pozornost od jednoho úkolu ke druhému – u chronicky stresovaných je výsledkem perseverace (»zkostnatělost«), neschopnost »opustit zaběhlé koleje« a tendence chovat se automaticky309 . Distres tedy zásadním způsobem poškozuje kritické myšlení jedince, zejména na podkladě ztráty schopnosti koncentrace na řešený problém. Akutně i chronicky stresovaní lidé se rozhodují rychle, někdy zbrkle, spíše odhadují, než racionálně přemýšlejí. Čím je distres výraznější, tím může být chování lidí iracionálnější310 . Pokud byl experimentálně navozen lidem výrazný distres (spánkovou deprivací, veřejným projevem či podáním vysoké dávky glukokortikoidů), začali lidé bez ohledu na pohlaví v hazardních hrách velmi výrazněji riskovat; zajímavé je, že pokud je zvýšení distresu jen mírné, zvýšeně riskují pouze muži, zatímco ženy riziko snižují311 . Dlouhodobý distres v každém případě zhoršuje schopnost racionálně vyhodnocovat riziko312 .
STRES A AGRESE. Akutní stres je hluboce evolučně zakódovaný, přičemž má v principu připravit jedince na boj o život (či útěk)313 . V tomto kontextu proto není překvapivé, že jej výrazně tlumí agresivita, což se označuje jako stresem navozená přesunutá agrese, jež do značné míry vysvětluje akutní epizody agresivního chování vůči nejblíže stojícím lidem či zvířatům u jinak v principu neagresivních jedinců; jedincům prožívajícím výrazný stres se totiž agresí velmi výrazně »uleví«314 . Neurobiologickou podstatou tohoto jevu je aktivace systému odměny, zjednodušeně řečeno, uvolnění mediátoru dopaminu v mozku, což vysvětluje i další chování jedinců pod vlivem stresu, například přejídání či zvýšenou konzumaci alkoholu315 . Totéž platí i pro chronický distres, kde je stav výhodnější označovat jako frustrací navozenou přesunutou agresi316 . To také vysvětluje, proč v obdobích se zvýšeným stresem (např. ekonomická recese) narůstá míra domácího násilí317 . To se týká i řady dalších kontextů – pokud například prohraje domácí fotbalový tým, naroste míra domácího násilí fanoušků na přítelkyních a manželkách
309 l iston et al., 2009
310 Koukolík, 2018b
311 Venkatraman et al., 2011
312 Sapolsky, 2019
313 Šedý, 2019a; l ieberman, 2016
314 Sapolsky, 2019; c ard a Dahl, 2011
315 l ieberman, 2016; c ifani et al., 2012
316 Tielbeek et al., 2018
317 Sapolsky, 2019
o 10 %318 . A nejen to – pokud se jedná o rozhodující zápas, narůstá o 13 %, a pokud domácímu týmu uštědřil prohru hlavní rival, narůstá až o 20 %319
REDUKCE STRESU. Udělat maximum pro redukci distresu, zejména chronického, u co největšího množství jedinců je velkou výzvou moderní medicíny i společnosti jako celku. Cest je několik možných, přičemž pomáhá především jejich kombinace:
1. Připuštění existence distresu – je základním kamenem práce se stresem. Pokud si jedinec připustí, že i on/ona mohou být distresem ovlivňováni, resp., že nastávají a v budoucnu s jistotou nastanou situace vyvolávající distres, mohou s ním dále pracovat.
2. Pozorování (observace) – maximálně nezaujaté sledování, které situace či lidé distres způsobují.
3. Eliminace 3 P – podle amerického psychologa Martina E. P. Seligmana (*1942) značí odstranění (»obrácení naruby«) tří základních problémů, které způsobují a výrazně zhoršují distres:
a) personalizace (»za všechno můžu já« – po zapojení kritického myšlení vyhodnotíme, že nikdy jedinec nemůže »úplně za vše«);
b) pervazivita (»všechno je špatně« – po zapojení kritického myšlení vyhodnotíme, že nikdy nemůže být »úplně všechno špatně«);
c) permanence (»už to nikdy nebude lepší« – po zapojení kritického myšlení vyhodnotíme, že nikdy žádný negativní stav »nemůže trvat navždy«)320 .
4. Analýza a změna životních návyků – týká se především životosprávy, péče o vlastní zdraví, sebevzdělávání, fyzické aktivity a psychosociálního prostředí. Důležité je identifikovat jak nedostatek daného faktoru (např. nedostatek pohybu), tak přebytek (např. extrémní sportovní aktivita), případně zcela odchylný faktor (např. zlozvyk).
5. Inhibice stresu – k tomuto účelu existuje nepřeberné množství technik a postupů. Vhodné jsou zejména:
a) eliminace faktorů vyvolávajících distres (např. změna zaměstnání);
b) techniky uvádějící organismus do celkového klidu, např. meditace; jednou z mnoha možných je základní verze jogínské pránájámy –soustředění se na dech po dobu alespoň 40 minut každý den – po šesti týdnech dochází k vědecky prokázanému významnému snížení
stresu a funkčními zobrazovacími metodami pozorovatelným změnám
v uspořádání mozku321 ;
c) přiměřená fyzická aktivita (např. jogging);
d) úprava životosprávy (odstranění sladkých, nadměrně kořeněných a těžkých jídel, redukce stimulačních složek potravin);
e) profesionální pomoc – oslovení kouče, psychologa, psychiatra.
PARADOX ELIMINACE STRESU. Pokud jedinec ze svého okolí cíleně odstraňuje všechny stresory, tj. snaží se mít absolutní kontrolu nad všemi nepředvídatelnými okolnostmi, drží své emoce maximálně na uzdě a chová se vysoce disciplinovaně, může to být v eliminaci distresu zcela kontraproduktivní a může se rozvíjet tzv. represivní osobnost: »Mají rádi uspořádaný, strukturovaný, předvídatelný život, dokáží vám říct, co budou večeřet příští čtvrtek, a všechno stihnou včas. Mají však zrychlený metabolismus ve frontální kůře a zvýšenou hladinu stresových hormonů v krvi, což naznačuje, že může být nesmírně stresující budovat svět, v němž nedochází k ničemu, co by vyvolalo stres322 .«
3.1.14 Egoismus
Egoismus (sobectví) se zpravidla definuje jako nadměrné sledování vlastního prospěchu a zájmu, který může i nemusí být na úkor druhých. Jako takový je opakem altruismu (viz dále). I když to zní nemorálně a možná i nepravděpodobně, je egoismus výsledkem převahy racionality nad emotivitou – nikoli naopak.
VOLNÝ TRH. Dnes není sporu o tom, že dílo Bohatství národů323 , které vytvořil skotský ekonom a filozof Adam Smith (1723–1790), zakladatel moderní ekonomie a představitel skotského osvícenství, patří mezi základní pilíře moderního kapitalismu. Myšlenka, že stát má zasahovat do ekonomiky minimálně a nechat na volném trhu, aby spontánně vyřešil problémy lidí, stála u zrodu nejdokonalejšího politického uspořádání, byť nikoli bezchybného. Adam Smith prosazoval liberální přístup k tržnímu mechanismu a odmítal hospodářské regulace. Zbořil merkantilistické mýty své doby o shromažďování co největšího množství drahých kovů jakožto