„Neotravuj,Freanare!“odseklarázně.„Jestlichceš,vraťsenakozlík anechměpracovat.Jemitojedno.“ToužpřiběhlAdramsFioninou brašnouakleklsivedlení.Franarstálnehnutějakpřimražený.Velice rychlesezatáhlo.Černémrakyzakrylyslunce.
„Adrame,muselsenadýchatkouře.Tanohajepopálená,alenic vážného.Tozvládnestudenávoda.Horšíjetazlomenina.“
„Tobudememusetnarovnat,jinakužnikdynebudechodit.Navíc jetamrizikoinfekce.“
„Máštěstí,ženevnímá.Codělalvtéstodole?“zajímalaseFiona.
Staršívenkovankasiotřelaslzyzobličejeapromluvila:„Tojemuj muž.Vojácisebralivšeckojídloazbytekspálili.Nezbylonámnic.
Pole,dobytek,stodoly...Mužtohochtělconejvíczachránitapak... na něj spadl trám, “ rozvzlykala se. „Neměl tam chodit.“ Fionin žaludeksepropadlsnadažnazem.Přejeljimrázpozádechapodívala senaFreanara.Potvrdiloseto,čehoseobávala.
„Položhonazáda.Narovnámeho.“Tělopoložilidopřirozené polohy,jennohazůstalaodpudivězkřivená.„Freanare,kdyžužtu postáváš jak strašidlo, můžeš mu alespoň přidržet hruď, kdyby se náhodouprobudil?“Freanarrozhodilrukamaapevněmužepřitlačil kzemi.
„Co to děláte?“ strachovala se venkovanka, odpovědi se jí ale nedostalo. Adram pevně uchopil stehno. Fiona důkladně prohmatávalazlomeninu.Dvěratolestikoukalynadlouhéelfíušiana podivnoubarvukůže.
„Nezapomeň,žetamjsoudvěkosti.“
„Vím,“odbylaho.Hlavamiseskorodotýkali.Bylitakblízko,že muselicítitdechtohodruhéhonapokožce.Adrammuselcítitvůni levandule.
Křup! Fiona narovnala nejprve jednu kost a pak druhou. Freanarovisezhouplžaludek.Nohavypadalajakodříve.Mužnadále leželvbezvědomí.
„Díky,Adrame,“poděkovalaFionaapohlédlamudoočí.Bylitak blízkosebe.
„Zvládla jsi to skvěle, “ pochválil ji. „Už jen čas ukáže, jak milosrdnýumíbýt,“řeklapohlédlnapřihlížející.Freanarvstala odešel kpovozu. Nechtěl poslouchat vrkání dvou nerozlučných hrdliček.Byljakpátékolouvozu.Celoutudobu.Cojeonpro Fionu?Adramaznápřecidlouhoajetakpohledný.Navícjevzdělaný avyjadřujesejakourozený,zatímcoFreanarjejenlovecsmalým domkemvehvozdu.
„Jakdýchá,Adrame?“
„Ztěžkaazrychleně.Tobudeotrava.“
„Cotoznamená?“ptalasežena.„Přežije?“
„Nadýchal se kouře, “ odpověděla Fiona. „Pokud nenastanou komplikace,takano.Musíbýtnačerstvémvzduchuahodněpít.Ať ležíanohuaťmánahořekvůliotoku,“poučovalarodinuraněného. „Mělbysebrzyprobrat.Snohounesmíhýbat.Budetohodněbolet, alečasembudezasechodit.“
„Zajakdlouho?“
„Těžkoříct,“pokrčilaramenyFiona.„Hlavněžežije.Nesmínohu zatěžovatalespoňdva,třiměsíce.“
Staršíženasezhrozila.„Akdosepostaráotuspoušť?Shořelanám stodola,sebralijídlo,spáliliobilíapobilidobytek.“Fionanevěděla,co natoříct.Bezradněhledělanazoufalouženu.„Blížísezimaamy nemámežádnýjídlo.TomámejítžebratdoTenerionu?“Fionanato prostěneumělaodpovědět.Topeklovšudekolembylostrašlivé.
„Notoměposer,“ozvalsehlaszajejímizády.Nejprvechtěla okřiknoutFreanara,jejízrakalespočinulnatřechmužích.Mělina soběodpopelašpinavévesnickéoblečení.Jedenvrucedrželvidle, druhýnůžatřetí,takovýtlustýhromotluk,svíraljednoduchýpalcát.
„Zasranýelfíuši, “ukázalnaAdramasFionou.
„Nokurva.Tysráčovésoudrzíjakhovada.“
„Co chcete?“ zeptal se Adram. Postavil se před Fionu, aby ji zastínil.
„Apodivejme, rytíř vlesklý zbroji,“ posměšně se vyjádřil muž svidlemi.Úsměvemodkrylžlutézuby.
„Kurva,černýhoelfasemještěneviděl,“hodnotiltlusťoch.„Ale pěkná,tovonaje.Prcášji,elfíku?“Adramjenotevřelústaahnedje zasezavřel.
„Jsemléčitelka,“odhodlalaseFionaavystoupilazpozajehozad. „Vidělijsmeraněné,takjsmechtělipomoct.“
„Podivejme, vona mluví, a ještě jak ňáká fajnová panička,“ pokračoval. Bylo zjevné, že tlusťoch partu vede. „Nepotřebovali bysme zachraňovat, kdybyste, vy svině, nepřišli. Podivejte na tu spoušť.“
„Mykvojskunepatříme.“