Nepadejte a další praktické tipy, jak stárnout s grácií
Oči, uši, a ano, i všechny ostatní orgány se samozřejmě po letech služby opotřebují. Všímám si, že jsem pomalejší, a když se záměrně snažím zrychlit krok nad rámec svého přirozeného tempa, vyčerpá mě to a často si musím trochu odpočinout, což pochopitelně k žádnému zrychlení nevede.
Když jsem na procházce a najednou mě přepadne únava, obyčejně si udělám přestávku a snažím se najít něco, co můžu chvíli pozorovat: děcko stavící na hřišti hrad z písku, nádherně rozkvetlý strom, straku poskakující kolem – prostě si dám krátký oddech, abych načerpala síly, a teprve potom pokračuju dál.
Poslechla jsem svoje moudré děti i další přátele a nechala si z bytu odstranit prahy, koberečky a všechno ostatní, na čem by mi snadno podjela noha nebo o co bych mohla zakopnout. Přesto jsem před
pár měsíci spadla. Plác! Zničehonic jsem naprosto nesmyslně ležela obličejem k zemi.
Pád ovšem bolel a nedokázala jsem se zvednout. Jistěže jsem měla zmáčknout nouzové tlačítko, které jsem měla připnuté k paži, ale to já ne. To určitě přejde, myslela jsem si. Do zítřka budu zase fit. Takže jsem se dovlekla k posteli a zvládla vylézt nahoru. Jenže ani za pár hodin jsem se necítila o nic líp. Konečně jsem tedy stiskla poplašné tlačítko. Vmžiku se objevil mladý muž z jakési „výjezdové služby k seniorům po stisknutí nouzového knoflíku“. Jen co mě uviděl, zavolal záchranku. A pak začalo čekání…
Vypadalo to, že žádné záchranky nejsou k dispozici.
Jedné zimní noci, když byly našemu prvnímu synu Johanovi dva roky a tvrdě spal, nás s manželem napadlo, že mu natočíme film, který mu pustíme na Štědrý den. Rozhodli jsme se, že hlavní role přenecháme rodinným hračkám. Snímek jsme pojmenovali podle manželova starého plyšáka, kterého si ponechal – a který se nápaditě jmenoval Gammelnalle (Starý medvídek).
V úvodní scéně Gammelnalle sedí na polici a dumá nad svou existencí. Najednou koutkem oka cosi zahlédne, otočí hlavu, ztratí rovnováhu a spadne na podlahu. Bum! Leží tam a nehýbá se. Za použití drátů a izolepy jsme s manželem bleskurychle vyslali
Švédské umění dobrého stárnutí
chudákovi Gammelnallemu na pomoc plastový náklaďák. V naší hromadě hraček figurovalo i nesmírně roztomilé plyšové zvířátko, které vypadalo jako kokršpanělka Lady z disneyovky Lady a Tramp. Obsadili jsme ji jako ošetřovatelku a vyzbrojeni provázkem i trpělivostí jsme s ní Gammelnalleho naložili na korbu. Pak honem odjeli do nějakého imaginárního špitálu, který se nacházel v kuchyni mimo záběr.
Gammelnalle ožil, uzdravil se a do psí pečovatelky se zamiloval. Všechno dobře dopadlo. A během natáčení, které trvalo až do brzkých ranních hodin, jsme se mohli potrhat smíchy. Vybavuju si, že jsme použili ranou formu podomácku dělané fázové animace a že je tam spousta záběrů, kde byste zahlédli, jak se v pozadí křeníme. Taky jsme pořídili domácí video, jak malému Johanovi film pouštíme. Ze všech těch pobíhajících hraček byl naprosto zmatený. Video jsme promítali snad každé Vánoce a Johanovi mladší sourozenci se náramně bavili, když sledovali, jak se jejich velký brácha batolí kolem a tváří se naprosto nechápavě.
