ještě lépe, že mu jela naproti do práce, aby aspoň chvilku spolu pobyli, když jim to teď kvůli směnám nevychází. Přijal by i to, že se vrací třeba ze zubní pohotovosti, protože má bolavou děravou stoličku. Místo toho všeho ale slyší, jak na něj Albína skoro nenávistně zasyčí: „Byla jsem u Otakara doma. V listopadu podám žádost o rozvod, v prosinci ještě kvůli Míně oslavíme společně Vánoce, ale od ledna už budu i s holkou pryč. Smiř se s tím konečně!“
„Pryč?“ směje se Hanuš s hysterickou zoufalostí, „to vezmeš Mínu do bytu jeho rodičů? Nebo si někde postavíte stan? To nedovolím, Albíno, to nikdy nedovolím!“
Pátek 10. října 1958: Dnes se za tatínkem stavoval Řehoř
Farný, šel rovnou ze služby k nám na likér. Omlouval se za svou ženu, která šíří po vsi, že je náš táta rabiát, který bije ženský, ale že si moje maminka pár facek zasloužila. Babička mu naservírovala i buchty a mlčela, a když strýc
Farný odešel, tak pravila: „Lidsky řečy jsou holt horši než vystřel z pistole.“ Mě ale mnohem víc mrzí, že jsem viděla maminčinu krvavou tvář, což potvrzuje to, co Lidka ve třídě říkala, že ji táta strhl z kola, až se udeřila. A že za to všechno může Otakar Šťastný.
Ferdinand Šťastný není vztahu svého syna nakloněn, ale rozmlouvat mu ho nebude. A taky ví, že si k sobě včera
do pokoje pozval tu… tu ženskou z Dluhonic. Tajně, nenápadně, ale on o její přítomnosti v bytě stejně věděl – na rozdíl od nahluchlé Irmy, která večer sedí u rádia, přehrabuje se v lógru a nic jiného nevnímá. Jako kdyby jí ten zatracený soc, promnutý mezi prsty, uklidňoval, či co. K čertu s tím jejím nesmyslným hnojivem!
Svým synům nikdy do výběru nevěst nemluvil. Podle něj si starší kluci vybrali dobře, i když Irmě se snachy zdají prostořeké a nadmíru hubaté. Otakar ho ale zklamal. Copak to jde, aby udělal na vesnici takové pozdvižení? U oběda to chce probrat se ženou, ale ona ho rychle umlčí, a on nemá na hádky náturu. Stejně obvykle prohraje, když je Irma ve formě, umlátí ho
argumenty.
Je rád, že má aspoň odpolední práci. Sedět doma a pobírat penzi by nedokázal. A i když skoro čtyřicet let svého života zasvětil železnici a navždy se bude cítit hrdým nádražákem, na stáří se vrátil ke kořenům. Jeho děda i táta ovládali ševcovské řemeslo, také on se mu vyučil… ale pak ho to táhlo ke kolejím, neuměl si pomoct, železnice mu voněla tak neodolatelně, že v pětadvaceti opustil otcovský verpánek a dal se do služby vlakům. Ruce má ale pořád šikovné, a tak aspoň třikrát týdně vypomáhá v přerovském podniku Obnova, který tu vznikl po bývalé firmě Baťa. Sídlí v Sušilově ulici, kde kdysi byla parketárna, a opravují tam lidem boty, punčochy, kožené zboží i pneumatiky – jsou tu proto dílny brašnářské, sedlářské, čalounické a na protektorování pneu. Začínal u bot, teď mu svěřili lehčí opravy igelitových pláštěnek a gumáků, jen na dnešek jich tu má pět. Usedá ke stolu, ale stejně se nemůže zbavit přemýšlení nad Otakarem. Jak si to, sakra, ten kluk představuje?
Jako kdyby Ferdinand neměl dost starostí s bláznivou ženou! A Irma teda šílená je… až se jí někdy bojí! To,
že mají soc po celém bytě, je ve výčtu jejích podivností vlastně jen maličkost. V noci téměř nespí, dřepí na zemi, dlaněmi rozmetává lógr po novinách a zaříkává ho; když ji u toho načapal, vysvětlovala, že mu slovy dodává sílu. A jednou ženu přistihl, jak si ho vysypala v kuchyni na linoleum, namazala se mastí a pak se v tom socu normálně vyválela… málem dostal infarkt, když viděl její kostnaté tělo, obalené sušenou kávou. A vysvětlení? Prý omlazuje kůži! Od doby, kdy začala být takhle podivná, už Ferdinand ani kafe nepije, příčí se mu a smrdí. Má na ně alergii, stejně jako na Irmu, před kterou raději utíká do Obnovy opravovat potrhané pláštěnky a lepit děravé boty.
Dá si jedny gumáky s prasklou patou na stůl, jsou cítit zatuchlou nohou, ale furt lepší než soc. Místo trochu zdrsní smirkovým papírem, na gumovou záplatu nanese vrstvu lepidla a vlepí gumový ovál na prasklinu, pak botu zatíží. A s tou tíží se zhmotní i ta jeho. Jaká budoucnost může asi čekat nejmladšího a nejslabšího z jeho synů s ženskou, která podvádí svého manžela? Která se k nim vkrádá po nocích místo toho, aby byla doma s rodinou? Co čeká Otakar od ženy nečestné a nemravné? A co už vůbec nechápe, je Irmina spokojenost – to, jak si lebedí, že má jejich Otík vážnou známost. Včera – a to Ferdinanda dokonale zasáhlo – jeho žena začala soc sypat mezi peří v duchně, kterou má pro syna do výbavy. Prý… aby měl jednou dobrý spánek. Pche! Utíkal do ložnice zkontrolovat svoje místo v lůžku – a byl tam. Lógr v polštáři!
Irma víc a víc blbne a kluk se mu řítí do záhuby, bude muset vzít ještě jednu brigádu nebo si domluvit v Obnově více hodin, jinak si uvaří mozek přemýšlením.
Bere do ruky děravou pláštěnku a zakazuje si při jejím lepení myslet na ty dva. Vrací se do krásných let,