Řeka bohů - Kola osudu (Ukázka, strana 99)

Page 1

Rozlehlá síň naplnila Piaye úžasem. Uprostřed se tyčily čtyři sloupy, které se zvedaly ze zrcadlového jezírka a podpíraly strop místnosti. Střešním otvorem mezi nimi mohlo dovnitř pronikat sluneční nebo měsíční světlo, jehož paprsky tančily na hladině. Podlaha z leštěného kamene pak umocňovala dojem, že světelná zář proudí všemi směry. Stěny zdobily monumentální mozaiky, jež zobrazovaly lvy, jeleny a lodě, stropní kachle vytvářely spletité obrazce složené z čtyřhranů a kruhů. Ve svitu pochodní se lesklo zlato a stříbro, ve vzduchu se vznášela vůně kadidla.

„Tady počkáte,“ oznámil Mennias. „Král pro vás pošle, jakmile bude připraven vyslechnout vaši žádost. Modlím se, aby se na vás bohové usmáli.“

Generál se otočil a po vojensku odpochodoval, ozvěna odrážela od stěn klapot kožených podešví.

Hannu se vykulenýma očima rozhlížel po místnosti. „Nic podobného jsem ještě nikdy neviděl.“

„Ano, je zde velké bohatství,“ potvrdil Piay. „Doufejme, že tu nalezneme i moudrost.“

Zatímco Hannu zvědavě nahlížel do hlubin zrcadlového jezírka, Piay se sunul podél stěn a prohlížel si mozaiky. Přes příznivý vývoj situace si nemohl dopřát klidu a v duchu se plísnil, že znovu projevil nepatřičné sebevědomí. Nenapadlo jej podezřívat Hyksósy, že by se mohli pokusit nabourat mu plány. Měl být prozíravější.

„Nazdar.“

Piay se ohlédl a ve dveřích spatřil dvě ženy. Prohlížely si ho jako jakýsi podivný objekt, jehož funkci nechápou. Obě byly vysoké a štíhlé v pase, měly výrazné lícní kosti a mandlové oči. Jedna byla blondýna, druhá černovláska a vlasy jim padaly pod ramena. Takže neprovdané. Obě již prožily nejméně dvacet jar, ta světlovlasá vypadala o něco starší a vyzařovala z ní oduševnělá krása, smaragdové oči jiskřily. Na sobě měla šaty jantarové barvy zapadajícího slunce. Opasek měla spletený ze zlatých pásků, zlatě zářil i náhrdelník.

WILBUR SMITH & MARK CHADBOURN · ŘEKA BOHŮ – KOLA OSUDU 98

Šaty té mladší měly barvu lesa za soumraku, na jedné straně se shora dolů táhly vyšívané břečťanové lístky.

„Jmenuju se Piay,“ představil se.

„Ten Egypťan, o kterém jsme již slyšely.“ Světlovláska zvlnila rty v mírném úsměvu a Piay se na ni zazubil. „Toto je moje přítelkyně Tiasa a já jsem Serrena.“

Piayovi ztuhl úsměv na tváři. „Králova dcera.“

Serrena přikývla.

„Je mi velkou ctí,“ uklonil se Egypťan.

Obě ženy k němu přistoupily ladným tanečním krokem a obcházely návštěvníka, aby si ho prohlédly ze všech stran. Piaye taková pozornost nepřekvapila. Ze zkušenosti věděl, jak se ženy u dvora nudí a neustále hledají nějaké rozptýlení. Rád jim vyhověl, aniž si lámal hlavu s případnými následky.

„Máš tělo válečníka,“ pravila Tiasa s pohledem upřeným na Egypťanovy svalnaté paže.

„Proslul jsem uměním dokonalého ovládání meče.“

Serrena mu upírala do očí samolibý pohled, který působil až vyzývavě. Husté dlouhé řasy svádivě nepomrkávaly, jak to Piay vídal u většiny dvorních dam, oči královské dcery, tvrdé jako drahokamy, jako by ho zkoušely a vyzývaly na souboj. Pomyslel si, že tato žena se před žádným mužem neskloní, a to se mu líbilo.

„Proč voják navštívil naše město?“ zeptala se.

„Já nejsem voják.“

„Kdo teda jsi?“

„Ledaskdo. Vzdělaný člověk. Muž, který všude hledá dobrodružství. Vyzvědač…“

„Vyzvědač?“ Serrena stáhla rty. „K čemu je dobrý vyzvědač, který se veřejně prozrazuje?“

„Já nevyzvídám v Lakedaimónii. Přišel jsem nabídnout přátelskou ruku.“ Teď zase Piay začal obcházet Serrenu, která zůstala stát a nebránila mu v jeho počínání. „Přijmeš mou přátelskou ruku?“

WILBUR SMITH & MARK CHADBOURN · ŘEKA BOHŮ – KOLA OSUDU 99

„V Egyptě se nechají ženy tak snadno okouzlit?“ podivila se.

„Nacházejí pobavení ve vtipné a duchaplné konverzaci jako ženy všude na světě.“

„Jsi si nějak moc jistý svými schopnostmi.“

„Znám svou cenu, to je všechno.“

Serrena se mu dlouho dívala do očí, jako by zvažovala, zda má význam tuto možnost dál využít.

„Kdybys chtěla, mohl bych ti vyprávět o životě v Egyptě,“ nabídl jí. „A kdyby se ti mé příběhy líbily, třeba by sis mohla promluvit se svým otcem a přesvědčit ho o oprávněnosti mé žádosti.“

Promluvil dostatečně lehkým tónem? Byl jeho úsměv svůdný, ale patřičně uctivý? Piay vycítil příležitost, jež se mu nečekaně otevřela. Jestliže Hurotas pojmenoval město po milované manželce, dokázala by jej dcera ovlivnit několika sladkými slovy pošeptanými do ucha? A až bude mít v kapse uzavřenou smlouvu, pokusí se využít její pozornost i jinak. Dosud nikdy neměl možnost těšit se z přítomnosti panovníkovy dcery.

Zatímco se snažil flirtovat, Tiasa se vtlačila mezi něj a Serrenu, rty sevřené a oči přimhouřené.

„Přenechej mi ho,“ požádala nekompromisně. „Teď je řada na mně. A nejen to.“

Serrena dlouho neodpovídala, a když už se zdálo, že dospěla k rozhodnutí, Piay ucítil, jak mu na rameno dopadla čísi ruka.

„Jestli mě laskavě omluvíte,“ oslovil Hannu obě ženy, „musím se svým velitelem ještě před audiencí u krále probrat jednu naléhavou záležitost.“

Odtáhl Piaye stranou a vztekle zasyčel: „Zbláznil ses?

Zahrávat si s dcerou krále Hurotase? To je nejkratší cesta, jak ztratíš dvě věci najednou – to, co jsme doufali získat příchodem do tohoto města, a taky vlastní hlavu.“

„Naskytla se tu příležitost…“

WILBUR
100
SMITH & MARK CHADBOURN · ŘEKA BOHŮ – KOLA OSUDU
Ukázka
elektronické knihy

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.