Obešel skálu asoutěskou, kterou ještě nezaplnil kouř, se vydal blíž kpláži. Zjeho místa to nebylo daleko.
Díval se, jak tam stojí ačekají na posily. Čluny se od galéry ale ještě nevrátily.
Ano, tohle je jediná možnost. Napadnout je přímo, dokud je jich jen tolik. Zlodi až sem lučištníci nedostřelí aukrývat se ve skalách nepůjde dlouho. Pokývl, jako by sám sobě ten nápad schválil. Až skončí boj, bude skoro tma. Po setmění navíc moře ustoupí amělo by jít uniknout dál po pobřeží, ať na západ nebo východ. Plivl do rozhořívajících se plamínků usvé boty aohýnek zašlápl. Věděl, že pokud chtějí mít naději na záchranu, musí tu nechat umírajícího Thjódara. Amožná, že nejen jeho. Až nyní si uvědomil, že potmě Thjódara amuže, kteří sním zamířili do skalního bludiště, nenajdou ado světla tu čekat nemohou.
Guyhomar čekal útok aostatním nařídil stáhnout se zase zpátky kdrakaru. Plán mu nevycházel zcela, jak chtěl. Všude mezi skalami se sice vznášelo dost kouře na to, aby to seveřany vyštvalo ven, ale pořád se nikdo neobjevoval. Nejspíš se tam někde našla místa, kam se průvan nedostal adalo se tam dýchat. Ktomu se sblížícím se večerem obrátil vítr akouř vyháněl ze skalního labyrintu pryč.
Ohlédl se po člunech. Právě odrazily od galéry.
„Jsou tu, pane,“ uslyšel Notharda, jenž po celou dobu vyhlížel ke břehu přes bort povalené vikinské lodi.
„Kdo?“ zeptal se.
„Odiiiiiin!“
Hnali se jako záplava. Hluboký písek na pláži je trochu zpomalil, ato pomohlo Frankům se připravit. Čekali je, pravda, ale
stejně doufali, že je nakonec spíš najdou mezi skalami vyuzené jako makrely. Teď ale jako jeden muž pozvedli kopí avyhlédli přes loď.
„Ďáblové!“ vydechl kdosi.
Seveřané, zčernalí ve tvářích od sazí, opravdu budili dojem pekelné falangy ženoucí se do boje.
„Ďáblové!“ vykřikl další. Seskočil znakloněné lodi do vody arozběhl se vodou proti moři, jako by hledal záchranu na galéře kotvící snad čtvrt míle daleko. Uběhl jen pár kroků. Pak jako by si uvědomil, že udělal hloupost, zastavil se aobrátil. Najednou byl sám.
„Zpátky!“ křikl za ním Guyhomar. Frankové se na jeho pokyn stáhli tak, aby jim na bok překocený drakar kryl záda. Vikingové museli vrak nejdřív oběhnout.
„Theo, vrať se!“ zakřičel jeden zvojáků na toho, který se před chvílí rozběhl pryč, ale už bylo pozdě. Dav vikingů loď oběhl zobou stran. Voda se pod jejich nohama rozstřikovala do všech stran, válečný křik se vracel od hradby skalisek avzduchem se neslo rytmické povzbuzování veslařů na člunech, připlouvajících sposilami. Ještě ale příliš vzdálených.
Dva ze seveřanů vyběhli do moře za Frankem. Všiml si jich azase se rozběhl pryč vstříc člunům. Hladina už mu stoupla až khrudi. Ohlédl se aviděl, že jdou pořád za ním. Brodil se dál, ale šlo to těžko. Obrátil se proti svým pronásledovatelům apokusil se ovýpad kopím, ale ani na ně nedosáhl. Zase se otočil. Ocosi klopýtl avzápětí zmizel pod hladinou.
„Theo!“ vykřikl některý zvojáků, ale nemohl se moc rozhlížet. Už tu byli! Srazil první úder sekery avyhlédl po svém příteli.
Neviděl ho.
Oba vikingové se položili do vody aplaváním se chtěli dostat blíž. Opár chvil později první znich přidušeně vykřikl azaplácal
rukama do vody. Těsně vedle něj se vynořil Frank avrychlosti se zněj pokoušel vytrhnout kopí.
„Theo!“ vykřikl zase voják. Na zlomeček času si odkryl levou stranu. Padající čepel spatřil až na poslední chvíli. Ještě se pokusil proti meči pozvednout štít, ale nikdy by to nestihl. Jako rytíř zdávných legend, jaké se povídají uvína po pátém džbánku, se vedle něj objevil Guyhomar. Srazil vikinský meč stranou asekem šikmo odzdola vzhůru, jako se páře divočák, poslal jeho majitele kmrtvým.
„Dávej pozor na sebe anevšímej si ho!“ zasykl Guyhomar vztekle. „Je to hlupák, když poodběhl od ostatních a…“
„Je to můj bratr!“ vydechl sípavě franský voják.
Guyhomar prudce zvedl štít, aby se kryl před atakem dalšího ze seveřanů, odrazil stranou čepel sekery azespodu pod štítem po něm sekl. Nebyla to příliš silná rána, ale viking podvědomě strnul, když ucítil, jak mu čepel Guyhomarova meče přejíždí po kroužkové košili. Vzápětí se zašklebil Guyhomarovi do tváře azaútočil znovu. Guyhomar couvl, protože stál ke svému soupeři moc blízko. Přitom klopýtl ospleteninu lanoví zdrakaru schovanou pod hladinou apozadu padl do vody. Hned se zase pokoušel postavit, ale to by vikingovi stačilo, kdyby se mu za záda nedostal jeden zfranských vojáků aneprobodl ho kopím jako rožněm podsvinče.
Guyhomar rychlým kývnutím poděkoval akonečně se postavil na nohy. Ještě se ani docela nezvedl, když muž, který mu před okamžikem zachránil život, padl na něj. Seveřan už mu nestačil vytrhnout sekeru ze zad. Guyhomar mrtvého odstrčil abodl mečem přímo před sebe.
Divoce se rozhlédl. Moře zrudlo. Polovina mužů, kteří tu byli sním, už padla, ajejich těla se pohupovala ve vlnkách kolem anarážela do vraku. Nevypadalo to dobře. Seveřané je vpůlkruhu