Zvíkov – král českých hradů
Hrad Zvíkov je zcela jistě hradem původem královským. Kdy přesně došlo k založení hradu, známo není. Zasloužil se o to Přemysl Otakar I., který roku 1226 směnil s klášterem premonstrátek v Doksanech pozemky, za šest vesnic získal oslovský újezd a tedy také skalnatý ostroh k založení hradu nad soutokem Vltavy a Otavy. S Přemyslem Otakarem I. a Václavem I. je spojena první etapa jeho výstavby.
V písemných pramenech je hrad Zvíkov poprvé doložen roku 1234, tedy v době vlády Václava I., kdy byl zdejším purkrabím Konrád z Janovic.
Roku 1248 se tu Václav I. dozvěděl o vzpouře svého syna, tehdejšího moravského markraběte Přemysla. V Neplachově kronice se můžeme dočíst o tom, že v té době tu Václav I. pobýval a nechal na zdejším hradu uvěznit vyslance povstalců, kteří za ním přijeli v čele s pražským biskupem Mikulášem. Zvíkov zůstal na straně staršího krále, ale není známo, zda se jej ještě nějakým dalším způsobem až do potlačení povstání na podzim roku 1249 tyto události dotkly.
O velkolepou přestavbu hradu do reprezentativní podoby se zasloužil až vnuk zakladatele, tedy Přemysl Otakar II. Zvíkov se měl stát jedním z jeho opěrných bodů v jižních Čechách. Výstavná architektura královského paláce dodávala panovníkovým pobytům honosný ráz.
Zvíkovský hrad na počátku 19. století.
Zvíkov – král českých hradů
Na výstavbu hradu po polovině 13. století dohlížel Hirzo, původně „mistr královské kuchyně“ ve službách krále Václava I. Na Zvíkově se Hirzo poprvé objevuje roku 1250 jako purkrabí. V listině, která tu byla toho roku sepsána a na níž je Hirzo spolupodepsán jako svědek, je poprvé uvedeno tehdy módní německé označení hradu – Klingenberg (v překladu zvonící hora). Pod Hirzovým vedením pak probíhala přestavba hradu a výstavba nového paláce, takže bylo dostavěno palácové jádro hradu včetně kaple. Stavební práce byly ukončeny na konci 60. let 13. století, v té době získal hrad opevnění a dnešní rozsah.
Návštěvy Přemysla Otakara II. na hradě jsou spolehlivě doloženy tři – panovník tu pobýval v letech 1256, 1259 a naposledy roku 1273, kdy zde vydal listinu pro klášter v Kladrubech. Vzhledem k tomu, že Přemysl Otakar II. byl častým hostem v nedalekém Písku, je možné předpokládat, že i Zvíkov navštívil vícekrát.
Jak za Přemyslovců, tak také později za Lucemburků patřil zvíkovský hrad k důležitým opěrným bodům královské moci. Panovníci se tu rádi scházeli k radovánkám, lovům i politickým jednáním. To se týkalo jak Karla IV., tak Václava IV. Přesto měli Rožmberkové v zástavě Zvíkov od počátku 14. století do 30. let 14. století, kdy markrabě Karel hrad vyplatil. Později jej v zákoníku Maiestas Carolina zařadil mezi hrady nezcizitelné.
V době husitských válek tu nalezli úkryt a azyl řeholníci z kláštera v Milevsku, kteří sem přenesli i ostatky svého prvního opata a kronikáře Jarlocha (1165–1228). Podle tradovaných pověstí by tu měl být Jarloch na neznámém místě pohřben.
Hrad Zvíkov, nádvoří paláce v 19. století.
100 Po stopách Přemysla Otakara II. | Jižní Čechy
Letecký pohled na hrad.
Po husitských válkách, kdy byl hrad roku 1429 husity neúspěšně obléhán, jej získali do zástavy opět Rožmberkové, kteří jej měli znovu v zástavním držení v letech 1431–1473. Rožmberkové hrad v letech 1431–1472 průběžně opravovali a opevňovali. Od roku 1473 drželi hrad v zástavě Švamberkové, kteří se roku 1575 stali jeho majiteli a nechali jej přestavět. V té době byly hradní budovy včetně paláce opatřeny sgrafitovou výzdobou. Roku 1622 jej dobyla císařská vojska, která jej vyplenila. Následně byl hrad Švamberkům zkonfiskován.
V letech 1623–1719 byl Zvíkov ve vlastnictví Eggenbergů, kteří hrad opravili, a od roku 1719 až do roku 1948 Schwarzenbergů. Ti tu ovšem nebydleli a hrad využívali k hospodářským účelům. Roku 1751 hrad vinou nepozorného ševce zčásti vyhořel a změnil se ve zříceninu. Roku 1780 se ve zdejší kapli naposledy konala bohoslužba a roku 1829 se dokonce zřítila část hradního paláce. Schwarzenbergové v průběhu druhé poloviny 19. století hrad částečně opravili a ten se postupně stával vyhledávaným cílem turistů. Zvíkovský hrad, který byl prohlášen za národní kulturní památku, nyní spravuje Národní památkový ústav a je veřejnosti přístupný.
Nejstarší částí hradu je mohutná hranolová Hlízová věž (zvaná též Markomanka), postavená ve 40. letech 13. století na konci vlády Václava I., v přízemí i patře klenutá. Jako Hlízová věž se označuje podle 44, resp. 45 pásů tmavých bosovaných kvádrů – hlíz, které jsou kladeny v pravidelných řadách a mnohé z nich jsou označeny výraznými kamenickými značkami. Bosované zdivo je v Čechách velmi vzácné – setkáváme se s ním ještě na královských hradech v Tachově a Lokti. V této věži byly v dobách nebezpečí uloženy královské korunovační klenoty.
Ukázka elektronické knihy