Hazel pokrčila rameny. „Znamená to, že naše přátelství… je teď přátelstvím s výhodami,“ vysoukala ze sebe zalitá ruměncem. „Od té doby jsme spolu nemluvili. Kieranovi právě skončila čtyřiadvacítka a dneska spolu jdeme na výukový rande, jak jsem mu slíbila. To mi připomíná, že musím něco naplánovat.“
Obě kamarádky chvíli neodpovídaly, což Hazel rozesmálo. „Nebojte, všechno je fajn. Já jsem byla ta, kdo po něm vyjel.“
Došlo jí, že od ní čekají hodnocení, co jí to přineslo.
„Snažila jsem se překonat svoje trauma scházením s jinými muži, nebo být mezi lidmi, ale atmosféra ve Phoenixu jako by mi pomohla všechny strachy zaplašit.“
„Chápu. Je to nakažlivý,“ přikývla Zoey.
„To je,“ potvrdila Hazel. „A Kieran je pro mě bezpečný přístav. Věřím mu a stanovili jsme si jasné hranice. Do vztahu se nehrne, a to mi pomáhá držet srdeční záležitosti stranou. Prostě jenom… chci zažít tamto.“
„Libido?“ nadhodila Elise.
Hazel zrudla a nedokázala to slovo vyslovit, a tak jen kývla.
Další pauza. Pak se Elise sladce usmála, což se tak často nestávalo. „Jsem ráda, že ho máš a že pro sebe děláš něco, co se ti líbí a činí tě šťastnou. To je to nejdůležitější.“
„Je to tak,“ přitakala Zoey.
„Díky,“ řekla Hazel a znovu pokrčila rameny. „Ani nevím, jestli si to ještě zopakujeme, nebo to dojde dál, ale snažím se nad tím nepřemýšlet. To jsem dělala už dost dlouho.“
„Takže… co přesně tohle pro vás dva znamená?“
Zoey se začala culit.
„Co je?“
„Jaký to bylo? S ním. Myslím tu líbačku.“
Hazel položila ruce na stůl. „Líbá jako bůh.“
Elise a Zoey vyprskly smíchy a Hazel také.
„Nikdy bych nevěřila, že takový líbání může být opravdický. Když mě líbá, jako bych se ocitla někde jinde.“
Elise se zakřenila. „V intimnostech je zkušenej. Všichni jsou v tom dobrý.“
„Má pravdu,“ zasmála se Zoey.
Hazel pocítila vlnu úlevy, jakou nikdy předtím doopravdy nezažila, a poprvé v životě jí věci připadaly… dobré. Neměla řešení na všechno, ale o to nešlo. Náhle měla pocit, že nepotřebuje vědět, co přijde, a neznervózňovalo ji si o tom s Kieranem později promluvit. Bude ji respektovat a naslouchat tomu, co chce říct, a co je nejdůležitější, věděla, že udělá všechno, co bude třeba, protože je dobrý přítel a záleží mu na ní. Sex a rozkoš dokáže oddělit od citů, a proto to ona udělá taky, aby jí pomohl překonat její trauma. Být zase svobodná. Toužit po dotecích a užívat si je a jednoho dne snad najít muže, kterého bude milovat.
„Fajn,“ pronesla pomalu a přešla k méně příjemným věcem. „Když už mluvíme o klucích… jak moc je naštve, když vás požádám o něco, co vyžaduje pátrání?“
„Jaký druh pátrání?“ zajímala se Elise.
„Na dnešní ranní poradě jsem se dozvěděla špatné zprávy,“ vysvětlovala Hazel, narovnala se v křesle a protáhla si záda. „I když to Gia ani Clive zatím nepotvrdili, Clive se zmínil, že našel zdroj, který je ochotný za peníze o klubu promluvit.“
Zoey sevřela rty. „Musím to říct Rhysovi.“
„Myslím, že to dost spěchá a měla bys mu radši zavolat,“ připomněla jí Hazel a otočila se k Elise. „Archerovi taky. Zavolejte jim, abychom to mohli probrat.“
Zatímco obě navazovaly spojení a přepnuly telefon na hlasitý odposlech, napila se Hazel ze sklenice vlažné vody, a jakmile byli oba muži na druhém konci linky, ujistila se: „Rhysi, Archere, jste tam?“
„Ano,“ odpověděl Rhys.
„Jsem tu,“ potvrdil Archer.
„Výborně. Opravdu mě netěší, co vám teď musím říct, ale věci se vyvíjejí špatně. Clive a Gia jsou na stopě. Dneska ráno jsem se dozvěděla, že Clive má zdroj ochotný mluvit.“
„To jsem zrovna slyšet nechtěl,“ zavrčel Rhys, až se Zoey zamračila na telefon.
Hazel bolela hlava. Přestože prozrazení klubu nebyla její chyba a nikoho odtud předtím neznala, cítila se za to odpovědná.
„Kolik tomu dáváš času, než se to provalí?“ otázal se Archer.
„To nedokážu odhadnout,“ odpověděla Hazel. „Rozhodně se pokusím získat to jméno, abyste se k dotyčnému nebo dotyčné dostali dřív než Clive, ale on drží jazyk za zuby, protože teď soutěžíme mezi sebou.“
Elise pozvedla obočí. „Protože šéfka nabídla odměnu?“
„Jo, přesně,“ přisvědčila Hazel. Než pokračovala, znovu se zhluboka nadechla. „Dělí se jenom o informace, o kterých si myslí, že mu něco přinesou.“ Byli sice přátelé, ale zároveň soupeři. „Potřebuju veškerou pomoc,