Mluvila také o tom, co měla na svých ušlechtilých
arabech nejraději, a vyznala se tak z klidu, který ona a její manžel nalezli daleko od šílenství hudebního průmyslu. „Stačí být mezi nimi. Ráda cítím teplo jejich těl, poslouchám rytmus jejich dechu, vychutnávám si poklidné uspokojení ze sounáležitosti.
Koně vám vždy dají najevo, co k vám cítí. Miluji ten vztah, protože každý kůň má jedinečnou osobnost a přístup k člověku. Najít takový vztah s koňmi přináší veliké uspokojení. Vzbuzují v nás pocit sounáležitosti.
Arabští koně mě v životě naučili velmi mnoha věcem, především pokoře,“ pokračuje. „Během života s koňmi prožijete celou škálu emocí od obrovského štěstí a nesmírné radosti po hluboký smutek a tragickou ztrátu. Díky tomu, že jsem prožila život s koňmi, si připadám mnohem víc naživu. Je to každodenní radost, veliký kruh života a pouto jako žádné jiné.“
Její vášeň zaplnila titulní strany tisku v roce 1995, kdy se doširoka rozebíralo, že Charlie zaplatil sedm set čtyřicet tisíc dolarů za arabského hřebce z Austrálie. Marion Atkinsonová z chovné farmy Simeon v Sydney prohlásila, že to byla v Austrálii rekordní cena za chovného koně. Pár toho koně, Simeona Sadika, koupil poté, co jej viděl na videu.
Charlie vždycky říkal, že doma nahrávky Rolling Stones nikdy neposlouchá, ale jeho žena rozhodně ano. „Je velkou fanynkou Stounů,“ říkal. „Já ne, pro mě je to práce. Mick, Keith a Ronnie jsou moji přátelé a kapela je moc dobrá, ale to je všechno. Ale Shirley si naše desky pouští.“
Když kompilace Forty Licks z roku 2002 umožnila starým hitům oběhnout další čestné kolo a spojila nahrávky společnosti ABKCO s jejich pozdějšími, mnohem lukrativnějšími počiny, řekl Charlie: „Poslouchat sám sebe, jak jsem hrál před čtyřiceti lety, pokud nejste Louis Armstrong… stejně si naše věci nikdy nepřehrávám. Ani jsem nevěděl, že se dají koupit pohromadě, řekli mi to. Nevěděl jsem to, protože mě to nezajímalo.
Když jdu do obchodu s deskami, vidím tam regály s našimi nahrávkami. Ale přehrávám si je jen tehdy, když je dostanu předem a někdo mě požádá o komentář. Moje žena si je přehrává a já je občas slyším v rádiu. Tak je to zajímavé.“
Tony King říká: „On i Shirley měli rádi soul a Motown. Když jsem žil v Americe, nahrával jsem pásky a posílal jsem jim je do La Bourie ve Francii. Moc se jim líbily. Shirley říkala, že milovali Do It Again od Steely Dan a Love Train od O’Jays. Posílal jsem jim bezvadné písničky.“
V rozhovoru pro Esquire v roce 1998 řekl Charlie Robinovi Eggarovi: „Díky své ženě jsem zůstal příčetný. Kdybych byl svobodný, patrně bych skončil někde v Soho jako feťák. Je nesmírně těžké udržet vztah celých třicet pět let. Na turné je dobré to, že při odloučení si uvědomíte, jak moc vám nějaký člověk schází.“
Po pěti letech hovořil o svém už téměř čtyřicetiletém manželství se Shirley. „Vždycky jsem měl to štěstí, že jsem měl pevné domácí zázemí. Poprvé jsme se
setkali toho dne, kdy jsem začal hrát v kapele Alexise
Kornera, ještě předtím, než jsem se stal členem Stounů. Moje žena zná Micka a Keitha stejně dlouho jako já. Je to rozumná žena. Vždycky se držela od Stounů dost daleko.“
Pár také znal dalšího z významných přátel, kteří byli důvěrní s Tonym Kingem: Eltona Johna, který se o ní sám zmiňoval. V roce 1974 se svěřil: „Bette Midlerová chtěla, aby se mé nové album jmenovalo Fat
Reg from Pinner. Já jsem je chtěl nazvat Ol’ Pink Eyes Is Back, ale měl jsem na krku vzpouru, protože kapele se to nelíbilo. Manželka Charlieho Wattse přišla s nejlepším názvem. Chtěla, aby se album jmenovalo Ol’ Four Eyes Is Back.“14
Sousedé v Devonu si Wattsů velice vážili. Po Charlieho smrti obecní radní prozradil, že v roce 2011 přispěli velkorysým darem na rekonstrukci obecního úřadu. Shirley byla pozvána na jeho slavnostní otevření a k překvapení všech přivedla i svého manžela. Charlie nechal venku stát vůz pro případ, že by se nudil, protože v televizi byl kriket. Oba odcházeli jako poslední.
Jejich dcera Seraphina do svých osmi let vyrůstala ve Francii a později žila v Americe a na mnoha jiných místech. Ale jednou, počátkem nového tisíciletí, zapnula televizi a uviděla něco, co jí přišlo nesmírně legrační.
14 Jde ovšem o poněkud zmatenou vzpomínku, protože album Ol’ Four Eyes Is Back v diskografii Eltona Johna nefiguruje, přestože zpěvák tento název, jak tvrdí, považoval za nejlepší, nalezneme tam ale album Ol’ Pink Eyes Is Back (1977), což měl být ovšem jeho návrh, proti kterému se ale prý kapela bouřila. Album Ol’ Four Eyes Is Back (1977) však nalezneme v diskografii komika a písničkáře Mikea Hardinga. Poznámka redaktora.