Kdyby mě nedala Juliette, skončil bych někde v domově. ví bůh, co by ze mě bylo…“
„Já to vím.“
„ty to víš?“
„ a no. vyrostl bys ve stejného, neuvěřitelně soutěživého člověka, který se příliš neohlíží na ostatní a dělá spoustu chyb. tak ses totiž narodil. máš to v genech po svém otci.“
„to asi ano,“ souhlasil l ogan. „Jsem prostě bisset se vším všudy. a le to je asi tak všechno. Jinak mám v hlavě nekonečný zmatek. Jako by celý můj život byl jedna velká lež. a všichni to vidí stejně.“
„takhle na to nesmíš pohlížet,“ konejšila ho.
„ a jak tedy? správní rada na mě okamžitě zaútočí.“
„Protože budou mít strach, že už nebudeš tak efektivní a tvrdý. Z jejich pohledu je to samozřejmě dobře. a le pro tebe, a vím, že se ti to nebude líbit, je to příležitost, jak se změnit. Podívat se na sebe jinýma očima a pochopit, že jsou věci, které o sobě víš a které se nelíbí ani tobě.“
„ snažíš se mi něco naznačit? Je na mě snad něco, co se ti nelíbí?“ opravdu ho zajímalo, co odpoví. bylo mu jasné, že ho považuje za příliš ambiciózního, motivovaného jen touhou uspět a prokázat všem kolem, že je ten nejlepší. Jenže na tomhle ani jeho nově odhalený původ nic nezmění. Naopak, byl ještě odhodlanější dát všem najevo, že je to pořád on. Nikomu nedovolí, aby ho jakkoli zpochybňoval nebo ho považoval za něco méně, než býval.
„v šak ty dobře víš, jak to myslím. Zmínil ses, jak jsi Nicka podrazil. možná se příště zachováš jinak.“
tak o tom silně pochyboval. s Nickem jsou nepřátelé a na tom se těžko něco změní. Nick už dal jasně
najevo, že pro něj je otcem tad Williams, a proti tomu
mohl l ogan stěží něco namítat. tad ho vychoval úplně stejně jako jeho vychovala Juliette. oba se k nim chovali s láskou, jako ke svým skutečným dětem, a pokud mu bylo známo, tad byl jednoduše skvělý táta. „Je to všechno tak komplikované,“ ulevil si.
„to ano,“ souhlasila a posunula se tak, aby si mu sedla na klín. Přitáhl si ji k sobě a vzal ji kolem krku. „Jak jsi na tom s prací?“ zeptal se s dráždivým příslibem v očích.
„už budu muset zase běžet,“ pronesla téměř lítostně. „točím generální zkoušku obřadu. Pak na mě čeká zkouška svatební recepce… také mám pocit, že Zac chystá něco speciálního, aby si udobřil Iris. Zítra pak budu v práci celý den, ale počínaje nedělí, budeme jen ty a já.“
Ještě pořád nechápal, proč z ostrova vlastně neodjel. Dávalo by to mnohem větší smysl. Quinn musí pracovat a on tady nedokáže jen tak sedět sám se sebou. stejně tak věděl, že je rád, že zůstal a je tu s ní.
„Fajn, půjdu s tebou na ten nácvik… budeš celou dobu jenom pracovat, nebo budeš i host?“
„Chvíli budu pracovat, pak budu host,“ usmála se na něj.
„Dobře. Jenom nevím, jak se mám na každého tvářit.“
„tak jako vždycky,“ poradila mu. „Jsi l ogan bisset a všichni přece vědí, že vládneš světu. tak jim to nekaž.“
Když babička odešla a l ogan se jako zběsilý vyřítil pryč, august se zamknul v pracovně s Carltonem a všichni ostatní se přemístili do kuchyně, kde se společně s Juliette usadili u stolu. m ichael jim všem nalil a zase se vzdálil.
Juliette cítila potřebu usnadnit svým dětem to, čeho
se právě staly svědkem, ale neměla ponětí, co by jim vlastně měla říct. a ž dosud vždycky dokázala uhladit chyby, kterých se dopustil august, uměla děti uklidnit a nasměrovat je vpřed, ale teď… teď prostě nevěděla.
„už se vám někomu ozval l ogan?“ zajímala se a opravdu si o něj dělala starosti. Nelíbilo se jí, že jeden z jejích synů je nyní úplně sám. od první chvíle, kdy si ho přivezla z porodnice, se pro ni stal dalším z jejích dětí. Nikdy mezi nimi nečinila rozdíl. Nezáleželo na tom, že byl už dospělý a že se na ni zlobil. Pořád to byl její syn, který potřeboval pomoc. Nyní by potřeboval především někoho, komu by se mohl svěřit, ale pochybovala, že by někoho takového ve svém okolí měl.
„ m ně ne,“ oznámil l eo.
„ m ně poslal zprávu, že je s Quinn,“ přihlásil se Dare. „omlouvám se, že jsem vám nic neřekl, ale nebyl jsem si jistý, jestli chce, aby to někdo věděl.“
„tak to je dobře. Jsem ráda, že je zrovna s ní. Přivede ji domů na večeři?“
„ mami, přestaň se už tvářit, že je všechno v pořádku,“ nevydržela to mari. „ musíme si o tom promluvit. Nebudu předstírat, že se nic nestalo.“
„Já vím, marielle. Jen se snažím držet, abych se nerozpadla na milion kousků. a také se snažím udržet pohromadě nás všechny.“
„Jenže to nefunguje, mami,“ ozval se l eo. „Jak jsi to mohla před námi tak dlouho tajit? Jsem samozřejmě rád, že l ogan mohl vyrůstat s námi, ale měla jsi –“
„ měla udělat co?“ bránila mámu mari. „Říct všechno tátovi? Říct to nám? to by dopadlo fakt skvěle.“
marielle byla takto sarkastická jen v případech, kdy se doopravdy zlobila, a Juliette si pomalu uvědomovala, jakou škodu v srdci své rodiny napáchala.
Nenáviděla, když se její děti hádaly, a věděla, že tentokrát za všechno může ona.