Pohnutkou mohlo být Korvínovi jednání Bohuslava ze Švamberka s králem Vladislavem II., jehož tituloval „krále polského starého JMti prvorozený syn“, o městečku Netolice. Zmocnil se jej před lety Jindřich Roubík z Hlavatec, straník Jiřího z Poděbrad a posléze i Vladislava Jagellonského. V roce 1475 ovšem přešel na stranu jeho protikrále Matyáše Korvína, a to ve snaze udržet si uvedený majetek. Netolice byly součástí rožmberského majetku a Bohuslav jako poručník rožmberských dětí usiloval o jeho vrácení; nakonec je koupil od Roubíkova bratra. Tímto krokem ovšem vzbudil velkou Korvínovu nelibost.400
Obžaloba představovala v podstatě několik politicky motivovaných bodů, které s komplikovanou realitou tehdejších Čech měly jen málo společného.
Odrážela pouze optiku vnímání situace Matyášem Korvínem.401 Bohuslav se docela srdnatě bránil a snadno vyvrátil jednotlivé body obžaloby. Snad i proto jej Korvín předal k soudu italským a uherským aristokratům, kteří dleli na jeho dvoře. Ti jej však odmítli soudit snad i proto, že Švamberk požadoval, aby se jeho případem zabývali čeští a moravští páni. Nakonec tento důležitý moment jako by vyšuměl a přední český aristokrat byl střežen na hradě Diosgör u Miškolce.402
Celkově strávil ve vězení téměř jeden a půl roku. Byl propuštěn na přelomu jara a léta 1479,403 možná ale již na konci roku předchozího.404 Král Vladislav II. v listu Vokovi z Rožmberka z 16. dubna 1479 sliboval, že se zasadí o Švamberkovo propuštění.405
Obraťme pozornost k tomu, jakou vyvolal čin Matyáše Korvína reakci. Jan ze Švamberka, velkopřevor maltézského řádu ze Strakonic, napsal Bohuslavovu synu Hynkovi ze Švamberka hned 1. února 1478: „Je mi srdečně žel (líto) příhody té, která se jest stala panu otci tvému, neb mu se stalo nepravě…“. A Jan ze Švamberka radil svému příbuznému, aby dohlédl na zámky Zvíkov, Švamberk a Bor a řádně je střežil.406
Jinak reagoval osmnáctiletý Vok II. z Rožmberka (1459–1505), 407 který pobýval tou dobou v bavorském Landshutu. Poslal vzápětí k Bohuslavovým rukám tři drobné listy. Na jedné straně mu psal, že slyšel „rozličné rozprávky, kterak se vám ve vězení vašem zle vede“, na druhé straně žádal „pana otce“, jak svého poručníka tituloval, aby na něj – protože je ve vězení – převedl poručnictví nad rodovým majetkem, „abych já již sám naše dobré jednal a o naše
400 AČ VI, s. 155–156, č. 38; Karel Pletzer: České Budějovice, s. 42; srv. rovněž František Mareš: Jindřich Roubík z Hlavatec. Kulturní obrázek z polovice 15. století, Časopis Muzea království českého 55, 1881, s. 73–87, 214–223.
401 Antonín Kalous: Matyáš Korvín, s. 171–173.
402 Srv. Anna Kubíková: Rožmberské kroniky, s. 152–153.
403 Tamtéž. Jinak Jiří Jánský: Páni, s. 157.
404 Antonín Kalous: Matyáš Korvín, s. 172.
405 AČ VI, s. 94–95, č. 27.
406 AČ VI, s. 162, č. 45.
407 AČ IX, s. 219, č. 900 a,b,c.; AČ XIV, s. 260–261, č. 2092.
dobré pracoval“. Ale šlo jen o přechodné opatření. Dalším krokem byla snaha převést poručnictví na Bohuslavova syna Hynka, kterému bylo tehdy 25 let. Roli jakéhosi zprostředkovatele měl sehrát Burian Bechyně z Lažan.408
Vok z Rožmberka vydal 17. srpna 1478 v těchto souvislostech dokument, kde se zavazuje vyrovnat všechny závazky, které vyplynuly a ještě vyplynou z aktů, jež uskuteční Bohuslav ze Švamberka se synem Hynkem v době Bohuslavova správcovství rožmberského majetku, a to tak, aby jim z toho nevznikly žádné škody.409 Z dokumentu je patrné, že se situace s vězněným aristokratem uklidnila. Začaly se podnikat kroky k jeho propuštění. Výraznou osobností v těchto snahách byl karlštejnský purkrabí a nejvyšší mincmistr Českého království Beneš z Weitmile, který se v pozdním létě 1478 osobně vypravil za Matyášem Korvínem.410
Uvěznění Bohuslava ze Švamberka mělo pro Matyáše negativní důsledky, a to již proto, že přineslo rozkol do korvínské strany. Beztak sporné nároky na panování v Čechách se postupně rozplývaly.411 Po uzavření mírových dohod mezi Matyášem Korvínem a Vladislavem Jagellonským v prosinci 1478 přešel Bohuslav ze Švamberka do Jagelloncových služeb.412 Po olomouckém míru z roku 1479 pak Matyáš Korvín v podstatě vyklidil své pozice v Čechách.
5.5 RAKOUSKÁ VÁLKA
Ozbrojené konflikty v česko-bavorském413 či česko-rakouském příhraničí patřily téměř ke každodennímu koloritu, s nímž se Bohuslav ze Švamberka setkával od svých mladých let. V kontextu výše uvedených aktivit, které jsou s ním spojeny v dynamických sedmdesátých letech 15. století, nelze přehlédnout konflikt (jiho)česko-rakouský, který lze souhrnně nazvat rakouská válka. Tak jej ostatně vnímali i současníci („Krieg in das Land Osterreich“).414 Nejintenzivněji probíhal v letech 1476–1478. Jednalo se o mnohovrstevnatý spor, který v sobě skrýval řadu samostatných srážek, drobnějších bitev či dílčích šarvátek.
Válečné akce stejně jako hrozby byly rozděleny vertikálně do několika pater. V těch nejvyšších lze spatřit konflikt některých českých aristokratů
s římským císařem Fridrichem III. Paralelně probíhal jeho konflikt s Matyá-
408 AČ IX, s. 220, č. 902.
409 SOA Třeboň, fond Cizí rody – listiny, i. č. 236, sign. z Rožmberka 5/20.
410 AČ VI, s. 171–172, č. 57.
411 Výstižně k tomu Antonín Kalous: Matyáš Korvín, s. 171–173.
412 Josef Macek: Jagellonský věk v Čechách 3, Praha 1998, s. 75.
413 Srv. Jiří Jánský: Kronika česko-bavorské hranice III a IV, Domažlice 2003–2004.
414 SOA Třeboň, Historica, i. č. 3791, sign. 3134. V listině z roku 1478 uzavíral Hynek ze Švamberka jménem svého otce Bohuslava mírovou smlouvu s Hanušem ze Zintzendorfu.
šem Korvínem, právě tak jako nepřátelství mezi českým králem Vladislavem Jagellonským a Korvínem jako protikrálem.415 Tyto velké sváry stojí spíše na okraji našeho zájmu, a to i přesto, že přední exponent Korvínových zájmů v Čechách Bohuslav ze Švamberka byl velmi bojechtivý aristokrat se značnými válečnickými zkušenostmi. Jeho účast v různých střetech měla zejména v letech 1476–1477 výrazný lokální charakter.
Vůbec tu nelze podceňovat snahu řady urozených osob získat kořist (naturální i finanční) na cizím území. Tyto akce z jedné strany hranice vyvolávaly přirozené reakce z druhé strany. A přehlédnout nemůžeme ani srážky uvnitř jižních Čech, které vyvolaly tamější rozpory či lokálně zakotvené nesnášenlivosti mezi místními, převážně nižšími šlechtici.416
V létě 1476 začalo být na českém jihu najímáno vojsko pro budoucí tažení do Rakous.417 Bohuslav ze Švamberka vyrazil spolu s najatými vojáky do pole během prvních deseti zářijových dnů. 10. září 1476 již obklíčili a dobyli tvrz „Najersdorf“ (Neusdorf), zajali velitele a několik mužů.418 Tažení v Rakousích pokračovalo dál, jak dokládá Bohuslavova korespondence s třeboňským hejtmanem Řehořem Klaricem. 1. října 1476 se vojsko nacházelo „v poli u Holebrunu“.419 Nemáme zcela jistotu, jakým směrem se tažení pohybovalo, nicméně trvalo téměř až do Vánoc 1476. Zdá se, že vojsko překročilo česko-rakouskou hranici, dostalo se k Dunaji a postupovalo po jeho toku směrem na Vídeň. V této souvislosti bylo důležité, že Matyáš Korvín tehdy sídlil ve městě Korneuburg,420 strategickém bodě v blízkosti hlavního města rakouského arcivévodství právě tak jako kláštera Klosterneuburg.
Jeden z cílů tažení představovala kořist všeho druhu, ať vydáváme smysl a cíl tažení za jakkoli vznešený či povýtce politicky motivovaný podnik. Přirozeně se zde škodilo i císaři Fridrichu III., s nímž měl Bohuslav uzavřít příměří 3. prosince 1476.421 O svém podílu na kořisti vydal před Vánoci svědectví Jindřich Roubík, hejtman na Netolicích. Přijal od Bohuslava ze Švamberka ve třech splátkách sumu 686 uherských zlatých jako podíl jednoho z velitelů těchto vojenských akcí. Jindřich Roubík tak získal v přepočtu přinejmenším
415 Kontext Antonín Kalous: Matyáš Korvín, zejm. s. 267sq., srv. Gyula Rászó: Die Feldzüge des Königs Matthias Corvinus in Niederösterreich 1477–1490, Wien 1973, zejm. 17–20; srv. rovněž Karl Friedrich Krieger: Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218–1291) do Fridricha III. (1415–1493), Praha 2003.
416 Tento text nepředstavuje víc než nástin tématu. K jeho řešení bude nezbytné prostudovat rakouské a bavorské archivy. K hloubce zmiňovaných událostí obecněji srv. Uwe Tresp: Söldner aus Böhmen: im Dienst deutscher Fürsten: Kriegsgeschäft und Heeresorganisation im 15. Jahrhundert, Paderborn 2004. Jinak výtečná práce se dotýká českého jihu bohužel pouze velmi okrajově.
417 Srv. AČ IX, s. 171–172, č. 815.
418 AČ III, s. 383–384, č. 31.
419 AČ III, s. 384, č. 32.
420 Zde byly vydávány Korvínovy česky psané listiny pro jeho české exponenty.
421 Tak Jiří Jánský: Páni, 150. Podle Josepha Chmela: Regesta chronologica diplomatica, Wien 1840, č. 7113 (z 20. dubna 1477). Ukázka elektronické knihy