Roger tenkrát trval na tom, že se musí seznámit s Dicky Dicksonem, který stále bydlel v Harrogate se svou rozkazovačnou ženou Soniou. Sonia byla jednou z těch žen, které všechno znají a všude byly. A protože se jí před pár měsíci narodilo dítě, byla přesvědčená, že je expertkou i na porody.
Roger s Dickym strávili celý dlouhý a nudný večer vzpomínáním. Neustále se něčemu smáli a plácali se po zádech.
Dicky měl v repertoáru nekonečnou zásobu oplzlých školních vtipů, nad kterými se Roger smíchy plácal do kolen.
Connie se nemohla dočkat, až návštěva skončí, Roger se ale spokojeně uchechtával ještě večer, když sebou praštil na postel s nebesy.
Měli alespoň tenkrát něco společného, tedy kromě embrya?
Zjevně měla Rogera dost ráda na to, aby s ním měla další tři děti a zůstala s ním čtyřicet let. A zamlada byl opravdu velmi pohledný. Kdy ale začali být jeden ke druhému tak neteční? Možná jí děti, práce v květinářství a v létě zahradničení zabíraly příliš mnoho času. Roger zase trávil veškerý čas v nově založené účetní firmě a na golfu. Byla všechna manželství taková? Connie si nebyla jistá. Měla pár kamarádek, které své manžely stále evidentně milovaly a volný čas s nimi trávily.
Když se nad tím zamyslela, Roger se vždycky choval jako spořádaný manžel. Stejně tak ona byla spořádaná manželka. Jenomže stačí spořádanost na šťastné manželství? Nejspíš ne.
Connie prokličkovala mezi auty a náklaďáky na druhou stranu ulice a vstoupila do hotelu, v jehož opuštěné hale seděl na recepci znuděný mladík. Na okamžik zvedl hlavu od počítače a řekl: „Je mi líto, máme úplně plno.“
„Nehledám ubytování,“ vysvětlila mu Connie. „Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli nevíte, co se stalo s tím krásným starým hotelem, co tu býval.“
Bez zájmu se na ni zadíval. „To teda nevím, pracuju tady teprve pár měsíců.“
„A není tu někdo, kdo by to vědět mohl?“
Mladík si povzdechl a zavolal směrem do kanceláře za recepcí: „Glaaa-dys!“
Postarší rozložitá žena s vlasy obarvenými hennou vyšla popuzeně ven. „Co zas potřebuješ, Kevine?“
Kevin mlčky ukázal na Connie, která zopakovala svou otázku. „Strávila jsem tu před lety líbánky,“ dodala na vysvětlenou.
Pod nánosem make-upu a s šedinami překrytými hennou vypadala Gladys zhruba na šedesát.
„Jo, to víte, že si to pamatuju,“ přikývla. „To byl krásnej barák. Asi tak před dvaceti lety ho zbourali. Nebyl už moderní a taky tady potřebovali rozšířit silnici. To víte, pokrok.“
„Pokrok,“ zopakovala Connie a rozhlédla se po hale vybavené automaty na kávu a nealko nápoje a na plastová okna. „Dělali tady báječné odpolední čaje!“ dodala.
Gladys si odfrkla. „Tak na čaj si budete muset zajít do kavárny k Betty.“
Connie se v Bettyině kavárně podařilo najít volný stolek u okna, odkud mohla obdivovat květiny v parku The Stray naproti přes cestu. Pamatovala si, že právě tak se park obepínající centrum Harrogate a propojující jeho nejznámější historické památky jmenuje. Jak se zakousla do sendviče s lososem, vzpomínala, jak během líbánek navštívili s Rogerem místní turecké lázně. Byl tenkrát štíhlý a vysportovaný a i Connie měla přes počínající těhotenství hezkou postavu. Roky strávené za kancelářským stolem Rogerovi moc neprospěly, docela mu narostl pupek. I ona se v pase značně rozšířila. Částečně za to mohla čtyři těhotenství, částečně přemíra vína.
Connie se pustila do vdolků s jahodovou marmeládou a hustou smetanou, což nebyla pro její linii nejlepší volba. Musí začít víc chodit. Nevadí, pomyslela si, dneska vynechám večeři a taky bych měla co nejdřív vyrazit, ať se dostanu k jezerům. Tam se nachodím až až. Dolila si čaj a sáhla po citronové makronce.
Držely manželství pohromadě děti? napadlo ji. Všechny naše děti jsme oba milovali. Představovaly hlavní téma našich rozhovorů, dominovaly našim životům. Poslední vylétla z hnízda Lou. Že by si právě tehdy Connie uvědomila, jak málo toho mají s Rogerem společného?
Lovecká chata jí odpovědi na její otázky nenabídla. Gladys a Betty také ne. Ale čaj a jídlo tu měli výborné.