jazyce výuky a určuje též, že cílem je plynná znalost obou oficiálních jazyků a základní
znalost jednoho cizího jazyka. Situace ve Valencii vykazuje některé specifické rysy. Až donedávna byl systém
oficiálně rozdělen na tři modely podle sociolingvistické situace každé školy:
a) Vzdělávací program ve valencijštině, ve kterém jsou většinově valencijsky mluvící studenti a ve kterém je jazykem výuky ve většině předmětů valencijština.
b) Program jazykové imerze, ve kterém je většina studentů mluvčích jiného jazyka, ale jazykem výuky je valencijština.
c) Program postupného začleňování, který začíná ve španělštině, ale teoreticky v něm během vzdělávacího procesu postupně přibývají předměty ve valencijštině. V praxi se ale systém vyvinul v segregovaný systém, ve kterém se v některých
školách (modely a a b) učilo především katalánsky (30,3 % žáků), v jiných (model c) se téměř vše učilo španělsky (57,3 %) a v dalších se valencijština studovala jen jako předmět (12,4 %) (STEPV 2016, 4).
Tváří v tvář této situaci a různým rozsudkům týkajících se výuky v katalánštině se valencijská vláda v roce 2018 rozhodla vytvořit tzv. Zákon o plurilingvismu, kterým chtěla rozšířit vyučování ve valencijštině a v cizím jazyce ke všem žákům. V důsledku tohoto zákona dále narostl počet žáků, kterým se dostává výuka ve valencijštině, ale zmenšil se počet hodin v tomto jazyce (Martín 2022). Ve školním roce 2021–2022
52 % základních škol nabízelo více než 45 % výuky ve valencijštině, v 15,98 % škol to bylo mezi 36 a 45 %, v 29,56 % škol mezi 26 a 35 % a 1,95 % škol setrvalo u povoleného minima 25 %. V povinné výuce (od 12 do 16 let) nabízelo 28,51 % škol nejméně 45 % výuky ve valencijštině, 22,57 % škol mezi 37 a 45 % a 51,62 % mezi 25 a 37 %. Tato čísla opět dokládají, že snaha o šíření valencijštiny ve výuce naráží na to, že část populace zkrátka dává přednost španělštině.
Katalánština je v Katalánsku, na Baleárských ostrovech a ve Valencijském společenství rovněž jazykem výuky na univerzitách. Většina z nich patří k Xarxa Vives, instituci, která má mezi svými cíli šíření katalánštiny. Váha katalánštiny, kastilštiny a angličtiny je na každém území a na každé univerzitě jiná, neboť univerzity jsou autonomní. V Katalánsku se v akademickém roce 2018–2019 realizovalo v katalánštině 75,1 % výuky v bakalářském studiu a 52,5 % ve studiu magisterském (Pradilla Cardona a Marí Mayans 2022, 59 a 61), zatímco ve Valencijském společenství představuje výuka v katalánštině v bakalářském studium pouhých 24 % (Flors-Mas 2021) a soustřeďuje se především na Valencijskou univerzitu a Univerzitu Jaume I. v Castellónu.
42 % španělské vědecké produkce je vytvořeno na katalánských, baleárských a valencijských univerzitách (Massaguer-Comes, Flors-Mas a Vila i Moreno 2021). Ačkoli se dnes většina článků vydává v angličtině, celkem 495 vědeckých časopisů je přijímá i v katalánštině, většinou jsou to časopisy z oblasti sociálních věd (47,5 %) a umění a humanitních věd (32,1 %). Z 6 832 doktorských prací obhájených v akademickém roce 2015–2016 na území katalánského jazyka bylo 11,3 % napsáno jako celek v katalánštině, 55,06 % ve španělštině a 27,56 % v angličtině. Je příznačné, že nejvyšší procento prací v katalánštině připadá na andorrskou Universitat d’Andorra (66,67 %) a Centrální katalánskou univerzitu (Universitat de Central de Catalunya, 71,43 %). Opačný ex-
trém představuje soukromá Univerzita kardinála Herrery ve Valencii, kde nevznikla žádná práce v katalánštině, Valencijská polytechnika (Politècnica de València) s 1,33 % katalánských prací a Univerzita v Alicante (Universitat d’Alacant) s 3,4 % (Flors-Mas a Vila i Moreno 2021).
Bakalářské studium katalánské filologie102 nabízejí s různými názvy a zaměřeními různé univerzity v Barceloně, Valencii, Palmě, Alicante, Geroně, Léridě, Tarragoně a dálkově též na Universitat Oberta de Catalunya. Institut Ramona Llulla103 se zabývá propagací katalánského jazyka a kultury v zahraničí a podporuje výuku katalánštiny na 150 univerzitách celého světa, mezi nimi též na univerzitách v Brně nebo Bukurešti, kde je možné studovat obor katalánská studia.
3.2.6.7 sdělovací prostředky, technologie a ekonomie
Tištěná média v katalánštině – deníky i týdeníky – mají dlouhou tradici. Některé jsou velmi slavné, jako např. deník Avui, založený v roce 1976 a nyní sloučený s deníkem El Punt, nebo valencijský týdeník El Temps, založený roku 1984. V katalánštině vzniká též bohatá produkce ve všech hudebních žánrech, i knižní průmysl je velmi silný, neboť každý rok vychází zhruba 6 až 8 tisíc knih v katalánštině, tj. přibližně 8 % z celkové knižní produkce ve Španělsku. Vznik internetu umožnil šíření publikací velkého dosahu, např. prostřednictvím Vilaweb, založeného roku 1996. Existuje též hustá síť vydavatelství, rádií a televizí lokálního nebo většího dosahu. Zároveň ale došlo ke koncentraci televizních a rozhlasových kanálů do rukou tří velkých skupin – státní RTVE (Corporación de Radio y Televisión Española, tj. státní španělský rozhlas a televize) a soukromých Mediaset a Planeta –, které fungují takřka výhradně ve španělštině. K podobné koncentraci, typické pro tento druh podnikání, došlo i ve vydavatelském světě.
Ve Španělsku je většina televizních a rozhlasových kanálů, veřejných i soukromých, celostátních, ačkoli některé jsou vyhrazeny pro regiony a obce. Státní kanály fungují výhradně ve španělštině.104 Zastánci široké přítomnosti katalánštiny ve veřejném prostoru (a platí to analogicky i pro situaci galicijštiny a baskičtiny) upozorňují na to, že katalánština je do značné míry vytlačena ze sdělovacích prostředků soukromých i státních, zejména těch centrálních. S odkazem na již zmiňovanou skutečnost, že monolingvní obyvatel např. Andalusie katalánštině nerozumí (a ani nemusí, protože katalánština v Andalusii oficiální není), kriticky hodnotí skutečnost, že ve španělské centrální televizi není možné mluvit katalánsky, je třeba mluvit španělsky (situace se tedy liší od situace v českých médiích, kde mohou Slováci bez problémů mluvit slo-
102 Tj. studium katalánského jazyka, literatury a kultury jako samostatného oboru.
103 Institut Ramona Llulla (Institut Ramon Llull) byl vytvořen roku 2002 vládou Katalánska a Baleárských ostrovů. Prostřednictvím Nadace Ramona Llulla (Fundació Ramon Llull) se roku 2008 přidala též andorrská vláda a roku 2009 Generální rada Východních Pyrenejí (tj. zástupce historického Severního Katalánska), město Alghero a Asociace síť valencijských měst Ramona Llulla (Associació Xarxa de Ciutats Valencianes Ramon Llull).
104 Španělská státní televize (TVE) věnuje krátký časový úsek regionálním zprávám, které se částečně vysílají v jazyce každého území, zároveň je lze ale sledovat pouze na daném území.
vensky; připomeňme v této souvislosti, že zatímco v případě Čechů a Slováků neustálé
vystavení jazyku toho druhého usnadňuje porozumění, španělští monolingvní mluvčí nejsou katalánštině téměř vůbec vystaveni, a tudíž je porozumění horší; toto srovnání je ale jen přibližné, protože slovenština je češtině podobná více než katalánština španělštině). Může tedy dojít k situaci, kdy dva katalánsky mluvící jedinci (kteří ve svém životě obvykle mluví katalánsky) musí mezi sebou ve španělské televizi (např. v diskusních pořadech) mluvit španělsky. Podobně když novináři např. na ulici žádají o názor na určitou věc politiky či občany, činí tak španělsky. Pokud by mluvili katalánsky, daná pasáž se nebude vysílat, nebo se použijí titulky ve španělštině. Tato situace budiž dokladem toho, že emocionální rozměr problému užívání jazyka je velmi důležitý: řešení v podobě titulků vede k tomu, že rozumí všichni, tj. dochází k naplnění smyslu celé věci, nicméně i toto řešení může být vnímáno jako doklad nerovnosti jazyků. Ve státních rádiích se většinou střídá hudba ve španělštině a angličtině a bohatá a pestrá produkce v katalánštině je odkázána pouze na regionální a místní katalánská rádia. Přitom platí, že někteří katalánsky zpívající umělci, např. mallorská skupina
Antònia Font, barcelonští Manel nebo valencijští Zoo, mají úspěch v hitparádách a na festivalech na španělsky mluvícím území.
V této situaci je zastánci větší přítomnosti katalánštiny ve veřejném prostoru i občasný výskyt tohoto jazyka ve španělsky mluvících médiích vnímán právě jako projev zmíněné kompenzační ritualizace. Dochází totiž často k tomu, že když v televizních kanálech, jež vysílají výlučně španělsky a neumožňují vystupovat v katalánštině, moderátoři přepojují v přímém přenosu do Barcelony nebo Valencie, často zdraví slovy bon dia (tj. katalánsky ‚dobrý den‘) nebo bona vesprada (katalánsky ‚dobré odpoledne‘) a vzápětí pokračují španělsky, stejně jako Katalánci nebo Valencijci, kteří v pořadu účinkují. V těchto médiích je také obvyklé užívat uprostřed španělského textu katalánská toponyma, tj. říkat například katalánské Girona místo kastilského Gerona nebo Lleida místo Lérida. Tyto postupy mohou působit jako gesta směrem k jazykové různorodosti, aniž by se opustila zcela monolingvní komunikace. Významná část publika se může cítit spokojená (může tato gesta brát jako nataženou ruku), zatímco mnohými zastánci katalánštiny mohou být vnímána jako doklad nerovného postavení obou jazyků, jako projev jazykové nadřazenosti.
Centrální stát převedl některé frekvence na autonomní společenství. Vysílání lokálních stanic je tím pádem úzce svázáno s daným autonomním společenstvím, politické a administrativní uspořádání komplikuje vytváření audiovizuálních médií společných celému katalánsky mluvícímu prostoru. Každá oblast má své kanály, soukromé i veřejné, a ty vysílají katalánsky nebo španělsky. Ty, které vysílají katalánsky, pochopitelně vysílají výlučně nebo většinově v místním substandardu (tj. ve valencijštině, baleárské katalánštině atd.). Pouze kanály katalánské televize TV3 mají určitý dosah na celé katalánsky mluvící území, nicméně obecně zákon a soudní rozhodnutí poskytují oporu těm, kteří trvají na vázanosti vysílání stanic na území příslušného autonomního společenství (v současné době např. není možné sledovat ve Valencii katalánské a baleárské kanály).