Annabel ztuhla, protože začala tušit, s kým mluví, což se potvrdilo, když k nim dorazila žena na koni a za ní ještě jeden muž.
„Kruci, Giorsal, řekl jsem, abys tam počkala,“ vyštěkl vůdce skupiny, když u něj zastavila, ale zdál se spíš překvapený než rozčilený. Na její doprovod se už ale skutečně obořil. „Měl ses postarat, aby byla v bezpečí, dokud nezjistíme, co se tu děje.“
„Nech Brodyho být,“ pousmála se ta žena. „Víš dobře, že se snažil. Chtěla jsem prostě vědět, proč ta dívka křičí.“
Annabel poslouchala jejich rozhovor a srdce jí pokleslo. Když se k ní opět všichni tázavě otočili, zvedla ruku, aby si prohrábla vlasy, a všimla si, že má dlaň i rukáv od krve.
Pak si prohlédla své šaty a málem zoufale vykřikla, protože byly potřísněné blátem a krví celé. Tohle je opravdu k pláči, pomyslela si, takhle sestru svého muže rozhodně přivítat nechtěla.
L ynsay s ands • n evěsta L orda M ac K aye 98
8. kapitola
„Tohle není dobré.“
Ross stiskl zuby, ale na Gillyho poznámku nereagoval. Sledoval, jak Marach přejíždí dlaní po trupu neosedlané klisny, jestli není zraněná, a zkoumá její kopyta, aby rozeznal, kde se pohybovala.
Annabel jim zmizela v lese, když vyráželi od hradu. Přejeli tedy blízkou pláň a začali prohledávat okolí v domnění, že by se Rossova žena v neznámém terénu dál nevydala. Když nic nenašli, chtěli se rozdělit a vyrazit znovu, jenže pak si všimli splašeného koně bez jezdce, který se hnal k nim. Byla to její kobylka. Jakmile je spatřila, chtěla se jim obloukem vyhnout, ale včas ji dohonili.
„Nikde nic?“ zeptal se Ross, když ji Marach prohlédl a narovnal se.
„Zraněná není, jen vylekaná,“ odpověděl jeho společník a znovu zvíře pohladil, aby ho zklidnil. „V kopytech má dost černé hlíny.“
„Hmm,“ zabručel Ross a přemýšlel, kde v okolí takovou hledat. Ve skutečnosti kdekoli, uvědomil si a cítil, jak se mu v obavách sevřel žaludek. „Marachu,“ zavelel, „odveď ji do stáje a svolej pár chlapů, aby nám pomohli s pátráním. My s Gillym vyrazíme směrem, odkud přiběhla. Jestli Annabel najdeme…“ Nedořekl a trhl sebou, protože zaslechl vzdálený smích.
„To zní jako víc než jedna ženská,“ prohodil Marach, když se také zaposlouchal.
99
„Že by Seonag?“ nadhodil Gilly nejistě.
Ross se zamyslel. „Štolba se nezmínil, že by s mou ženou odjel někdo další.“
„To je pravda,“ přikývl Marach, ale to už se mezi stromy vynořila skupina jezdců. „Ale je jich rozhodně víc než dvě.“
„Hm,“ zavrčel Ross, když je zpozoroval. Už za malou chvíli ale rozeznal, že jde o MacDonaldovy.
„Giorsal jede na návštěvu,“ ozval se Gilly. „A očividně si s tvou ženou dobře porozuměla.“
„Tak proč ji nevzala k sobě?“ vybafl mrzutý Ross, když spatřil, že Annabel sedí v sedle před jeho švagrem. Právě se zasmála, pohodila hlavou, a šlehla ho dlouhými vlasy přes bílou košili. Ross tiše zaklel a stiskl v rukou uzdu.
„Na druhou stranu, vypadá nezraněná, a to je dobré,“ podotkl Gilly, který se z nějakého důvodu bavil.
Ross opět zavrčel a popohnal koně, aby jezdce uvítal.
Bean ho zpozoroval jako první a přes hlavu jeho ženy na něj kývnul. Giorsal se právě smála jakési historce, co Annabel vyprávěla, ale všimla si toho gesta a otočila se. „Bratře!“ vykřikla radostně a popohnala koně. Pak Rosse málem vyhodila ze sedla, protože se k němu vrhla a doufala, že ji zachytí. Ross sestru dobře znal a byl na něco podobného připravený. Zareagoval rychle a stihl ji přitisknout k sobě, než by se zřítila na zem.
„Tvá nová ženuška se mi líbí,“ smála se Giorsal a objala ho tak prudce, až ho přidusila. Pak se narovnala a mnohem vážněji dodala: „Měl bys ale rychle najít toho, kdo po ní jde. Příště by už takové štěstí mít nemusela.“
Ross ztuhl, odsunul sestru stranou, aby líp viděl na svoji ženu. Bean ji klidným krokem vezl dál, a tvářil se trpitelsky, když viděl, jak se Giorsal nadšeně vítá s bratrem. Ross si konečně všiml, že Annabel není tak docela v pořádku. Vlasy měla rozcuchané, na spánku novou modřinu, která se silně podobala té uprostřed čela, a šaty ve výstřihu natržené, že to zase působilo neslušně.
L ynsay s ands • n evěsta L orda M ac K aye 100
Ukázka elektronické knihy
