svými ranými prožitky a vzorci rozhodování v dospělosti. Odůvodňují si své chování stylem „tak to prostě je”. Nebo když se snaží rychle překonat jakékoli potíže, na něž narazí, tak je zlehčují, hledají způsoby (zdravé i nezdravé), jak je uhladit nebo je prostě v sobě potlačit. Řešit trauma je obtížné.
Trauma je v p odstatě přetrvávající účinek emocionálního otřesu. Pokud ho necháte být a nezabýváte se jím, může mít dlouhodobé tělesné, emoční a sp olečenské důsledky. Celý svůj dospělý život jsem strávila nasloucháním a vstřebáváním příběhů o tak ových důsledcích – o p ohromách, jaké způsobuje nevyřešené trauma.
Pro mě existují vlastně pohledy, kterými se dívám na to, „co se ti stalo”. Existuje vědecky podložené vysvětlení toho, jak účinkuje rané trauma na mozek. A p ak je tu bezpočet každodenních skutků, které všichni v životě děláme a které jsou výsledkem a odrazem toho traumatu. Ty činy vypadají na první pohled jako špatné rozhodování, zlozvyky, stavění překážek sobě samým, sebeničení – činy, kvůli kterým nás ostatní lidé soudí.
Proto tak silně věřím v p rospěšnost otázky: „Co se ti stalo?”; vyhýbá se kritice, kterou v sobě skrývá otázka: „Co je to s tebou?”
Jakákoli závislost, úzkost, represe, zlost, potíž udržet si práci nebo cyklus nezdravých vztahů – vím určitě, že všechna bolest je stejná. A myslím, že zoufalství, které je skoro za vším destruktivním chováním, je hluboce zakořeněným pocitem méněcennosti. Je rozdíl, jestli si myslíte, že si zasloužíte být šťastný, nebo vědět, že si štěstí zasloužíte. Často si sami do života nepouštíme požehnání, protože v hloubi duše máme pocit, že na to nejsme dost dobří. I k dyž jste si doma nashromáždili spoustu hezkých věcí a obrázek vašeho života zapadá do krásného rámu, tak pokud jste prožili trauma, ale nevyřešili ho, ta vaše zraněná místa budou ovlivňovat všechno, co se vám podařilo vybudovat.
Cílem této kapitoly je pomoci vám rozpoznat signály naznačující, že jste možná prožili trauma. Doufám, že když použijete nástroje vyvinuté
odborníky jako dr. Perry, začnete nalézat okamžiky, které přispěly ke vzniku člověka, jakým teď jste.
Když se budete vracet do své minulosti, nezapomínejte, že ať se stalo cokoli, máte svou hodnotu už jenom tím, že tu jste a žijete. A nezapomínejte, že naděje existuje. Jak napsala Cynthia: „Žít v p ohodě je možné. Přichází to postupně, krok za krokem.”
Oprah: My dva vedeme rozhovory o trau matu už přes třicet let. Kdysi
jste mi říkal, že nějaký druh traumatu utrpělo skoro čtyřicet procent dětí mladších osmnácti let. To je ohromující číslo.
Dr. Perry: Bohužel se ukazuje, že jsem se mýlil; od té doby vyšlo najevo, že ta čísla jsou ještě horší. Nedávná studie Státního průzkumu dětského zdraví zjistila, že skoro padesát procent dětí ve Spojených
státech mělo nejméně jeden významně traumatizující prožitek. A ještě čerstvější studie z roku 2019, kterou provedla americká Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), zjistila, že šedesát procent amerických dospělých hlásilo nejméně jednu nepříznivou okolnost v dětství (ACE) a skoro čtvrtina hlásila tři nebo více takových okolností.
Tato čísla jsou ještě vážnější, když vezmete v úvahu, že jsou podle výzkumníků CDC podhodnocená.
Oprah: Pojďme si rozebrat, co vlastně myslíte slovem trauma . Tohle slovo sice slýcháme často, ale hodně lidí stále pořádně nechápe, jaká je jeho skutečná definice. Je nepříznivá okolnost v dě tství totéž co trauma?
Dr. Perry: Teď jste narazila na opravdu důležité a náročné téma pro nás všechny, kdo tyto věci studujeme. Jak říkáte, trauma je slovo, které se v dnešní době používá velmi volně. Pro většinu lidí to znamená opravdu zlou událost nebo zkušenost, obvykle takovou, která ve vás „ulpí“, kterou nezapomenete a která vás může trvale ovlivňovat.
Víme odedávna, že lidi může změnit smrt a masakr, které viděli v boji. Po staletí popisovali bystří pozorovatelé lidského chování
značné potíže s emocemi a chováním, které se objevovaly po válce.
V roce 800 př. Kr. popisoval Homér v Íliadě Ajaxovo emoční chátrání
spojené s traumatem. O čtyři sta let později řecký historik Hérodotos popsal u válečníků po bitvě u Marathonu symptomy podobné
traumatu včetně hysterické slepoty a emoční únavy. Po americké