. Ještě nikdy jsem neviděla, aby se vycvičený závodní kůň takhle choval.“
Za chvíli už vedli Andrease kolem nich a Adélka se k nádhernému hřebečkovi naklonila.
Pohladila ho po tlamě a dala mu pusu na tvář.
„Stejně jsi byl moc statečný a první půlku jsi
vyhrál,“ utěšovala koníka a natáhla se k čelence, aby sundala odznáček.
Zarazila se však – ten zlatý čtyřlístek totiž na čelence nebyl.
