který jí sahal do půli stehen, vypadala rozkošně a zároveň zatraceně sexy. Vlasy měla po horké koupeli zvlněné a Caio se neubránil náhlému přívalu krve do slabin.
„Nemáš hlad?“ zeptal se stroze.
Ana zamrkala. „Umírám hlady.“
Očividně si vzpomněla, co tu chuť vyvolalo, a začervenala se. Caio musel odvrátit zrak, neboť se bál, že by mohl ztratit schopnost chovat se civilizovaně.
„Sedni si. Udělám omeletu.“
Ana se posadila na jednu z vysokých židlí na opačné straně kuchyňského ostrůvku a sledovala, jak Caio rozklepává vajíčka do misky. Obvykle v něm upřený ženský pohled neprobouzel rozpaky, ale nyní ano.
„Ještě nikdy jsem tě neviděla něco vařit,“ podotkla.
Caio se na ni podíval a ve snaze se zaměstnat nalil skleničku vína a přistrčil ji k ní. Usrkla si. Pak si z téže sklenky lokl on sám.
„Můj repertoár je značně omezený. Vajíčka, to zvládnu. Na nic složitějšího si ovšem netroufám,“ odvětil.
„Potřeboval jsi vůbec někdy umět vařit?“
„Když jsem odešel z domova, najednou jsem si uvědomil, že nemám kuchaře, který by mi den co den připravoval jídlo. Takže jsem se několik let živil nejrůznějšími obměnami vajec a jídly z pouličních restaurací.“
„V době, kdy jsi budoval svůj podnik?“
Přikývl.
„Vážně se ti od tvé rodiny nedostalo žádné podpory?“ zeptala se Ana.
Caio zavrtěl hlavou. „Otec mě vydědil v den, kdy jsem odešel. Porušil jsem rodinný kodex.“
„Jak jsi to přečkal?“
„Zpočátku to bylo dost obtížné. Měl jsem nějaké úspory – peníze, které jsem si vydělal programováním pro technologickou společnost, kterou zaujal můj středoškolský projekt. Žil jsem z nich, bydlel jsem na ubytovnách… tu a tam jsem si našel nějakou příležitostnou práci. Ve volném čase jsem se věnoval vlastnímu podniku, který se postupně rozrůstal tak, že jsem začal hledat investice… a to je v podstatě všechno.“
Ana si odfrkla. „Skromný způsob, jak popsat cestu, která vedla k tomu, žes vytvořil dnes nejpoužívanější online platební systém a do pětadvaceti let se jen díky svým schopnostem stal miliardářem.“
Caio nalil vaječnou směs na rozpálenou pánev a pohlédl na Anu. Jediným členem rodiny, který kdy ocenil jeho úspěchy, byla jeho matka. Bylo zvláštní slyšet taková slova z úst někoho, kdo nebyl potenciálním investorem nebo ženou předstírající zájem.
S Anou mu žádné hrátky nehrozily – kromě toho odvážného kousku, který předvedla před pouhými pár hodinami a jenž skončil neúžasnějším sexem jeho života…
Zakroutil hlavou, jako by to tvrzení chtěl vyvrátit. Zažil takový sex už dřív… určitě ano. I když si nedokázal přesně vybavit kde a s kým…
Ve snaze odvést svou mysl a libido z nebezpečného teritoria strčil Caio připravenou omeletu na pár minut pod gril a poznamenal: „Vím, že tvoje matka nebyla dlouho součástí vaší rodiny… proč odešla?“
Ana odložila sklenici s vínem na mramorový pult, a aniž by se podívala na Caia, strohým a chladným hlasem pronesla: „Měla už dost toho, jak ji otec ovládal. Usoudila, že splnila svou povinnost, a tak odešla. Teď je znovu vdaná… a nemá děti, které by vše komplikovaly.“
Caio si uvědomil, že zopakovala jeho slova z dřívějška. „Vídáš se s ní někdy?“ zeptal se.
Ana zavrtěla hlavou a napila se vína. Caio si všiml, že se jí trošičku chvěje ruka, a sevřely se mu útroby.
„Proto jsme si s Franciskem tak blízcí,“ řekla. „Měli jsme jenom jeden druhého. A když se pak ukázalo, že je gay, začala jsem ho ještě víc chránit.“
„Bylas mu matkou?“
Ana nepatrně pokrčila rameny a pohlédla na Caia. „Myslím, že ano… svým způsobem.“
Caio vypnul gril a přichystal chleba. „Je drsné nemít matku, ale má můj obdiv, že udělala to, na co moje matka neměla odvahu.“
Ana se zamračila. „Co tím myslíš?“
Opřel si ruce o pracovní desku. Tohle nikdy nikomu neřekl. Měl podezření, že to nevědí ani jeho bratři. Podíval se na Anu. „Můj otec je despota, stejně jako ten tvůj. A taky je to násilník.“
Ana zalapala po dechu. „Když jsi mi předtím ošetřoval prst, něco jsi zmínil a mě napadlo… Ubližoval ti?“
„Když jsme byli s bratry malí, občas nám vlepil pohlavek a tak. Jakmile jsme ale povyrostli, věděl, že musí své fackovací sklony držet na uzdě. Ovšem moje matka… ta byla snadnější cíl.“
Ana vypadala otřeseně.
Caio poznamenal: „V den, kdy tě tvůj otec přivedl, aby ses se mnou seznámila a probrali jsme naši svatbu…“
Ana sykla. „Velice diplomaticky řečeno…“
Caiovi zacukaly koutky úst a pak znovu zvážněl.
„Myslel jsem si, že tě praští, když ses mu postavila.“
„Můj otec se nikdy nechoval násilnicky, ale vždycky to tak nějak viselo ve vzduchu. Obzvlášť, když zjistil pravdu o Franciskovi. No nikdy se ho nedotkl.“
„Vyhrožování násilím může být skoro stejně zlé
jako dokonaný skutek…,“ podotkl Caio. „Po jednom ošklivém incidentu se mi podařilo matku přesvědčit,