Přesto Chantal váhala, jestli za vedoucím zajít, protože kolegyně byla zároveň její kamarádka, nakonec to ale udělala. „Když jsem s ním potom mluvila, použila jsem příklad, který mi sám dal,“ vyprávěla. „Ocitl se v situaci, kdy někdo jiný v korporátní kanceláři získal uznání za jeho práci, a to ho velice naštvalo. Několikrát se mi o tom zmínil, a tak jsem na to odkázala a připomněla jsem mu, jak se cítil. Potom jsem uvedla několik příkladů, kdy byla i moje práce připsána někomu jinému. Řekla jsem, že to zranilo mé city, že mi připadalo, jako bych nedostala, co jsem si zasloužila. Když jsem se mu konečně svěřila, cítila jsem se mnohem lépe, než dokud jsem to dusila v sobě. Protože jsem to udělala způsobem, jemuž rozuměl, pochopil, proč mě to trápí. Byl to pozitivní rozhovor.“
Ne všechny rozhovory podobné tomu Chantalinu jsou ovšem pozitivní. Dokonce i Chantal připustila: „Někdy, když přijdete za šéfem s něčím takovým, může zareagovat negativně, protože měl přece vědět, že to byla vaše práce. A měl se postarat o nápravu, takže to působí, jako by se na vás vykašlal.“
Efektivní komunikace může být obtížná, a pokud se jí nemůžeme vyhnout, protože potřebujeme zvládnout některý z našich likvidátorů štěstí, je lepší trochu si to promyslet a nejednat na základě první myšlenky, která
Princip 2: Likvidátory štěstí lze zvládnout
nás napadne. Také musíme přijmout, že komunikace vyžaduje konstruktivní zapojení obou stran, což někdy není možné. V takovou chvíli bývá nutné nastavit hranice, abychom zvládli vztah likvidující naše štěstí.
Rozhodnutí
Často nás paralyzuje strach ze špatného rozhodnutí. Neustále analyzujeme problém a nic neděláme, zkrátka jsme zaseklí na místě. Někdy je rozhodování snadné, protože je na první pohled jasné, co je dobré a co špatné. Dodržujeme-li zlaté pravidlo, že bychom se k ostatním měli chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám, pomůže nám to zbavit se občasné váhavosti.
Některá rozhodnutí však vytvářejí stres a tím zasahují naše štěstí, protože nejde o rozhodování mezi dobrem a zlem, ale mezi dvěma rozdílnými možnostmi:
• Mám se ucházet o povýšení?
• Mám jet na dovolenou?
• Mám se zapsat na tenhle předmět?
• Mám jít na ten večírek?
• Mám s někým, koho miluju, probrat obtížnou situaci?
• Mám změnit svůj životní styl, abych byl zdravější?
• Mám nastavit určité hranice?
• Mám vyzkoušet něco nového?
• Mám si koupit nové auto?
Žádné rozhodnutí nezaručí, že nepřijdou likvidátory štěstí. Různé možnosti s sebou přinášejí různé likvidátory, a to, jak je zvládneme, pak rozhodne o našem štěstí.
Odpuštění
Když nám někdo ublíží, je často těžké nechat ten zážitek být. Jednodušší je zůstat zaseklí v našem právu na zlost nebo pocit ublíženosti, ale tyhle emoce nás drží v minulosti. Odpustit neznamená zapomenout, že nám někdo něco provedl. Neznamená to, že se s ním musíme setkat znovu. Odpuštění znamená, že osoba nebo incident z minulosti neovládají naše emoce a činy. Díky tomu zažijeme klid a nebudeme připoutaní k minulosti, takže budeme moci postupovat dál do budoucnosti a užívat si přítomnost.
Někdy potřebujeme odpustit sami sobě. Všichni děláme chyby, a když dokážeme odpustit sobě, je snadnější odpustit i jiným.
Odpuštění si žádá čas, ale jakmile k němu dospějeme, už na nás ten člověk nebo situace nemají takový vliv. Z nemilého zážitku se stane pouhá životní lekce.
Štěstí je dost pro každého 100